Venkovské oblasti Německa jsou z hlediska zástavby často charakterizovány vesnicemi bez tváře a jasného výrazu, prorůstáním sídlení kaše do krajiny a s odloučenými rodinnými domy, nenapojenými na zdravé jádro sídel. Alespoň tak to popisuje rodák Fabian A. Wagner, zakladatel studia Buero Wagner. Popisovaná negativa jsou prý zvláště patrné v okolí jezera Ammersee, které je nedaleko metropolitní oblasti Mnichova. Podle něj tu německá architektura ztratila linii, přetrhla se její nit a nyní neví, jak má na svou kdysi slavnou minulost navázat. Tedy, jak zabránit prorůstání města na venkov, a na venkově vyplnit prostor sídel tak, aby vesnice pořád dávaly svým obyvatelům smysl. A samozřejmě se nespokojil jen s kritikou, přispěl k řešení vlastním příkladem. Jím navržený Černý dům je ve své podstatě dílkem skromným, ale jeho přínos pro obyvatele i vesničku, kde stojí, nesporný.
Černá není ošklivá, ale tajemná
Dům se základnou o 40 metrech čtverečních vyrostl na uvolněné parcele po dávno opuštěném a neobydleném stavení uprostřed vesnice. Původní ruina hyzdila okolí, nelákala nikoho ke koupi. Každý, kdo se chtěl v téhle vesnici usadit, raději pomýšlel na novostavbu někde na hranicích katastru, než tady, v logickém centru obce, ale na troskách zbytků stavby bez rozměru. Pozemek byl nakonec demolicí uvolněn, ale přáním klienta bylo, aby jeho nový dům pokud možno nenarušil „souslednost budovaných vztahů v obci“. Měl fungovat jako tichý zjev, na první pohled neviditelný objekt. I proto se Černý dům „vplížil“ na parcelu s krajní nenápadností, a pokud v něm zrovna není přítomen majitel, zůstává stále nepozorovatelným, díky své černé zuhelnatělé fasádě. Mimochodem, úprava masivních fošen opalováním, jak se říká – zpečetěno karbonizací – je dnes velmi populární. Dodává totiž domu na odolnosti vůči povětrnosti. Dřevěné desky jsou pak více vodoodpudivé a odolné vůči plísním.
Konzolová okna vytvoří venkovní terasu
Minimální rozloha zastavěné plochy umožnila během stavby zachovat větší díl zahrady, které si majitel velmi považuje. Jen kvůli ní se ale nechtěl ve svém domě tísnit. A ani nemusí, protože Buero Wagner inovativně rozšířil Černý dům o suterén a lehce nadsazenou část střechy. Využil přitom topografie pozemku, takže jednotlivé místnosti jsou na sebe naskládány v několika odstupňovaných úrovních. Prostor uvnitř je spojitou entitou, ale z vnějšku působí velice kompaktním dojmem. Toto vrstvení umožnilo velmi kreativně členit vnitřní plán: například kuchyně, která je v úrovni sníženého přízemí, stále vyhlíží okny ven do zahrady, a není ochuzena o přirozené světlo. Jídelní prostor pak navazuje na venkovní terasu. Tady se nachází jeden úchvatný prvek: dvě otočná celostěnné okna (na severní a západní straně), které umožňují domu „rozevřít náruč“ a otevřít se do zahrady. Dům, který ve svých patrech chová dohromady 80 metrů čtverečních plochy, tak o další třetinu naroste. Pokud je tedy zrovna příznivé počasí.
Jen žádnou chemii prosím
Tvary a materiály zvolené pro interiér jsou pokud možno neutrální, stejně nenápadné, jako celý dům. Všechny skříně, dveře a okna, ale také schody, jsou vyrobeny z neošetřeného naolejovaného dubu. Systém panelového vytápění je integrován do betonových stropů, podlah a stěn, které současně fungují jako zásobník tepelné energie. Díky tomu podlahové a stropní desky nevyžadovaly žádné další zpracování. Místo toho byl jejich povrch vybroušen, aby se textura kamene stala viditelnější. Betonové stěny a stropní plochy byly pískovány. Ano, celý architektonický koncept se dost aktivně brání chemickému ošetřování povrchů, a sází ve velké míře na přirozenost bez kompromisů. Černý dům si s vámi i tak umí pohrát, protože říct, kde je dole a nahoře, případně jak hluboce proniká exteriér do stavby, není vždy snadné. Výstupem je ale pořád pocit čistoty, a radost z toho, že architekt dokázal vytvořit dům, který na své místo patří.
Sdílet / hodnotit tento článek