Tři čtverce stavby propojené do jednoho celku, tři z profilu vybíhající rohy, definující celý prostor. Dispozice moderního finského domu na břehu jezera se mohou zdát na první pohled divoké, ale jsou inspirativní v tom, jak dobře dokážou zhodnotit potenciál lokality. Okolní krajina a její plné zachování v nenarušeném stavu tu představovalo základní pilíř projektu. I když jsme na okraji severského lesa a stavba zabírá 165 metrů čtverečních, ustoupit jí musel jen jeden jediný javor. Smysl pro zachování původnosti odráží rodinný dům i tmavou barvou fasády. Díky ní se stává konstantním a nenápadným prvkem, citlivě zasazeným do svého prostředí, je neutrálním přechodem mezi „černým“ smrkovým lesem a hájkem bělokmenných bříz.
Cesta k jádru
Pokud tvar stavby předurčily stromy, okna byla definována dostupností světla a možnými výhledy. Izolované tam, kudy by se pohled ubíral na zástavbu v okolí (směrem na severozápad). Samozřejmě, že směrem k vodě se nabízel otevřenější prostor, a proto většina výkladců směřuje právě sem. Aby nedocházelo k přeslunění nebo přehřívání interiéru, a nebylo nutné zakrývat okna žaluziemi, přistoupili tu k architekti k zastínění roletami skrytými v minimálním přesahu střechy. Kamenité pobřeží se promítlo do podloží stavby. Příjezdová cesta, garážové stání i „podezdívka“ je tu vykládána stejným kamenivem. Co z toho zatím plyne? Že o tvaru a základních dispozicích stavby tu kompletně rozhodovaly děje a vlivy, které tu byly přítomné předtím, než se tu vůbec koplo do země.
Foto: Marc Goodwin, Archmospheres
Logické, čisté, jednoduché
Proti našemu mechanistickému pojetí světa, ve kterém se naopak snažíme vše v okolí domu ovlivnit tak, aby nám to vyhovovalo, je to skutečně netradiční přístup. Projekt tu nevznikal zevnitř, ale zvenčí. Protože teprve až architekti ze Studio Puisto získali představu o ideálním tvaru a oknech, přistoupili k návrhu jednotlivých místností. Hlavním otevřeným objemem společenské místnosti a jídelny, vystavenými přirozenému světlu a odsunutím pokojů soukromých, tedy ložnic a koupelny, do řekněme hlubších částí. V ložnici, kde trávíte jen noc, sluneční jas k životu nepotřebujete. Zastrčené okraje pak doplnilo technické zázemí, garáž, sauna. Vše je přitom krásně kompaktní a pohromadě, střed domu je tu skutečně zásadním komunikačním uzlem.
K tomuto jádru, srdci domu, které tradičně tvoří kuchyně, se prostorově vážou i toalety. Zní to podivně, ale protože jsou uprostřed, je to sem ze všech částí domu stejně daleko. A navíc se tímhle způsobem výrazně ušetřilo na rozvodech, které jsou zatrubněny a vedeny jednou technickou šachtou. Vše rušivé je pochopitelně diskrétně skryto. Atmosféra v interiéru rovněž podléhá okolí. I nepatrné detaily (například výška, ve které začínají rámy oken) totiž formují náladu v místnosti.
Foto: Marc Goodwin, Archmospheres
Každý materiál má své místo
Exteriér budovy je zvolenými materiály jednoznačně rozložen, dveře a okna sahají do výšky 2,3 metrů. Všechno do této výšky je buď sklo, nebo dřevo, natřené černou olejovou barvou. Všechno nad touto výškou je patinovaný zinek (Rheinzink). Terasy a schody vedoucí k pobřeží jsou vyrobeny z modřínu. Paleta materiálu v interiéru je také jasně definována. Jádro a obkladové povrchy jsou ze dřeva ořechu, mimo jádro jsou stěny a stropy, stejně jako další vertikální struktury z borovice (s tmavou povrchovou úpravou). Sauna, garáž a technická místnost jsou obloženy olší, v koupelně narazíme na keramické dlaždice, které svým barevným vyzněným i texturou odpovídají dřevu. Zajímavou práci tu architekti odvedli při práci se světlem. Umělé osvětlení instalovali pouze tam, kde je to nezbytné a přirozené světlo (díky světlovodům) má prioritu všude.
Dům je moderní, ale plně reflektuje své okolí. Jak říká i jeho majitel: „Za svůj život jsem se ocitl u tří takových staveb. Všechny byly čistě fyzické, po stránce konstrukce i výsledku. Tohle je ale opravdu poprvé, co z domu cítím i něco spirituálního.“
Sdílet / hodnotit tento článek