Objekt ve své vysoce nenápadné podobě téměř těsně přiléhá k oblouku dopravní komunikace, na nějž se navazuje dvou-materiálovým plotem, vstupní brankou a širším vjezdem do garáže. Profil ploché střechy plot výrazně nepřevyšuje a skoro s ním splývá. Vypadá to, že zdí se nachází skromný nízký bungalov. Mýlit bychom se ale nemohli víc. Plot totiž vytváří vizuální rozhraní, předěl v místech, kde se krajnice vozovky mění na strmý svah. Dům, tak jak jej ze silnice vidíme, je jen partií celé stavby, jejíž jádro je uloženo pod svah. A teprve za zídkou můžeme vidět, že se vlastně nacházíme na vrchní etáže mnohem komplexnější stavby.
Ostrov v zeleni
S hrubou podlahovou plochou 739 metrů čtverečních se Vila H skutečně nedá považovat za skromné dílo. O to příjemněji překvapí, jak zajímavě je řešena a jak citlivě si dali architekti záležet na jejím zasazení do lokality. Rezidenční čtvrť v Podolí je sice vilek plná, ale žádná se realizaci od Atelier 6 nepodobá. Protože principem nelehkého usazení objektu a natlačení jeho hmoty do svahu bylo zachování co největšího kusu netknuté zahrady. Vila postavená na vrstevnici tím získala skoro trojnásobek vlastní rozlohy vyčíslené v zeleni, což je hodnota, s níž se ani na pražském předměstí často nesetkáte.
Spodní profil parcely pak obkružuje asfalt další silnice, takže Vila H působí dojmem izolovaného ostrova. Zeleň ve svahu je přitom zpřístupněna sérií teras, a to vysoce vyváženým způsobem, prakticky až bezbariérovým. Z břemene svahu a stavebně nevlídné topografie tu nakonec nezůstalo nic na překážku, a vyvýšená pozice domu navíc přináší obyvatelům nepřerušený výhled až k Vltavě a ještě dál, do míst, kde se nacházely Dívčí hrady. Stromy (dokonce plně vzrostlé lípy) a vegetace, které vytváří ve svahu zelený štít, pak kryjí podstavu domu, jež se „táhne“ do výšky dvou podlaží (aby navázal na svůj nenápadný vstup).
Starý dům ve svahu změnili v honosné sídlo. Moderní stavba využívá co nejvíce původních prvků
přečíst článekArchitekti se přitom přidrželi prudkého svahu, sestupujícím severovýchodním směrem, a objekt do něj projektovaný navrhli v zalomení, připomínajícím písmeno L. Objekt je řešený jako dvoupodlažní a částečně podsklepený. A protože svou výměrou skutečně není z nejskromnějších, vyplatí se tu už hovořit o jeho členění na jednotlivá křídla. Na úrovni přízemí, v severozápadním křídle, se nachází obytná část, zatímco v jihozápadním jsou ložnice. Střecha nad terasou je před západní fasádou severozápadního křídla přetažena a kryje tak pokračování terasy před obytným prostorem.
Spojení obloukem
Mezi oběma křídly se nachází propojení hluboké terasy, otevřené přes obě nadzemní patra, ale stále kryté střechou. V pokračování ohybu terasy se v interiéru, v samém středu dvojné dispozice, nachází výtah. Ten umožňuje hladké a pohodlné přesuny mezi výškovými úrovněmi domu, a rovněž také návaznost na celou zahradu. Výtah je ale neznatelným prvkem, skrytým v objemu celé stavby. Ta po svém vnějším profilu kombinuje dvě vyznění fasády. Zdobný obklad keramiky, anonymizující boční stěnu (v části objektu s garáží), jež ale ohybu terasy přechází do fasády dřevěné, překryté tu a tam lamelami/rošty předsazené zastiňující fasády.
„Koncept vnějšího povrchu kůže a vnitřního rodinného, intimního, měkkého polo-atria je vyjádřen materiálově,“ popisují architekti. „Mozaika vytvořená cihelným obkladem vně, kontra vrstvení dřevěných materiálů posuvných žaluzií a obkladů stěn, terasy i stropu směrem do zahrady.“ Pozvolný oblouk terasy je přechodem, který tyto dvě materiálová vyznění spájí dohromady. Půdorys vily, rozdělený atriem funkčně do dvou částí, spojuje oblouk vyvýšené střechy do jednoho celku. Je to detail, který vám na moment umožní zapomenout, že se vlastně nacházíte v Praze, a ne někde v Kalifornii.
Nenápadnost se počítá
Funkční členění objektu vychází z dané logiky: po příjezdu a odstavení auta v garáží (nebo když projdete pěšky brankou), čeká vás nejprve vstupní hala se šatnou. Pak už jen zamíříte „dolů“, buď do částí společných, anebo do ložnicového křídla s obytnými pokoji. Do ložnicové části přízemí vstupujeme přes šatnu – chodbu, ze které jsou přístupné jednotlivé místnosti, orientované do zahrady. Komunikace je tu vertikální: výtah do nižších pater, světlík, to vše vítá a láká příchozího k sestupu. V přízemí se nachází spodní, hlavní část obytného prostoru.
Chytrá vila s výhledem na Prahu je pohledem do budoucnosti. Vytápí podle aktuální ceny energií
přečíst článekTerasa přitom umožňuje propojení se zahradou a venkovní kryté sezení, je sezónním rozšířením užitného prostoru. V zahloubeném suterénu, jakoby neviděné a jen tak mimochodem, je umístěno technické zázemí objektu. Ze schodišťové haly můžeme na úrovni suterénu vstoupit, pod konzolou obytné části, přímo do zahrady. Atrium pod terasou přízemí umožňuje vstoupit přímo ze zahrady také do jednotlivých sklepů a úložných prostor.
Nadstandardem prostoru, počtem obytných místností, rozlehlou zahradou i celkovou koncepcí se Vila H zřetelně odlišuje od průměru vilek v Podolí. Její stavební řešení je přitom natolik chytré, že vůbec nevypadá nápadně. Kdo by také čekal v zelné propasti svahu takové sídlo, jež navíc ze strany ulice vypadá jako skromný jednopodlažní bungalov. Architekti tu dokázali přehrát zřejmou nevýhodu terénu, a dokázali rovnici danou topografií přenastavit tak, aby pro obyvatele vycházela rozhodně kladně.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Vila H |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | Atelier 6 s.r.o. |
| Lokalizace: | Podolí, Praha, Česko |
| Vedoucí projektu: | Radek Šíma, Libor Čížek, Ondřej Moravec, Michal Nekola, Lenka Konopková |
| Stavba: | MG-Mont s.r.o |
| Krajinářský design: | LandART atelier |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zahájení projektové činnosti: | 2011 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2016 |
| Počet podlaží: | 2 |
| Užitná plocha: | 739 m2 |
| Rozloha pozemku: | 2293 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek