Podle odhadů světové zdravotnické organizace (WHO) nyní ve světě žije okolo 44 milionů pacientů, trpících Alzheimerovou chorobou. Neurodegenerativním onemocněním mozku, při němž se ztráta nervových buněk promítá do ztráty kognitivních funkcí, vedoucích ke klinické demenci. Z určitého hlediska můžeme tuto chorobu považovat za „civilizační“ onemocnění, protože v drtivé většině se jí nejprve musíte dožít. Je metlou v těch státech, kde lidé překonávají hranici 65 let věku. Tedy spíše v zemích vyspělých, než rozvojových, které disponují vitální populací důchodců. Zmíněná choroba jim ale na poklidném stáří ani trochu nepřidá.
Nemoc bez odpovědi – počáteční podmínka návrhu
Tři stádia nemoci počínající problémy s dorozumíváním, změnami osobnosti, dezorientací na známých místech, pokračující k obtížím se samo-péčí, hygienou, končící pak ztrátou kontaktu s realitou, nerozpoznáváním blízkých osob, celkovým scházením, poruchami příjmu potravy vedoucí ke smrti, skutečně nejsou ničím, co by se dalo přirovnat k poklidnému odchodu ze světa. Péče o pacienty je velmi specifická ve svých obrysech, časově, psychicky i fyzicky náročná, stupňující se s progresí nemoci. V podstatě si žádá ošetřovatele u jednoho každého nemocného.
Už v roce 2005 činily celosvětové náklady na péči o nemocné s Alzheimerovou chorobou 300 miliard dolarů. Jen pro porovnání, je to víc než na cukrovkáře a kuřáky globálně dohromady (těch prvních je 442 milionů, druhých pak 1,7 miliardy). Hodí se zmínit, že extrémní náklady na péči lze snížit a standard důstojenství pacientů lze zachovat. Protože v prvních dvou stadiích onemocnění jsou stále schopni se víceméně svépomocně postarat o sebe, pokud je jim k tomu vytvořeno patřičné zázemí bezpečného, nenáročně řešeného a smysluplného prostoru.
Bezpečný prostor k plnohodnotnému životu
A to už je mise, kdy se možné trápení nás všech, bezradnost medicíny i praktické znalosti pečujících ošetřovatelů potkávají s architekturou. Dobře řešený projekt totiž může vytvořit klidný přístav pro důchodce, stižené ztrátou orientace, s problematickým vnímáním, sníženou hybností. A dopřát jim dostatek pohodlí, aktivního vyžití, teoretické rehabilitace, jež bude jejich každodenní potíže umenšovat k hranici snesitelnosti. Denní Centrum pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, jež vzniklo v katalánském Reusu (Tarragoně).
Pod taktovkou architektů ze studia GCA tu vznikl takřka modelový koncept toho, jaký přístup pro první stadia péče a terapie zvolit. Motivy bezpečnosti, uspořádanosti, přehlednosti, tedy ty „ryze praktické“ se tu pojí se snadnou obslužností, dobrou dostupností. K nimiž pak prostředí chytře uchopené architekty přidává rozměr harmonie. Tohle není sterilní klinika, alternativa vězení pro důchodce, ale místo prodchnuté příjemnou a vřelou atmosférou, kde různě vážně nemocní pacienti zůstávají lidmi. Místo, kde mohou téměř normálně nažívat. A architektura, nepřekombinovaná a jednoduchá, jim v tom pomáhá.
Svět okolo jednoho stromu
Uzavřený areál se zastavěnou plochou 1070 metrů čtverečních cílí do vlastního gravitačního středu. Tím je malé nádvoří s rostlým olivovníkem. Stromem, který je rodovým znakem rodiny Rosy María Vivarové, zakladatelky centra. Její neziskovka vznikla na základech a osobních zkušenostech s péčí o blízkou osobu s Alzheimerovou nemocí, a postupně na sebe nabalila desítky dalších lidí, sdílejících podobný osud. Olivovník je pak i stromem medicíny, symbolem terapie, starostlivosti a léčby. Strom je usazen ve středu areálu, na malém nádvoří, a vše se k němu upíná. Vstupy a východy.
