Vídeň, Perlu na Dunaji, si každý ve vzpomínkách uchovává trochu jinak. Ale pohříchu přitom chybí zeleň lesů, jež jsou navzdory zažitým představám kolem této rakouské metropole hojně přítomné. Vlastně, celý Wienerwald je 30x50 kilometrů zalesněného pásma, světlých lesů, vymezených povodími řek Triesting, Gölsen, Traisen. A právě tady, na turistické jedničce zastavěného příměstského prostoru, se nachází i stavba skromného rodinného domu, vytvořená podle projektu architektů ze studia Baukooperative. V provozních parametrech víkendové chaty, na 71 metrech čtverečních, vznikl vkusný mikro-dům, jež skládá svou nenáročností a vysoce ekologickým provedením poklonu zdejší přírodě.
Co je tu k vidění? Les kousek od centra
Kromě rozvolněných porostů přírodního parku Sandstein-Wienerwald, působivé vápencové Jeskyně Tří hluchých mužů, vyhlídkových plošin a masivu osmistovky Schöpfl zase nic až tak divokého. Je to prostě jen hezké místo. A rezidenční objekt Tiny house - Satzberg si neklade za cíl nic jiného, než to tak nechat. Nachází se v optimální dostupnosti ke všem výše uvedeným pamětihodnostem a přírodním reliéfům, a sám si nenárokuje jim vlastní skladbou nějak konkurovat. Jeho obyvatelé si vybrali místo, na němž měli dříve postavenou chatu (pár podobných v okolí ještě stojí), a tu nyní stavebně nahradili modifikací, umožňující pohodlně celoroční obývání.
S okolní přírodou přitom chtějí koexistovat, jsou si vědomi její hodnoty. A tato novostavba zrcadlí. Postoj klientů je vlastně na celém projektu nejpřekvapivější. V pozitivním smyslu. Parcela, kterou měli k dispozici, by jim totiž umožnila mnohem komfortnější a prostornější stavbu. Ale oni nechtěli. „Žijeme v pohádkovém lese, okolo domu nám stojí třicetimetrové stromy,“ říkají s úsměvem. A to je něco, na čem jim záleží. Když náhodou potřebují do města, jsou tam autem za půl hodiny. Tam je velkých a rozměrných domů jistě spousta, ale není tam „jejich“ les. „Bydlet v lese a přitom pár desítek minut od centra je něco, co se k spokojenosti naprosto slučuje s naším pojetím reality,“ dodávají ještě.
Nápadnost není žádaná
Byť se jednalo o zastavěnou plochou malý dům, architekti toho v lokalitě stavby museli řešit překvapivě mnoho. „Je to dům s mnoha zvláštnostmi a zapeklitostmi, obydlí stejně mile výstřední, jako lidé, kteří v něm žijí,“ připouští šéfarchitekt projektu, Michael Karasek. Samostatně stojící stavba, usazená na a do svahu, vychází z nekomplikované vnější geometrie pravidelného objektu. Sama sobě ukládá napojení na dopravní komunikaci, příjezdovou cestu a zahradu z přízemí, a akcent výhledů na koruny stromů z terasy v patře. K tomu rovná střecha na každé úrovni, jež se stává součástí překryvu přízemí i vegetací pokrytou plochou, anonymizující stavbu v lesním prostředí.
Mikro-dům Satzberg přitom dává ve svých obrysech pocítit, že vídeňská škola architektury mu nechybí. Není nahodilou stavbou, nepřipouští si polovičatost řešení, nesnaží se emulovat cizí styl. Hledá si vlastní cestu řešení, jako svébytná a moderní novostavba. Jen s poněkud netradičním umístěním. Na architektech z Baukooperative bylo především zasazení atypicky řešené stavby do krajiny, vyladění uživatelských programů, vše za předpokladu minimální zastavěné plochy. Což bylo trochu omezující. Pokud prý ale připustíte přání klientů, kteří raději les za humny než velké obydlí, lze se do představ o požadované struktuře snáze vžít.
Netradiční koncept řešení projektu
Komplikace vycházející z terénní nerovnosti a strmějšího svahu s minimálním zastoupení rovné plochy před vlastní stavbou se podbízela kreativním řešením. Nejdůležitějším architektonickým úkolem bylo zachytit fantastický výhled na „Vídeňský les“ a vytvořit maximální spojení s přírodou. Pro vytvoření patřičného soukromí byl dům po stranách zcela uzavřen, zatímco spousta skla oken vpředu i vzadu, v týlu domu, zajišťuje maximální otevřenost. Garantem výhledu se stává dvoupatrové prosklené průčelí. Postranním motivem klientů byl plynulý přechod mezi vnitřkem a vnějškem. I tady pomohla skleněná řešení.
Formální postup návrhu popisuje Karasek následovně: „Při plánování toho bylo co nejvíce vynecháno, aby se vytvořilo maximum prostoru a soustředili jsme se jen na to podstatné.“ Nejprve tedy zachycení kontury domu ve svahu, propočítání objemových dimenzí, nejisté nastínění kubatury nezbytných místností bez bližší specifikace jejich určení… a nakonec zakomponování polidšťujících detailů, vycházejících z koníčků a profesí obyvatel. A teprve pak, na bázi logických souslednosti, přeskládání místností podle jejich účelu a funkce, hezky z hlediska na podmínky v interiéru (světlost, výhledy, klimatizace). V minimalistickém úpravném designu, bez břemene prostor zužujících zdí a předělů.
Místo pro spokojený život
Určitou úlevou bylo, že koníčky obyvatel byly zcela neextrémní a civilní. Vášeň pro knihy a botaniku se totiž dají vtěsnat i do zúženého profilu, aniž by byly do extrému náročné na prostor. Police na knihy byly chytře integrovány do konstrukce, a přítomnost teras nabídla unikátní místo k pěstění na několika výškových horizontech, s různou povahou stanovišť – od těch přímo osluněných až po zastíněné a vlhké. „A tady teď žijí,“ uzavírá Karasek. „Obklopeni knihami, botanikou, příběhy z Vídeňského lesa i samotným lesem.“ Obydlí, moderní variace na nekonvenční mikro-dům, nenabízí víc, než kolik jeho obyvatelé potřebují. Má všeho tak akorát, a touto svou přiměřeností je mile vzácný.
Údaje o projektu
Název projektu: | Tiny house Satzberg |
Typ projektu: | novostavba, eko-dům |
Architektonické studio: | Baukooperative GmbH |
Lokalizace: | Wienerwald, Vídeň, Rakousko |
Vedoucí projektu: | Michael Karasek |
Stavební dozor: | Thomas Trippl |
Tesařské práce: | Zimmerei Rudolf Praschl-Bichler |
Klient: | soukromá osoba |
Zahájení projektové fáze: | 2016 |
Finalizace: | 2020 |
Zastavěná plocha: | 71 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek