• ESTAV.cz
• Architektura
• Rodinný dům, kde vítězí beton. Dům ve svahu optimalizuje zdroje

Prohlédnout fotogalerii18 fotografií

Požadavky, které měl klient na výstavbu rodinného domu, odrážely poměrně realistické vnímání světa. Drahé je v Evropě vlastně všechno: stavební parcela, materiál, projekt, práce. A hypotéka je dnes řešením, které nečiní tyto problémy v dlouhodobém měřítku o nic menší. Proto se vydal cestou ne zrovna úspor, ale řízené optimalizace zdrojů. Tak, aby z nabízených možností vybral ta nejschůdnější řešení. Ne vždy ta nejlevnější, ale vzhledem k daným podmínkám ty nejefektivnější. Prvním krokem bylo pořízení stavební parcely, která se je součástí městečka Sinzig na předměstí Ahrweileru.

Místo, kde se nedá stavět

Zvláštností této lokality bylo, že i když je zahrnuta do místního územního plánu povolené výstavby, v zásadě se jevila nezastavitelnou. Rozprostírala se totiž na svahu velmi prudkého kopce, svahu ústícího do ulice a pak dále do údolí. Což její cenu silně sráželo, ačkoliv místo můžeme prezentovat jako „příhodné“, neboť se nachází jen 25 kilometrů vzdušnou čarou od Bonnu, a nabízí se odtud překrásný výhled na řeku Rýn. Tedy, pokud máte v plánu vystavět rozhlednu, a ne rodinný dům. Pro ten se pozemek skutečně jevil na první pohled nevhodným.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Architekti ze studia Hertweck a jejich vedoucí, Florian Hertweck, to naštěstí viděli trochu jinak. Potenciál v sobě totiž nese jakákoliv lokalita, pokud víte, jak s ní vhodně pracovat. A to v Hertweck Studio umí. V posledních letech totiž realizovali hned několik zakázek, které se zadáním blížili situaci v Sinzigu. Mezi Bonnem a Koblenz postavili už pár rodinných domů, zasazených do prudkého svahu. Klient tedy projevil prozíravost hned podruhé, a to, když se v rámci návrhu projektu obrátil na profesionály v dané problematice. A za třetí?

Tradiční plán v netradičním domě

Nebránil se ani provedení, které umožnilo stavbu realizovat v rovnovážném rozpočtu při zachování požadované kvality. Ano, spolu s architekty se nebránil zapracování betonu, strukturně odolného a stabilního materiálu. A to ve velkém, protože dům – Röhrig House – betonem nejen fixuje zářez do svahu a vytváří pevné základy, ale je přímou a odhalenou součástí celé stavby. Vzhledem k podmínkám v místě pak padla volba na nepříliš diverzifikovaný tvar, řekněme kostku z betonu zasazenou do svahu.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Klient si přál nekomplikovaný plán, odpovídající logice věci a konvencím. Což při členění domu do „čtyř“ pater (falešný suterén, vedený v úrovni silnice, je garáží) znamenalo umístění pokojů a dětských ložnic do prvního patra, u druhého pak kuchyni s jídelnou a ve třetím pak ložnici rodičů, koupelnu a pracovnu. Toto rozdělení se jeví naprosto v pořádku: dvě děti více jak půl dne doma netráví, rodinný dům je jim jen zázemí, žijí školou a aktivitami. I proto nemusí mít ze svého pokoje ten nejlepší výhled do krajiny.

Soukromí si zaslouží všichni obyvatelé

Jídelna a kuchyně v patře je dostatečně světlá a otevřená širokými okny do okolí. Její přirozenou ventilaci zlepšuje, stejně jako manipulační prostor, velká terasa, usazená „nad garáží“, a částečně přístupná i ze strany zahrady zasazené do stupňovité zahrady (ta v současnosti vzniká). Nejvíce času tráví klient ve své pracovně, a proto si zaslouží mít odtud ten nejinspirativnější výhled po celý den. Proto je home-office situována nejvýše.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Všichni obyvatelé domu přitom získávají maximum soukromí, a srdce domu, jádro vzájemné komunikace a společenských aktivit, se nachází uprostřed. Není to komplikované ani náročné, je to plně funkční z hlediska distribuce energií, pohybu osob, termální bilance. Pravda, dům v tomto uspořádání by si nejspíš ubíral dost místa schody na propojení, ale to architekti vyřešili vnějším krytým schodištěm, vedoucím z balkonové terasy do části vyhrazené rodičům.