Pacienti si nemusí (a často nemohou) pamatovat mnoho, ale když jsou u olivovníku, ví, že jsou na správném místě. Z okolních místností areálu sem jde vidět. Pečovatelé, ošetřovatelky, terapeuti, rehabilitační pracovníci – ti mají možnost vidět, že jejich klienti už dorazili, a sami si pro ně ke stromu přijdou. Není to jako bloudění anonymními koridory v nemocnici, kde se snadno ztratí i docela zdravý člověk. Objekty obestupující toto náměstíčko to ale nekončí.
Areál má ještě jednu vnější bariéru, izolaci od hlučného a uspěchaného světa. Parčík (o rozloze 3500 metrů čtverečních), který slouží k procházkám, venkovním pohybovým cvičením a dokonce i k jednoduchým hrám. I obyčejné cvičení a házení s malým míčem totiž napomáhá udržet pacienty relativně fit a v kondici. A hlavně v dobré náladě, která je zásadní. Okna objektů pak směřující buď v orientaci k nádvoří, anebo do koutů parkové zeleně. Uklidňující, tichý a citlivý prostor napomáhá vyrovnané psychice klientů/pacientů, zeleň tu pokrývá 75 % prostoru.
Praktický materiál
Pro stavební řešení byla zvolena ekonomicky nenáročná a patřičně rychlená konstrukce z prefabrikovaných CLT panelů, zateplených minerální vlnou. „Je to systém, který nám umožnil vysokou míru stavební přesnosti, flexibilitu užití, zachoval vysokou do-hotovitelnost stavby v krátkém časovém úseku a současně podpořil její udržitelnost,“ prozrazují architekti ze studia GCA. Opracované dřevo vytváří šest samostatných modulů, každý z nich disponuje vlastní malou zahradou. I ty slouží k terapii pohybem.
Architekti si pochvalují, že CLT panely napomohly vytvořit jednotící design, vytvořit kontrolované objemy prostoru, umožnit koexistenci souboru různých programů na relativně malé ploše. „V podstatě šlo i o vytvoření přátelského prostředí, které napomáhá zlepšení fyzického i psychického stavu každé osoby,“ dodávají. Výběr materiálů se podržel přírodní volby, s tím, že u nábytku bylo zapotřebí speciálního designu.
Design uzpůsobený potřebám
Nenarazíte tu na ostré hrany (o něž by se při pádu někdo mohl ošklivě poranit), fungují tu vodící linie a opěradla, výška stolů je nižší, židle a posezení se nachází v blízkosti opory, místnosti jsou bezbariérové, chodníčky bez tvrzených povrchů, nenarazíte na prahy a schody… tyto zásadní detaily vycházely z konzultací s ošetřovateli, a jsou zacíleny na konkrétní požadavky osob se sníženou hybností či problémy s orientací. Cílem architektů bylo zprostředkovat kontakt s přírodou a celkově přispět k jejich pohodě, zlepšit kvalitu jejich života.
Denní Centrum pro pacienty s Alzheimerovou chorobou z Reusu tak díky svému uspořádání umožňuje pečovat o relativně velký počet nemocných s relativně nízkým počtem personálu. A nabízí jim i kontakt s ostatními, neizoluje je. Není to samozřejmě dokonalé řešení, ale v situaci, kdy tápeme v otázkách prevence a neznámé žádnou léčbu na tuto zhoubně neurodegenerativní chorobu je to ukázka dobré terapie i vynikající architektury.
| Název projektu: | Alzheimer's Day Center |
| Typ projektu: | pečovatelské centrum pro osoby se specifickými potřebami |
| Architektonické studio: | GCA Architects |
| Lokalizace: | Reus, Tarragona, Španělsko |
| Vedoucí projektu: | José Juanpere |
| Stavební dozor: | Josep Marsal, Maria Escoda |
| Struktura: | Capilla Monaco Arquitectos |
| Instalace: | Enginyeria Xavier Riveiro Sl Profesional |
| Dodavatel stavby: | COASA |
| Krajinná architektura: | Belén Mutlló Pamies |
| Dodavatelé materiálu: | AutoDesk, Klein, ROCKWOOL, Adobe, Egoin, Lecumberri |
| Klient: | Nadace Fundación Rosa María Vivar |
| Rok dokončení (finalizace): | 2019 |
| Počet podlaží: | 1 |
| Užitná plocha: | 1070 m2 |
| Zahrada: | 3500 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek