Takzvaný „Italák“, budova v pražských Vršovicích stojící v blízkosti OC Eden je dodnes známa jako budova PZO Chemapol. Původní zadání architektonické soutěže bylo však na budovu Energetiky. K realizaci ovšem z finančních důvodů nedošlo a projekt skonči v šuplíku. Zanedlouho se ale pro budoucí administrativní budovu našlo nové využití, zájem projevil PZO Chemapol spolu s PZO Investa, kterým nadčasový návrh vyhovoval.
S návrhem v soutěži zvítězily v roce 1964 dvě mladé autorky, Zdenka Marie Nováková a Dagmar Šestáková. Samotná realizace probíhala v letech 1967–1970 a stavba díky tomu nese punc uvolněné tvůrčí atmosféry 60. let minulého století neboli "zlatých šedesátých“.
Budova PZO Chemapol v době svého dokončení Zdroj: Soukromý archiv Zdenky Novákové
Odraz Ameriky v socialistickém Československu
Podle mnoha odborníků je výraz stavby odrazem amerických poválečných staveb, jako je Federal Center v Chicagu z let 1959–1974 z pera Miese van der Rohe. Stejně tak je tomu u budovy Strojimportu v Praze na Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny.
Obě budovy tak do jisté míry brojí proti unylosti socialistického stavitelství v tehdejším Československu a vyjadřují příslušnost k západním architektonickým trendům té doby. To podtrhuje i využití zahraniční technologie skleněného průčelí od italské společnosti FEAL či urbanistické řešení, které se díky promyšlené úpravě okolí budovy dokázalo vyrovnat komplikovanou situací na nepravidelném pozemku.
Současný stav souboru budov Chemapol. Autor: Tomáš Kovařík
Objemná administrativní budova rozehrává na členitém půdorysu kompozici několika objemů o 12, 9 a 4 nadzemních podlažích. Fasáda budovy je tvořena pásovými okny střídajícími se s pásy eloxovaného hliníku o jednotném rastru, který je v posledním podlaží doplněný o slunolamy.
Přeshraniční spolupráce s firmou FEAL vynesla autorkám návrhu mimo jiné možnost vycestovat a pracovat na prováděcích výkresech přímo v Miláně v sídle společnosti. Bylo mimo jiné potřeba přesvědčit firmu, která vyráběla výhradně unifikované komponenty jednotného modulu pro průmyslové stavby, že v zájmu tvůrčí intence je nutné zavedený konstrukční systém modifikovat. Odměnou ovšem byl široký výběr u nás v té době nedostupných materiálů.
Celý návrh byl komplexním autorským dílem, včetně interiérů a návrhu umělecké výzdoby od předních umělců té doby. Například travertinového reliéfu ve foyer od Miloslava Chlupáče, fontány s plastikou „Kamenná skladba“ od Karla Kronycha nebo plastiky z travertinu od Zdeňka Palcra, která byla ovšem v nedávných letech odstraněna.
Budova emigrovat nemůže - bohužel
V roce 1968 Dagmar Šestáková emigrovala do zahraničí, čímž se budova i všichni autoři, kteří se na ní podíleli, dostali na pomyslnou černou listinu. Výsledkem bylo dokončení budovy bez jakékoliv pozornosti, v tichosti, včetně zákazu o budově publikovat.
Dochovaná fontána s plastikou od Karla Kronycha. Autor: Tomáš Kovařík
V letech 2003-2004 prošla budova komplexní rekonstrukcí a získala mimo jiné nový zevnějšek, který skryl původní eloxovaný hliník a díky kterému se budova místním skutečně vryla do paměti. O duhový nátěr se postaral francouzský umělec Yaacov Agam, který použil více než 300 odstínů barev, aby oživil barevně střídmou budovu bývalého Chemapolu. Mnoho odborníků ovšem nepovažuje změnu výrazu fasády za příspěvek k estetické hodnotě budovy.
