Fenomén českého kubismu
V cizině se kubismus projevil jako umělecký styl především v malířství. Když v Paříži kolem roku 1908 objevili malíři Pablo Picasso a George Braque kouzlo zjednodušené a geometrizující malby a vícepohledové perspektivy, započali tím zásadní revoluci v moderním výtvarném umění.
I v Českých zemích vzbudil kubismus obrovský zájem u mladé generace avantgardních výtvarníků. Ti v roce 1911 založili Skupinu výtvarných umělců, ve své době netypickou spojením výtvarných umělců s architekty do jednoho spolku. Jejími vůdčími představiteli byli malíři a sochaři Emil Filla, Otto Gutfreund, Josef Čapek, Vincenc Beneš či Antonín Procházka, i architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol nebo teoretik Václav Vilém Štech. Vznikl tak unikátní fenomén českého kubismu, kdy byl jeden styl aplikován nejen na malířství a sochařství, ale i na architekturu a užitné umění. Nikde jinde ve světě se tento styl tak široce nerozšířil.
Dům Diamant, foto: Boys play nice
Architekti a designéři se věnovali návrhům architektury včetně interiérů, pro které navrhovali i nábytek a svítidla. Kubistický styl se v těchto pracích projevoval dynamickou a ostrou geometrií krystalických forem a nakloněných ploch. Mezi nejlepší kubistické realizace patří Gočárův obchodní dům U Černé matky boží, několik domů od Josefa Chochola pod pražských Vyšehradem nebo úpravy ďáblického hřbitova podle návrhu Vlastislava Hofmana. V užitném umění byla asi nejvýraznější značka Artěl, kterou založil v roce 1908 Václav Vilém Štech. Ta produkovala celou řadu kubistických výrobků, včetně dóz, váz a dalších doplňků. Nejslavnější z nich je pravděpodobně ikonická dóza na cukr od Pavla Janáka z roku 1912.
Vrcholem českého kubistického designu byla v roce 1914 prezentace na výstavě Svazu německého díla Werkbund v Kolíně nad Rýnem, kde byl instalován interiér z produkce Pražských uměleckých dílen s nábytkem Josefa Gočára a doplňky Františka Kysely. Tím symbolicky skončila velmi krátká kubistická epizoda českého designu a architektury. Architekti se v následujících letech přeorientovali na novou estetiku národního stylu a tzv. obloučkového dekorativismu, který je považován za specifickou verzi českého Art Deca.
Dům Diamant, foto: Boys play nice
Dům diamant
Jedním ze zajímavých kubistických architektů byl i Emil Králíček. Rodák z Havlíčkova Brodu po studiích gymnázia a stavební průmyslovky získal první pracovní zkušenosti u architekta Antonína Balšánka. V roce 1900 odešel do německého Darmstadtu, kde spolupracoval s Josephem Mariou Olbrichem, který tam založil avantgardní uměleckou kolonii. Zde se seznámil s moderními styly, především secesí, kterou následně uplatnil ve svých návrzích domovních průčelí a vestibulů v profesi projektanta u stavební firmy Matěje Blechy.
Dům Autoklubu ČR stál dříve na okraji Prahy. Navrhl jej slavný architekt Pavel Janák. Prvky interiéru jsou moderní i dnes
přečíst článekPozději se osamostatnil a od secese přešel k nastupujícímu kubismu. Zajímavým dílem je jeho unikátní kubistická lucerna, která byla součástí Adamovy lékárny na Jungmannově náměstí. Mezi lety 1912–1913 navrhl pravděpodobně své nejvýznamnější dílo – činžovní dům Diamant, který stojí na Praze 1 na rohu ulic Spálená a Lazarská. Tento dům stavěla právě firma Matěje Blechy. Původní návrh domu vypracoval vídeňský architekt historismů a secese Friedrich Ohmann. Na začátku stavby v roce 1912 dostal Králíček za úkol plány přepracovat a tak z historizující secese dostal dům podobu inovativního kubismu.
