Jak vypadá ideální místo pro horskou chatu, místo, kde se můžete skrýt před civilizací a oddat se v lůně čisté přírody odpočinku? Každý má asi svou osobitou představu, ale Béllerine Cabin bude jistě považována za průnik možných variant. Nachází se na okraji stráně, rozlehlé pastviny a luk, obklopená hustým lesem. Jiná zástavba, kromě malé stodoly, na dohled není. Ze své pozice v nadmořské výšce 1070 metrů shlíží hluboce do údolí, v němž protéká malebná řeka Rhôna, ústící do jezera Léman. Tuto bukolickou idylku pak podtrhuje celková orientace svahu k jižní straně, podbízí jí slunečním paprskům, které celou plochu příjemně prohřívají. K tomu vlídný stín rostlého listnáče na zápraží, a možná nechybí ani ozvěna nesoucí z dálky cinkání zvonců pasoucích se krav. Co víc si přát, ne?
Český soběstačný dům využívá na maximum výhledy do krajiny a energii ze slunce. Vyzkoušeli jsme ho!
přečíst článekNa dokonalém místě není co měnit
Každé místo má svou minulost, a chata ze švýcarských Alp není výjimkou. Původně byl tento objekt, ve svých hrubých dispozicích vystavěný roku 1935, hospodářským stavením se stodolou, chlévem nabízejícím přístřešek pro skot během letní pastvy. O třicet let později se dočkal, kvůli své unikání pozici, první přestavby. Do podoby horské srubové chaty. Jenže od roku 1962, kdy k této modifikaci došlo, se uživatelské standardy kvality přeci jen dost proměnily. Takže si její noví majitelé žádali jistých úprav a změn, směrem k vyšší obyvatelnosti a komfortu. Byť pořád v mantinelech toho, co zde bylo žádoucí a autentické. Vjemů přírody a atmosféry pohostinného vyhřátého přístřešku, nabízejícího svým obyvatelům útočiště před nepohodou. Změna, která se prosadila, byla proti původnímu chlévu ve stráni i srubu někdejší chaty radikální, ale materiálové provedení – a hlavně vzpomínka na dřevěnku ve stráni pod stromem – zůstala zachována.
Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux
Lokální materiály? Jinak to ani nešlo
Stavební a schvalovací řízení ve Švýcarsku nikde nepatří k nenáročným, takže výsledkem diplomacie a dlouhých jednání s kantonálními úřady byl kompromis. Tedy povolení k demolici (tedy spíše rozborce) původní rozklížené stavby srubu. A jeho nahrazení novým objektem, který svými parametry (zastavěnou plochou, výškou, materiálem, provedením a sklonem střechy) odpovídal někdejší předloze. S tím drobným leč dost podstatným rozdílem, že dle stavebních regulí musela dřevostavba odpovídat těm stejným standardům energetické efektivity, jako klasická novostavba v běžně zasídlené městské oblasti. Což už na architekty kladlo jisté nároky. Úplně drastické to ale nebylo, protože jak sami zmiňují: „Napříč celou konstrukcí byla ekonomika stavby jen vzácně v rozporu s její ekologií.“
Moderně pojatá dřevostavba totiž z principu své existence synonymem rozumného a udržitelného přístupu. Který se, dílem okolností „řešil sám“. K chatě ve stráni totiž nevedla zpevněná přístupová cesta, jen lesní bahnitá stezka. Něco, co projede auto s pohonem 4x4, ale už nic pro náklaďák. Takže materiálově stejně muselo být všechno lokální, protože to ani moc jinak udělat nešlo. Není to primárně neduh, jen dílčí komplikace, v podstatě s pozitivním dopadem. Omezily se tak všechny nad-plánové intervence do okolí pozemku i vlastní stavby. Náročnost dopravy materiálu pak podmínila zapracování místní zdroje. Například izolace pocházela z dílen vzdálených vzdušnou čarou 10 kilometrů, plus mínus nějaké to údolí.
Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux
V Alpách se modřínům důvěřuje
Z hlediska stavebního postupu se počítalo s rychlenou rámovou konstrukcí, s izolační výplní z celulózních vláken. Vnější fasádní obklad zajistily dřevěné hranoly 25x25 mm, vnitřní obvod pak lamely 20x20 mm, ze smrkového dřeva. Základ je betonový, litý. O zakrytí střechy se postaraly klasické ručně štípané šindele z modřínového dřeva. Kompletní materiál dřevostavby (samozřejmě lokální, pocházel z pily vzdálené 16 kilometrů) byl chemicky neošetřený. To by se z dlouhodobého principu mohlo jevit jako nerozvážné řešení, ale stabilizační role modřínu, dřeva přirozeně odolného výkyvům teplot, vlhkosti a škůdcům, to podle architektů plně kompenzuje. Přesahy střechy překrývají nosné stěny tak, že nejsou vystaveny dešti ani sněhu, a voda ze střechy je sváděna okapy, aby nedocházelo k podmáčení. Navíc jsou vnější lišty kladeny vertikálně, což je místně specifický a staletími ověřený způsob stavby „odolných“ dřevostaveb.