Navzdory tomu, že je kancelářská budova nadále využívána ke svému původnímu účelu, tedy pronájmu kanceláří o celkové ploše cca 30 000 m2, se schyluje k její demolici. Developerská společnost Daramis budovu koupila již v roce 2012 od tehdejšího realitního fondu Endurance Real Estate Fund spravovaného skupinou Orco Property Group za přibližně 20 milionů eur.
Současný stav souboru budov Chemapol. Autor: Tomáš Kovařík
Cílem je nahradit Chemapol bytovým souborem. Podle bývalého výkonného ředitele Daramisu Martina Vachka je nyní proces ve fázi návrhu na změnu územního plánu, pro kterou byla zpracována studie architektonickým ateliérem Loxia. „Stejně jako v případě změny barevnosti fasádního pláště i tato studie proběhla bez konzultace s autorkami původní realizace,“ dodává architektka Zdenka Nováková.
Odborníci i laici bijí na poplach
Proti záměru se staví mnoho odborníků, ale i nadšenců, kteří brojí proti demolici dalšího významného zástupce architektury šedesátých let. Za tímto účelem vznikla také petice, pod kterou je doposud podepsáno přes 1 200 lidí, mimo jiné osobnosti jako Zdeněk Lukeš, David Vávra nebo Osamu Okamura.
Osamu Okamura svou signaturu komentoval: „Jde nepochybně o komplexní dílo výjimečných architektonických, urbanistických i uměleckých kvalit. Přestože je v současné době na povrchu zdánlivě degradováno necitlivými zásahy do fasády, je zapotřebí je především rehabilitovat, ne zbourat. Co se týče kvality případné nově navrhované rezidenční zástavby, tuto zatím není možné posoudit, protože nad ní dosud žádná odborná diskuse neproběhla. Taková odborná diskuse by nepochybně musela mít podobu skvěle obsazené mezinárodní urbanisticko-architektonické soutěže, jelikož obdobně vysokých architektonických a prostorových kvalit, jaké nese stávající budova, je v současné době jiným způsobem velmi obtížné, až nemožné, dosáhnout. I stávající stavba je výsledkem na svou dobu špičkově obsazené architektonické soutěže. V neposlední řadě administrativní funkce stavby přináší do převážně rezidenční čtvrti pestřejší funkční mix, který umožňuje realizovat práci i bydlení v jednom místě a v dostupné pěší vzdálenosti. I částečnou proměnu využití stávající stavby vidím jako vhodnější a udržitelnější řešení, než její nenávratné zničení.“
V názoru na památkovou ochranu poválečných staveb se ovšem řada odborníků dodnes neshodne a orgánům státní správy je často vytýkáno, že stavby systematicky přehlíží. Udělení památkové ochrany je ale mnohdy jediná cesta, jak tyto budovy zachovat. Odmítavý postoj Ministerstva kultury se tak stal v nedávné době osudným bodově Transgasu na Vinohradské ulici. Naopak Nová scéna Národního divadla byla letos v červnu prohlášena za památku.
„Byl by to ztracený kus mého života, pokud by ke zbourání Chemapolu došlo,“ říká jeho autorka
Na současnou situaci komplexu budov Chemapol-Investa a otázku uchování poválečných staveb jsem se zeptali jedné ze spoluautorek původního návrhu, architektky Zdenky Marie Novákové.
ESTAV.cz se ptá...
Jak vnímáte jako autorka situaci, v níž hrozí demolice budov bývalého podniku zahraničního obchodu Chemapol-Investa ve prospěch rezidenční zástavby?
Zdenka Marie Nováková, odpovídá ...
Byl by to ztracený kus mého života, pokud by ke zbourání Chemapolu došlo. Ale věřím, že pod tlakem nesouhlasu ze strany odborné i laické veřejnosti (který považuji za velmi důležitý) k tomu nedojde. Vždyť Národní památkový ústav se rozhodl navrhnout stavbu na udělení statutu památky. Záleží nyní jak návrh posoudí Ministerstvo kultury, které se opírá též o názor Odboru památkové péče Magistrátu hl. města Prahy.
Současný stav souboru budov Chemapol. Autor: Tomáš Kovařík
ESTAV.cz se ptá...
