Pro uklidnění a lepší pochopení celého záměru není od věci podívat se na základní parametry a přehledový plán. A vyčíslení hovoří o 318 metrech čtverečních využitelné plochy, při zastavěné ploše 193 m2. Není to tedy žádný extrém rozmařilosti, ale spíše logické řešení příslušné stavební situace. A ta tu byla, slušně řečeno, dost komplikovaná. Architekti z Ateliéru 111 ji velmi trefně popsali jako neurčitý hmotový slepenec. Nesouvisle propojenou masu starých objektů, které se (jistě s velkým funěním) plazí do strmého svahu stráně za domem. Popis zní dramaticky: „Úzká ulice s částečně dochovaným ospalým charakterem starých Jinonic se v jednom místě rozevírá v plácek se studní…“ Dohromady nic, co by mohlo na první pohled potěšit.
Zvlášť při zvážení, že tyto dodatečné přístavby a přílepky postupně převyšovaly původní přízemní objekt, ústící do ulice. Bylo to přeplácané, a ztrácelo se to v zarůstající zahradě. Před-projekční stav popisoval celý objekt jako zanedbaný, neobyvatelný. Přání klientů bylo prosté: vykřesat z téhle nesourodé skládačky rodinný dům (pro čtyřčlennou rodinu), který by plně vyhovoval jejich přáním.
Foto: Jakub Skokan + Martin Tůma / BoysPlayNice
Kontakt s ulicí zůstává zachován
A autoři návrhu, Jiří a Babrbora Weinzettlovi a Veronika Indrová, kteří k jeho řešení přistoupili v roce 2016 (jako třetí oslovený ateliér v pořadí), se mohli směle dát do díla. Rozhodli se prosvětlit celý plán, dodat mu uživatelský smysl a přidanou hodnotu estetických kvalit. „V návrhu nakonec ponecháváme pouze nejstarší kamennou část domu, orientovanou do ulice,“ popisují architekti. Skrze ní je totiž možné vystoupat do hlavního obytného podlaží, které se usadilo v úrovních “nad“, ve dvou nových hmotách. Nejzazší, od ulice nejdále vzdálená část, je pak v tomto uspořádání vyhrazena dětem. Mají tak dostatek soukromí i klidu, což platí i navenek.
Síla nezastavěného středu
Plán úprav chytře zužitkoval onu terasovitost stavby. Jednotlivé místnosti obytných prostor, a to včetně podkrovních pokojů, díky němu mají přímou návaznost na prosluněnou svažitou zahradu, přitom od ulice odcloněnou vlastním domem. Podstatným rysem je tu i syntéza stavebně nesourodých částí: starou a novou část spojuje z vnějšku v celek jednotná barevnost štukové omítky i režná keramická taška na střeše. „O stáří jednotlivých částí domu napoví zejména detail; s původním tvaroslovím lehce kontrastuje současné minimalistické pojetí,“ zmiňují architekti.
Foto: Jakub Skokan + Martin Tůma / BoysPlayNice
Praktická ukázka prosvětelní
Minimalistické? To je právě to: původní informace o slepenci tří objektů, více než 300 stovkách metrů čtverečních zastavěné plochy nebo do svahu zasazené nádrži bazénu v nás dojem minimalismu příliš nevyvolává. Chce to ale odstup a správný úhel pohledu, protože se architekti snažili postupovat ve velmi lidských měřítcích, kdy onu minimalistickou složku podporuje spíše zpracování jednotlivých místností.
Od obývacího pokoje s trámovím nad hlavou, přes krásně světlou kuchyň vedenou ve dřevě (byť je vlastně uzavřená dvorem, ale pomáhají tu střešní okna), praktickou pracovnu s propracovaným vestavěným úložným systémem až po fantastický nápad s „absencí“ stropu (nahrazeného skleněnou výplní) v knihovně.
Foto: Jakub Skokan + Martin Tůma / BoysPlayNice
Minimalismus tu vychází z chytré a přirozené organizace pokojů, ve kterých nic nechybí a současně nic nepřebývá. Dřevěné obklady mu přitom dodávají vřelý pocit důvěrnosti domova, a celý realizovaný projekt je povedenou ukázkou možností, jaké se nabízí k prosvětlení interiéru. Málo, nebo už hodně? Kdepak: Rodinný dům v Jinonicích je přesně akorát.
Sdílet / hodnotit tento článek