O pohodu se musíte trochu zasloužit
Klienti chovali představu, že by objekt jejich plánované chatičky, měl být po všech stránkách nezávislý a soběstačný. Chcete-li, autonomní. V perspektivě skoro tradičně pojaté dřevostavby, která si ve výsledku nežádá vodu ani elektřinu. To se příznivě odrazilo i na ceně, respektive minimalizaci provozních nákladů. K životu totiž potřebujete vlastně velmi málo. A když už vyrazíte do hor, chcete si užívat odlišnosti nového prostředí a přírody, ne v něm vyhledávat to, co je vlastní městům. V objektu s celkovou užitnou plochou 65 metrů čtverečních dominuje skladbě i členění krb a kamna, který jsou ústředním prvkem vytápění a vlastně hlavním motivem celé stavby. Kolem ohně, dávajícího teplo (a tu a tam jídlo nebo teplou vodu) se tu ve vlastní harmonii točí celý vnitřní vesmír. Teplo produkované kamny/krbem je pak akumulováno masivem izolovaných stěn a betonovou podlahou, a postupně pak sálá do okolí.
Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux
V zimě sice chvíli trvá, než chatu vytopíte (její víceméně otevřený profil místností ale garantuje, že to zase tak dlouho trvat nebude), ale své teplo si pak podrží. V létě je efekt opačný, a silné stěny slouží jako izolant zbytečnému přehřívání. Masa betonu pak „chladí“ interiér, který si zachovává příjemné klima i na prosluněné stráni. Může se to zdát nekomfortní, ale právě tohle je podle klientů vítané. To, že si musíte pobyt plánovat a těšit se na něj, počítat s jistými vstupy, investicí do vlastní pohody. A že prožitek hřejivě útulného místa není instantní, umělý, okamžitě dostupný. Štěstí prostě musíte jít trochu naproti. O to víc si pak užíváte drobné radosti. Jako když začne pršet, a kapky deště klapají o šindelovou střechu, zatímco spokojeně sedíte u ohně a vyhlížíte do dálek údolí. Anebo když si můžete na kamnech ohřát vydatnou polévku, která vás zasytí po celodenní túře.
Nenápadná česká stopa
Vodu si můžete nabrat z pramene ve stráni (odpadní voda je filtrována čističkou, v podzemí, s odtokem do příkopu). Dřevo na otop se nachází všude kolem, respektive roste v dvouhektarovém lese, který je součástí parcely. Elektřinu zajišťují PVP nabíjecí baterie se solárních panelů. Není to dokonalé, ale na běžné svícení a provoz ledničky a dalších spotřebičů to naprosto stačí. A rozhodně je to snesitelnější a ekologičtější varianta, než řvoucí a čmoudící generátor. Přirozenost, ekonomický provoz, ekologie, to vše tu jde ruku v ruce s praktickou architekturou a střízlivým, prostor nezatěžujícím designem.
Foto: Tonatiuh Ambrosetti, David Cloux
Béllerine Cabin nepředstírá, že by byla stavbou na věčnost. Její materiály budou stárnout, vyvíjet se a možná časem i trochu degradovat a vrtošit. Ale pokud žijete přítomností, nepotřebujete chatu, která přečká staletí. Postačí, že bude svým obyvatelům dělat radost ještě dlouho. A ještě drb na závěr. Taky vám přijde svým zpracováním, nenáročností, typologií tahle „chata“ vnitřně sympatická až blízká (a dobře, když to řekneme naplno, poněkud ne-švýcarská?). Možná je to i proto, že spoluautorka projektu, Pavla Cloux, pochází z Turnova.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Béllerine Cabin |
| Typ projektu: | soběstačná rekreační dřevostavba |
| Architektonické studio: | Cloux Architecture |
| Lokalizace: | Bex, Švýcarsko |
| Projektový architekt: | David Cloux |
| Architekt: | Pavla Cloux |
| Dodavatelé materiálu: | Louis Poulsen, Spartherm, Rabotage du Rhône |
| Tesařské a truhlářské práce: | Roger Moret |
| Zednické práce: | Veillard & Crausaz SA, Georges Crausaz |
| Šindele: | Madeleine Schärer |
| Vytápění a ventilace: | Pierre Olivier Anex |
| Osvětlení: | Lightcenter Aosta IT, Elisa Pitassi |
| Zahájení projektové činnosti: | 2017 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Využitelná plocha: | 65 m2 |
| Klient: | soukromá osoba |
Sdílet / hodnotit tento článek