Světlo kompenzuje orientace oken

Čímž se plocha pro čtyři členy domácnosti vyšplhala na příjemných 18 metrů čtverečních (bez mini-dvora, balkonové terasy, zahrady a střešní zahrady). Pokud bychom ale započetli i tyto přidružené prostory k sezónnímu využití, znásobí se využitelná plocha skoro dvakrát. A znovu, není nic neobvyklého nebo nelogického, když se využitelnost obytných staveb ve středoevropském klimatu snižuje o polovinu. To je realita, kterou není potřeba řešit nákladným designem či protiopatřením. Stavba je plně diverzifikovaným kompletem, který v jednom monolitickém bloku nabízí vše potřebné a žádané.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Propojenost stavby utužuje ještě napojení střešní zahrady na zahradu venkovní – přeci jen, stavba se nachází v prudkém stavu, takže výškové rozdíly se tu snadno smývají – a také množství výhledu do okolní krajiny, které dům vnitřně poutají k místu. Široká okna, exponovaná do ulice a údolí, kompenzují uzavřenost domu ze strany svahu, a snižují tíživý efekt stavebního betonu. Ten je vyveden ve světlé barvě, aby alespoň vizuálně odlehčil jednolitý masiv celého stavení.

Jen prosím bez zbytečné přeplácanosti

Po stránce stavebního řešení je dům uchopen jako „dvojitá skořápka“, tedy kombinace vnější silnostěnné struktury betonu, doplněné o vnitřní obaly a předěly z tenčích betonových stěn. Estetika tohoto materiálu je k diskuzi, ale upřít minimální náklady na údržbu, vysokou odolnost anebo vyšší hygieničnost mu asi upřít nelze. „Sendvičové“ betonové stěny 16/14/20, betonové překlady a dřevo/hliník okenních a dveřních rámů je tak spolu se sklem oken naprosto dominující.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Klient nefandil a nefandí „umělým obkladům“, nejrůznějším přepážkám a deskám, bednění nalepených na stěny. Bral je jako druhotný a zbytečný materiál, který zastírá podstatu stavby. Jako zbytečnou parádu. Proč taky stavět z betonu a pak se snažit udělat to tak, aby to jako z betonu postavené nevypadalo? Bylo by to šetření na jedné straně a utrácení na druhé. I v tom je ale vidět ona optimalizace zdrojů a přístupů.

Chytrá řešení, která optimalizují bydlení

Bez sbíječky také na první pohled neuvidíme další zajímavý přístup: centrální přívodní šachtu, vedenou středem domu. Rozvody elektřiny, instalace, odpadkové koše, vodovodní potrubí, komín. To vše vede touto dispoziční šachtou, a nemusí narušovat stěny domu. Je to praktické, a v případě poruchy nemusíte marně dlouho hledat – musíte se vydat k jádru. Chytlavost nápadů Röhrig House podtrhuje ještě několik prvků udržitelnosti.

Foto: Bildpark / Veit Landwehr

Když stavíte z kompaktního betonu, je dům ve své podstatě dobře zaizolovanou obálkou. A protože tu prakticky nejsou termální mosty a přechody, není takový problém instalovat systém tepelných výměníků. Čerpadlo voda/vzduch tak garantuje domu pozitivní energetickou bilanci, zatímco svah – původní nevýhoda – se stává velmi výhodným „izolačním“ řešením. Jednoduchost „kubického“ tvaru i provedení vyvažuje příjemný, vzdušný interiér. Čiší z něj pocit domova, nezávislosti, pohody.

Beton možná není vzhledným materiálem, ale způsob, jakým s ním pracovali architekti z Hertweck Studio, jej prostě vrací do hry.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata