REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Rodinný dům v Nučicích: Tři objemy spojené do jedné stavby

Jaké uspořádání má mít rodinný dům? A je vůbec taková otázka položena správně? Pohoda a příjemná atmosféra přece může vznikat i ve zdánlivě nesourodé formě, jen pokud její dimenze dostatečně respektují nároky svých obyvatel. A dílem o tom je i projekt rodinného domu v Nučicích. Tři nesourodé stavební části, navíc z různých materiálů a v odlišných provedeních, tu dávají vzniknout něčemu, co by na první pohled smysl dávat nemělo. A přitom to dokonale funguje.

Rodinný dům v Nučicích je povedenou demonstrací toho, že obecné odsudky o splynutí materiálů a přirozené vazbě tvarů nemusí definitivně platit. Jen proto, že se něco dělá nějakým zažitým způsobem, totiž neznamená, že to nemůžete postavit celé na hlavu, a najít si svou vlastní originální cestu. Když přitom respektujete základní principy obyvatelnosti a chápete konkrétní přání klientů, nemůžete šlápnout vedle. Tedy, můžete. A snadno. Ale o tom projekt architektů ze studia Mimosa skutečně není. Právě proto, že dokázali dobře vyvážit a sladit tři nezávislé objemy s propojení jednoho jediného a velmi vzhledného domu.

Co o sobě architekti prozrazují?

Navrhujeme domy mimo všednost, ale vždy pro Vás a na dané místo. Umíme je vysnít i promyslet do posledního detailu. Baví nás to. Jsme si vědomi odpovědnosti za náš společný životní prostor, za Vaše očekávání i zdroje vložené do stavby, nelitujeme námahy k ověření našich idejí,“ tvrdí o sobě. A výsledky jejich práce, demonstrované rodinným domem, ztraceným kdesi ve Středočeském kraji za Prahou, jim dávají za pravdu. Takže? Stavba pohledem do plánů připomíná dětskou hru s kostkami, s třemi kvádry nestejných proporcí, které někdo skládal k sobě tak dlouho, až přišel na ideální tvar. Každá z kostek přitom zůstává svá.

Foto: BoysPlayNice

Barvy a materiály nejsou limitou

První, bílá, je otevřená do zahrady. A je nenápadně zasazená do sestupujícího svahu. Druhá působí o dost lehčím dojmem. To proto, že je řešena ve stylu dřevostavby. Vytváří předěl mezi uliční částí a zahradou. A pak je tu ještě třetí, tmavá kostka, vylepšená o sedlovou střechu. Je posazena na dvě spodní a je otočená ke slunci. Sedí na dvou předchozích a vytváří částečný překryv. Tři objemy jen těsně nepřiléhají: v meziprostoru vymezeném všemi třemi kostkami totiž přirozeně vzniká vstup do domu.

Zní to možná podivně, ale tři dimenze, bílá, tmavá a dřevěná, nevypadají podivně a rušivě, přestože ona tmavá je posazena nahoru. Tak nějak dávají smysl. Už tím, že pro každou kostku se nabízí vlastní řešení, specifická určením programu místností. K posezení u ranní kávy se vám nabízí otevřený prostor prosklené stěny ve východním směru, do zahrady, večeřet můžete v hřejivých tónech západního slunce. Průhledy a dispozice oken v každém patře a úrovni rodinného domu nabízí odlišné výhledy i prožitek z bydlení.

Foto: BoysPlayNice

Svah prostor neubírá, ale dodává

Tím se vlastně hra s kostkami přenáší i to interiéru. Jak konkrétně? Jde o to, že „bílá“ v sobě zahrnuje společenské a sdílené prostory. Obývací pokoj, kuchyni. A jídelnu, kde se všichni obyvatelé domu setkávají. Prostor má možnost expanze, protože s klesajícím svahem může růst stropní výška. Nakonec dvě výškové úrovně vnitřního prostoru vysunutého do zahrady navazují na průběh terénu.

S klesající úrovní podlahy se prostor zvyšuje až do úplného otevření jižní celoprosklenou stěnou. Je jako obrazovka přes celou stěnu, která promítá program ze zahrady. Zvenčí charakter této části domu určuje bílá omítka a obecně dost velké formáty dřevěných oken. V interiéru hra na bílou pokračuje, protože jsou tu použity světlé dřevěné a bílé povrchy, jejichž prosvícení podporuje skryté osvětlení. Na to, že se nacházíme v přízemí, je tu skutečně příjemně nestísněné a otevřené. Patro (ze strany ulice, tedy tmavá kostka) je kompaktním objemem opláštěným střešními šablonami.

Foto: BoysPlayNice

Dům projektovaný s ohledem na pohodu

A znovu – tady je vnější tvar domu propsán otevřením do interiéru v prostoru střechy. Pokoje se čtvercovými okny se otevírají jižním směrem, čtvercový formát je pro okenní otvory patra použit univerzálně. Barevný soulad s fasádou je zevnitř narušen, což je jistě dobře. Černá by v místnostech dusila. Takže oproti bílé části domu s převažujícími dřevěnými povrchy interiéru jsou v patře použity barvy ve formě žluté podlahy, šedých okenních rámů a zárubní. Světla jsou zde přisazená a závěsná.

Třetí částí je onen dřevěný blok. A jen proto, že ho zmiňujeme nakonec, není zrovna Popelkou. Nese v sobě garáž, zázemí technické místnosti. I když je na oko lehká, je současně nejvíce uzavřenou, a její siluetu rozrušují jen garážová vrata. Materiály a prvky použité v interiéru odpovídají jeho funkci. Podlaha je epoxidová, šedé barvy, dveře kovové, světla mají průmyslovější vzhled.

V zásadě ani jedna z částí rodinného domu v Nučicích by pod drobnohledem kritiků neobstála samostatně, ale jako propojený komplex tří různých objemů, kostek z odlišných materiálů, je perfektní. Atmosféra se totiž nedá naprojektovat, člověk musí projekt nového domu procítit. A to je něco, co architekti ze studia Mimosa zjevně umí.

Údaje o projektu

Název projektu: Rodinný dům v Nučicích
Typ projektu: projekt rodinného domu
Architektonické studio: Mimosa Architects
Lokalizace: Nučice, Česká republika
Klient: soukromá osoba
Realizace: 2014

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata

Mohlo by vás zajímat

Foto: Daniel Corvillón

Čtyři generace pod jednou střechou. Nevšední rodinný dům pro velkou rodinu

Současná chilská architektura nabízí nevšední kombinaci tradičního pohledu na stavbu z částečně recyklovaných a generacemi osvědčených přírodních materiálů, a přitom velmi moderní pojetí bydlení. Umístit čtyři generace obyvatel z jedné rodiny do jediné domácnosti, to už je síla. A pořádná střecha.

REKLAMA