Kreativita je pro designéra nezbytná, ale v případech předmětů denní potřeby by měl zcela jistě dbát na funkčnost daného předmětu denní potřeby a svůj záměr raději konzultovat (podle druhu produktu) také s lékaři, ergonomy, psychology, a především s uživateli. V případě zmíněné židle by měl výsledný produkt splňovat alespoň to nejzákladnější kritérium: A sice vybídnout nás k příjemnému posezení a nikoli v nás vyvolat strach z perforace. Pro toho, kdo tráví na židli většinu svého času, může být pozvání do galerie tvůrců poněkud frustrující poznání. Pokud by měl na hřebenovité židli bez polstrování strávit jen část své pracovní doby, zcela jistě by v dohledné době onemocněl.
Michael Thonet věděl, jak na to
Pokud budeme uvažovat o židlích v kontextu tradice, nelze opomenout firmu Thonet. Od úmrtí jejího zakladatele a tvůrce Michaela Thoneta uplynulo v březnu letošního roku 150 let a věhlas firmy i německého podnikatele, truhláře, vynálezce a návrháře nábytku nadále trvá. Ohýbané bukové dřevo se rozlétlo po světě a stalo se pojmem. Jednotlivé modely navrhují renomovaní umělci a architekti (Hoffmann, Wagner, Frank, Loos a další), nábytek přestává být anonymním produktem sériové výroby a stává se uměleckým dílem. Thonetova továrna v Bystřici pod Hostýnem byla ve své době největší svého druhu, stala se vývojovým centrem celé firmy a exportovala výrobky do celého světa. I v 21. století je továrna po všech znárodňovacích peripetiích a bolševické devastaci stále aktivní, v současnosti známá pod jménem TON (Továrny na ohýbaný nábytek).
Nové materiály, funkční prvky
Přestože se postupně začínají prosazovat i jiné materiály a postupy výroby, Thonet stále zůstává. Na scénu se brzo dostávají plast i ohýbané ocelové trubky. Za všechny počiny jmenujme například sympatické houpací lehátko, které v roce 1988 navrhl Dán Torber Skov. Obsahuje celou řadu konstrukčních lahůdek moderního věku dvacátého století. Jednoduchým pohybem se lehátko mění v houpačku a houpačka zase v lehátko. Výběrem materiálu a svým ztvárněním referuje příznačně o škole, jíž vděčí Thonet za své impulsy: Bauhaus Dessau. Lehátko je klasickým příkladem „funkčně krásného a krásně funkčního nábytku“ (jak píše soudobý tisk), který okouzluje nejen svými prostými, jasnými harmonickými liniemi, ale i skutečností, že na něm lze báječně, ba přímo královsky odpočívat.
V této souvislosti nelze nevzpomenout také neúnavného nestora finského designu Eeroa Aarnioa, který experimentuje s umělou hmotou, hraje si s barvami a tvary a překvapuje elegantními a často i šokujícími nápady. Třeba závěsnými otáčejícími se křesly, která umožňují pozorování do všech stran a jejich tvar zajišťuje akusticko-izolační efekt. Sedící osoba vidí vše okolo sebe a zároveň k ní doléhá jen mizivé procento zvuků z okolí. Není to krásná relaxace…
Inovace a šílená modernita
Moderní doba si žádá další a další inovace. Kreativci plně využívají nové technologie a materiály, ale zároveň s tím se snaží postihnout odraz nového nebezpečného světa, sociální degradaci či devastací přírody. Židle se tak může stát alarmujícím artefaktem, metaforou či dokonce hologramovou hříčkou. Její funkčnost se ztrácí pod nátlakem nejrůznějších sdělení ve snaze oddělit se od běžné každodennosti, šokovat, upozornit na sebe a na své dílo všemi možnými prostředky.
Design pro všechny
O změnu v přístupu k současnému designu a jeho prezentaci se snaží (kromě jiných) i legendární francouzský inovátor Philippe Starck (vlastní značka XO) či potomek jihotyrolského šlechtického rodu designér Matteo Thun (Thun & Partners). Chtějí opět propagovat „funkčně krásný a krásně funkční nábytek“ a přidávají k tomu ještě slova „zdravý a ekologický.“ Dobrý design nesmí podle jejich slov podporovat nesprávné či nezdravé životní návyky a nabádat k pasivitě a skepsi. Společně s lékaři chtějí bojovat proti depresím, onemocnění svalstva, deformacím kostry, plotének či pokřivení páteře. Jako příčinu těchto obtíží uvádějí vedle již zmíněných nesprávných návyků, také špatně konstruovaný sedací nábytek, jenž nevyhovuje potřebám našeho těla a ducha.
Designér Matteo Thun slibuje, že tento stav změní. Navrhuje jednoduché a pohodlné židle, které (jak sám říká) léčí a dodává, že vývoj produktů není zdaleka u konce. Platí to nejenom o kancelářských židlích, ale také o ostatních součástech nábytku včetně domácích křesel a pohovek. Důležitá je podle jeho slov také cena. Proto přijal výzvu slavného designérského kolegy Philippe Starcka a připojil se k výzvě Design pro všechny, která vychází z myšlenky funkčních, ekologických a cenově snadno dostupných výrobků pro všechny vrstvy obyvatel. Věří, že dobrý design a podpora vizuální kultury může změnit i nálady ve společnosti.
Sdílet / hodnotit tento článek