Výsledkem jeho práce je unikátní plasticky dynamický objekt s mnoha kubistickými detaily na fasádě i interiéru. Zajímavá je i sochařská výzdoba od Antonína Waiganta, kubistický portál, tvarované zábradlí hlavního schodiště nebo stylová závěsná svítidla. Králíček navrhl i kubistická edikulu, která jedinečným způsobem rámuje sochu Jana Nepomuckého od Brokoffa, která se nachází mezi domem Diamant a barokním kostelem Nejsvětější trojice od Kilána Ignáce Dietzenhofera. Ve zrekonstruovaných společných prostorách můžeme dodnes obdivovat původní dveře, poštovní schránky, teracové podlahy nebo leptaná skla oken.
Byt Adolfa Hoffmeistera
Adolf Hoffmeister nebyl jen majitelem jednoho bytu, ale stavebníkem celého domu Diamant. O tomto všestranném umělci by se dalo říci, že byl guru československé avantgardy. Zabýval se literaturou, výtvarným uměním, byl také karikaturistou, dramatikem, scénografem, spisovatelem, malířem, diplomatem, právníkem a vysokoškolským profesorem. Byl také zakládajícím členem skupiny Děvětsil. Československo pak zastupoval na valném shromáždění UNESCO. Jeho koníčkem bylo cestování, což je patrné i ze starých fotografií jeho bytu, kde měl vystaveno mnoho suvenýrů z cest.
Ve třicátých letech si nechal Hoffmeister navrhnout a vybudovat rozsáhlý byt ve druhém patře domu. Autorem funkcionalistické adaptace je pravděpodobně architekt Jaroslav Frágner, významný představitel českého modernismu první poloviny minulého století. Obdivuhodné je, že se byt dochoval do dnešní doby ve své původní podobě včetně velkého množství vestavného nábytku a dřevěného obložení.
Právnická fakulta: Poslední návrh Jana Kotěry ukrývá nadčasové foyer, původní mobiliář i páternoster
přečíst článekArchitekt vytvořil dokonalý prostor pro intelektuální a sociální život obyvatel bytu. Apartmán o velikosti 178 m2 se zajímavě členitým půdorysem byl, jak bylo v té době zvykem, rozdělen na pánskou a dámskou část. Je zde velké množství zabudovaných úložných prostor a mnoho knihoven pro velké množství knih. Výraznou součástí obytného prostoru je velká vestavěná pohovka a malé zabudované stolky nebo unikátní barový pult, který má stahovací dvířka do vedlejší místnosti, kde probíhalo míchání drinků mimo pohledy návštěvníků. Některé další kousky nábytku a doplňky v bytě měl navrhnout také surrealistický malíř a designér Alois Wachsman.
Současnost
V současné době si byt od potomků Hoffmeisterovi rodiny pronajímá výrobce skleněných svítidel Bomma, která jej předělala na svůj originální showroom. Prostor s původně bílými stěnami prošel velkou designovou proměnou podle návrhu italské designérky Sophie Wannenes. Nyní byt hraje všemi možnými barvami skvěle sladěnými s textiliemi, čalouněním a tapetami. Tím byl vytvořen unikátní základ pro prezentaci designových svítidel, které sem skvěle zapadají. Ačkoliv působí design showroomu velmi odvážně, vzhledem k historické hodnotě bylo vše navrženo velmi citlivě s ohledem na původní vybavení a návštěvník může často váhat nad tím, co je původní a co je nové.
Při realizaci rekonstrukce byl zohledněn i požadavek možnosti navrácení interiéru do původního stavu, proto je zde použito mnoho rafinovaných řešení, která interiér přemění pouze dočasně, ne nenávratně. Intimitu prostoru ještě podtrhuje fakt, že nejde o běžně přístupný showroom pro širokou veřejnost, ale udržuje si jistou privátnost.
Jsou zde k vidění veškeré kolekce svítidel společně s broušeným sklem od sesterské sklárny Rückl a dalšími vybranými designovými kousky nábytku od předních českých a zahraničních značek. Každý prvek osobně vybrala kurátorka prostoru Sophie Wannenes společně s designérem Václavem Mlynářem, kreativním ředitelem značky Bomma. Česká umělecká díla vystavená v apartmánu vybrala známá kurátorka Danica Kovářová. Milovníci historie a designu si můžou dokonce prostor pronajmout pro krátkodobý pobyt a strávit v něm třeba jednu noc.
Sdílet / hodnotit tento článek