Každá okna jsou z tepelně technického hlediska „slabým místem“ každého domu, o to více v případě domů v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Proto je nutno okna jako taková pečlivě vybírat a zaměřit se na parametry, které celkovou bilanci ovlivňují.
Jaké parametry zasklení sledovat?
Důležitou vlastností zasklení je bezesporu součinitel prostupu tepla zasklením Ug (W/m2. K). Cílem je dosáhnout co nejnižší hodnoty, v případě izolačních trojskel se pohybujeme mezi hodnotami 0,7 až 0,5 W/m2. K, nicméně tato veličina je jen jedním dílem celkového požadavku na součinitel prostupu tepla oknem (Uw). Do požadované hodnoty vstupují další parametry – součinitel prostupu tepla rámem (Uf) a řešení distančních rámečků. Nejlepším řešením z tepelně technického hlediska jsou takzvané “teplé rámečky“. Jednoduše řečeno, pokud jsou použity teplé distanční rámečky a vybereme rám okna, který má dobré tepelně technické vlastnosti, nemusíme mít součinitel prostupu tepla zasklením tak nízký. Mnohdy totiž s přísným požadavkem na tuto hodnotu opomíjíme další parametry zasklení, které v celkové bilanci hrají významnou roli a současně ovlivňují kvalitu vnitřního prostředí. Z tohoto důvodu je třeba najít „optimalizovanou“ variantu s nejlepším výsledkem.
Solární faktor SF nebo také g (%) určuje, kolik tepelné energie ze slunce projde zasklením do interiéru, respektive kolik přírodního tepla dokážeme získat ze slunečního záření do interiéru. Tato hodnota je důležitá především v zimním období, kdy v případě pasivních či nízkoenergetických domů slouží okna ve slunných dnech jako „topení“. Jednoduše řečeno, čím vyšší solární faktor, tím lépe. Standardní doporučení je v případě skel dosahovat solárního faktoru nad 50 procent. Mnoho izolačních trojskel, kde je požadavek na co nejmenší součinitel prostupu tepla Ug = 0,5 W/m2.K, má hodnotu solárního faktoru hodně pod 50 procent. V tomto případě pocitově člověk vnímá okno jako studené, i když venku příjemně svítí sluníčko.
Zdroj: AdobeStock
Světelná prostupnost LT (%) nám říká, kolik světla ze slunce projde zasklením do interiéru domu. Požadavky na osvětlenost místností nejsou přísné, nicméně jde spíše o vnímání kvality vnitřního prostředí jako takového. V minulosti byla okna konstruována především z důvodu prosvětlení místností a kontaktu s vnějším prostředím. Tmavé místnosti ve většině případů působí studeně, depresivně a často v nich člověk musí déle svítit, čímž zvyšuje spotřebu energie. Na úroveň světelné prostupnosti by měl být brán zřetel čím dál tím více a tento parametr by neměl být opomenut při výběru izolačního zasklení, aby nebylo třeba v interiéru zbytečně svítit. Dalšími sledovanými parametry, především při výpočtu tepelné stability místnosti v letním období, jsou energetická absorpce, energetická reflexe či světelná reflexe.
Tepelně technické vlastnosti skel v porovnání se stěnou
Porovnávací veličinou mezi tepelně technickými vlastnostmi okna/zasklení a obvodové stěny je součinitel prostupu tepla. Norma ČSN 730540-2 Tepelná ochrana budov – Požadavky určuje nejvyšší hodnotu pro obě tyto konstrukce.
V případě pasivních domů je požadavek na součinitel prostupu tepla obvodovou stěnou 0,18 až 0,12 W/m2.K, pro okna je to 0,8 až 0,6 W/m2.K. Jak je na první pohled patrné, tepelně technické vlastnosti oken jsou téměř čtyři a půl až pětkrát horší. Proto je důležité se snažit dosáhnout co nejlepších hodnot. Pro příklad – mnohdy projektanti zvyšují tloušťku tepelné izolace ze 140 milimetrů na 180 milimetrů, což konečný součinitel prostupu tepla obvodovou stěnou zlepší přibližně o 0,03 W/m2.K. V případě, že nepoužiji izolační dvojsklo s Ug = 1,0 W/m2.K, ale zvolím izolační trojsklo s Ug = 0,6 W/m2.K, zlepší se celkový součinitel prostupu tepla o 0,40 W/m2.K.
Mám-li plochu obvodové stěny 100 m2 a plochu oken 10 m2, jsou tepelné ztráty stěnou sníženy o 3 W/K, v případě oken je to snížení o 4 W/K.
Jaké faktory ovlivňují vlastnosti skel
- Světelnou prostupnost ovlivňuje počet skel, pokovení, zabarvení a jiné.
- Energetická a světelná reflexe je regulována užitím speciálních vrstev, takzvaných povlaků, které regulují požadované parametry.
- Součinitel prostupu tepla je ovlivněn tloušťkami skel, tloušťkami vrstev mezi skly a zvoleným plynem vyplňujícím mezi-skelní dutinu (užití vzduchu, argonu či kryptonu), použité distanční rámečky, použití a umístění nízkoemesivní vrstvy.
- Solární faktor ovlivňuje počet skel, počet nízkoemisivních vrstev a dalších povlaků.
Jaká je životnost zasklení?
Životnost zasklení se samozřejmě jako každý jiný produkt v čase nepatrně mění. Jde především o samotné stárnutí materiálu. Sklo jako materiál se však bere jako vysoce odolný a časem neměnný materiál. Záruka na izolační zasklení je v dnešní době standardně stanovena na období 10 let. Samovolný únik plynové výplně zasklení, jeden z hlavních činitelů tepelné izolace, je v normě charakterizován jako únik jednoho procenta plynu za období jednoho roku. Lze tedy konstatovat, že přibližně po období 20 let je izolační zasklení funkční po všech stránkách, poté se jeho úroveň tepelné izolace snižuje.
Sdílet / hodnotit tento článek