Myslíte, že by měl hrát architekt i po dokončení stavby nadále roli poradce při případné konverzi funkce či rekonstrukci?
ZN, odpovídá ...
Nekompetentní zásahy do architektonického autorského celku jsou dnes na denním pořádku. Je smutné se na to dívat. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby architekt, autor stavby měl možnost dohlédnout na případné úpravy, které má majitel nebo uživatel v plánu. Dříve to tak více méně fungovalo. Až do konce 80. let se také soubor budov Chemapol-Investa udržel beze změny, kromě počátečních dodatečných drobností, které si vyžádal provoz a které jsem vyřešila na žádost investora.
Součástí autorských práv architekta by mělo být právo zásadní účasti na případné konverzi, rekonstrukci a jiných zásazích do integrity navržené stavby. Tím spíš by měl architekt mít právo alespoň konzultovat důvody hrozící demolice svého díla, čímž by se vystavěla hráz proti bezhlavé demoliční mašinérii.
ESTAV.cz se ptá...
Jaké jsou další ohlasy na proponovanou demolicí?
ZN, odpovídá ...
Filmový režisér Jan Zajíček napsal velmi krásný komentář: „Podepisuji, protože s každou další demolicí některého z klenotů naší kulturní historie dochází k erozi naší vlastní identity a duše. Aniž by to bylo na první pohled zřejmé, dopouštíme se tak jako společnost v podstatě postupné kulturní sebevraždy a míříme tím k nicotě a bezvýznamnosti. Na tom se nechci svým mlčením spolupodílet.“
Dovolte mi však citovat z hlavního textu petice: „Domníváme se, že záměr zbořit tuto cennou architekturu je veden slepě utilitaristickým hlediskem, respektive snahou vyplnit současnou, z hlediska času však zcela efemérní, zvýšenou poptávku po bydlení. Je víc než pravděpodobné, že následující generace budou tento neuvážený čin posuzovat jako neschopnost současných institucí dostát nárokům naší doby. Ochrana kvalitní architektury před nepřiměřenými nároky utilitarismu patří k základní výbavě každého kulturního státu.“
ESTAV.cz se ptá...
Jak vnímají tuto kauzu obyvatelé Vršovic?
ZN, odpovídá ...
Nejlépe odpovím, kdy ocituji jednu pro mne neznámou signatářku, který se vyjadřuje k potřebám obyvatel této čtvrti: „Souhlasím se zněním petice a navíc jsem proti zastavení jedné z mala volných ploch, díky které se ve Vršovicích lépe dýchá.“ V této replice je naznačeno, že soubor budov Chemapolu je městotvorná kompozice, která ponechává volný prostor, kde se „lépe dýchá“. Můj původní koncept zněl „palác v přírodě“. Mimo jiné se jím podtrhuje ekologická hodnota té stavby. Bloková zástavba by udělala z tohoto pozemku stavební poušť.
ESTAV.cz se ptá...
Jak na situaci reaguje místní stavební úřad?
ZN, odpovídá ...
Stavební odbor Městské části Prahy 10 zatím souhlasí s plánem majitele. Přitom jsou v situaci, kdy zachraňují vlastní budovu úřadu, která je v havarijním stavu a nabízí se možnost přesunu do konstrukčně a technicky „zdravého“ Chemapolu. Pokud se týká poptávky po bydlení, je možnost to řešit konverzí Chemapolu na rezidenční využití, a to navíc s výhodou služeb, které už tam jsou a jsou také využívány.
ESTAV.cz se ptá...
Věříte, že nakonec nedojde k nejhoršímu?
ZN, odpovídá ...
Stále je naděje, že naše úřady dají přednost stavbě, kterou odborné kruhy považují za památku a kus naší historie a věřím, že orgány státní moci nepodlehnou aktuálnímu hladu po rezidenční výstavbě a že zahrnou do svého rozhodování i hlediska přesahující krátký časový horizont dnešní zvýšené konjuktury bytové výstavby.
Sdílet / hodnotit tento článek