Škola s historií od dob Karla IV. neměla svoji budovu
Ačkoliv je právnická fakulta jednou ze čtyř původních fakult Univerzity Karlovy založené roku 1347, až do stavby stávající budovy na nábřeží poblíž Čechova mostu sídlila rozprostřena v různých prostorách napříč celou Prahou.
Sílily hlasy po vlastní budově. Když došlo na přelomu 19. a 20. století k asanaci Josefova, mohla císařská vláda zakoupit pozemky pro stavbu české a zároveň také německé univerzity. Ty měly sídlit ve dvou oddělených budovách stojících naproti sobě a propojených podzemní chodbou. Na náměstí Curieových žádná další univerzitní budova ovšem nestojí, dokončena byla pouze ta česká. Odtud také pramení fáma, že z fakulty lze projít podzemní chodbou do brutalistního hotelu InterContinental. Ta byla skutečně zamýšlena, nicméně nebyla dokončena.
Průčelí směrem do náměstí Curieových. Zdroj: Tomáš Kovařík
Od secese přes kubismus k novoklasicismu. Se soutěží nebo bez ní
Projekt získal v roce 1907 tehdejší profesor Uměleckoprůmyslové školy Jan Kotěra bez veřejné soutěže. Návrh pojednal nejdříve jako elegantní, pozdně secesní „chrám vědy“ s kupolí nad centrální částí. Postupně se ale do roku 1913 propracoval ke střídmější formě s prvky kubismu. Zejména proti podobě průčelí se ovšem ohradilo mnoho tehdejších osobností v čele se samotným arcivévodou Františkem Ferdinandem d’Este. Realizaci následně přerušilo vypuknutí první světové války, po které již stavba německé univerzity nepřipadala v úvahu. Také došlo v roce 1918 k drobným úprava směrem k novoklasicistnímu pojetí, které nese budova dodnes.
Kotěra byl tentokrát nucen se v roce 1923 účastnit nové veřejné soutěže. Ostatní architekti v tomto ohledu projevili Kotěrovi podporu a soutěže se neúčastnili, načež Kotěra soutěž vyhrál. V témže roce ovšem Kotěra zemřel na následky plicního onemocnění v necelých 52 letech.
Největší aula č. 100 zvaná Collegium Maximum. Zdroj: Tomáš Kovařík
Dokončení jeho návrhu a samotná realizace tak proběhla pod taktovkou jeho dlouholetého spolupracovníka Ladislava Machoně v letech 1926 – 1931, který plně respektoval Kotěrovu vizi a pouze ji doplnil o vlastní návrh vnitřního vybavení. To je na mnoha místech v budě dochováno v původní podobě. A to i přesto že v období 2. světové války sloužila budova PF UK jako sídlo SS. Ti pro své potřeby některé místnosti rozčlenili do menších kanceláří, které tak jsou dodnes. Další nechvalně známou památkou na toto nešťastné období dějin je stále patrný obrys černé orlice v místnosti č. 220.
Transformační stanici přestavují na centrum umění. Brzy se otevře veřejnosti. Navštívili jsme ji
přečíst článekDůstojná budova důstojnému oboru
Dominantou průčelí budovy je rizalit s čelním štítem, do kterého je zasazen československý znak, nápis „Universita Karlova“ a dva reliéfy „Muž“ a „Žena“ od Bedřicha Stefana. Pod štítem je fasáda prolomena pěticí svislých oken, za kterými se nachází přednáškový sál č. 100, neboli Collegium Maximum, s kapacitou 560 osob. V prostoru mezi jednotlivými okny najdeme reliéfy zobrazující atributy práva.
Hmotu budovy tvoří protáhlý lichoběžník, který se mírně prohýbá, čímž kopíruje nábřeží Vltavy. Na břeh Vltavy také vede další z údajných podzemních tunelů. Tento byl prý během příchodu jednotek SS využit k evakuaci studentů, kteří se zrovna nacházeli uvnitř. Tunel dnes ovšem není průchozí, nicméně slouží jako přívod čerstvého vzduchu, který je následně rozváděn do celé budovy.
Budova, která je pro nestabilní podloží v blízkosti Vltavy založena na pilotech, má pět nadzemních a dvě podzemní podlaží, pět křídel, jeden otevřený dvůr a zastropenou dvoranu. Ta je centrálním prostorem celé stavby a uchvátí každého nově příchozího bez výjimky. Je tvořena jako prosklené atrium se třemi patry otevřených galerií. Přízemní část je obložena žulou a granitem. Stropní prosklení obepnuté římsou se zubořezem přivádí do prostoru dostatek příjemného denního světla.
Než ovšem návštěvník vstoupí do této dvorany, projde vstupním vestibulem obloženým mramorem, kde na jedné straně nalezne šatnu s kompletním původním vybavením, na druhé zaujme zejména odlitek plastiky „Oddanost“ Josefa Václava Myslbeka.
Celou budovou také od roku 2018 opět obíhá historický páternoster, který spolu s dochovaným mobiliářem v jednotlivých posluchárnách dotváří dobovou atmosféru a reprezentativnost seriózní instituce.
Návštěvníci Právnické fakulty si takto mohli v rámci Dne architektury připomenout letošní výročí osobnosti tuzemské architektury Jana Kotěry, od jehož narození uplynulo 150 let. Ten, ačkoliv se samotné realizace nedožil, vložil do návrhu kus sebe a svého neotřelého rukopisu.
Sdílet / hodnotit tento článek