Na jedné straně tak máme vlastníka nemovité věci (pozemku nebo práva stavby, jehož součástí je stavba, která je trojrozměrnou podobou architektonického díla), který investoval nemalé finanční prostředky do vystavění stavby a na straně druhé architekta, který má autorská práva ke svému architektonickému dílu (jde-li vůbec o dílo autorské), a to majetková (právo dílo užít) a osobnostní. Z mé zkušenosti architekti mnohem více lpějí na svých osobnostních právech autorských. Mezi ně mimo jiná, taxativně vymezená, patří právo na nedotknutelnost svého architektonického díla, kdy má autor právo udělit svolení ke změně či jinému zásahu do díla (do integrity díla) a právo na užívání díla způsobem nesnižujícím jeho hodnotu, tedy tak, aby nedošlo k dehonestaci díla a dále právo na autorský dohled spočívající v plnění dohledu nad užíváním díla jinou osobou ohledně případné dehonestace díla.
Rekonstrukce stavby bez souhlasu architekta je možná při respektování zákonných pravidel
Jednak se v průběhu let mění potřeby vlastníka (nebo společnosti v oblasti dopravy a kultury), ale zároveň sama stavba pravidelně vyžaduje udržovací práce a provedení nezbytné rekonstrukce ze strany vlastníka. Bylo by nespravedlivé, pokud by architekt, s ohledem na svá autorská práva k architektonickému dílu, ve všech případech bránil vlastníkovi v provedení nezbytné rekonstrukce. Na takovou situaci pamatuje autorský zákon v § 38d písm. b), který umožňuje vlastníkovi užití architektonického díla vyjádřeného stavbou, výkresem nebo plánem i bez sjednání licence a svolení ze strany autora pro účely udržovacích prací anebo změny dokončené stavby v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty architektonického díla. Jedná se o zákonnou licenci, která je podmíněna splněním materiální podmínky tříkrokového testu upraveného v § 29 odst. 1 autorského zákona.
Půjde tak například o rekonstrukci střechy, protože do stavby při každém horším počasí zatéká, o výměnu oken, o postavení nástavby, přístavby či dostavby, o instalaci dalších garážových vrat uvnitř objektu, o opravu a úpravu fasády stavby, nebo o nové obložení schodů, protože v zimě při námraze kloužou, a to při splnění shora uvedených požadavků autorského zákona, kdy by nemělo dojít k narušení celkového konceptu díla.
Z téhož ustanovení § 38d písm. b) autorského zákona vyplývá, že v případě, je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na vlastníkovi spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn. V řadě případů se však architekt ani nemusí dozvědět, že probíhá rekonstrukce stavby, která je vyjádřením jeho architektonického díla, nebo že vlastník staví přístavbu k domu ve vnitrobloku. Není totiž účastníkem stavebního řízení. Často se tak k těmto informacím dostane náhodně, od svých kolegů, známých, nebo dokonce z médií.
Pak nevyzve-li vlastník architekta, měl by vyzvat architekt vlastníka už jen proto, že může být ohrožena jeho pověst tím, že si někdo bude spojovat jeho jméno s případně nepodařenou rekonstrukcí. Pokud se strany nedohodnou na kompromisu a nebude-li naplněna zákonná licence § 38d písm. b) autorského zákona, nezbyde architektovi nic jiného než se se svými nároky obrátit na soud. Soudy kupříkladu při určování výše peněžitého zadostiučinění za neoprávněný zásah do architektonického díla v těchto věcech berou v potaz i to, zda měl architekt snahu o možném řešení s vlastníkem jednat.
Nerespektuješ autorský zákon, pak architekt může požadovat i odstranění dostavby
Podle rozhodnutí Krajského soudu v Plzni z roku 2014, sp. zn. 19 C 22/2008 ve věci dostavby kluziště není míra nezbytně nutná zachována, pokud dostavba byla postavena ve stadiu, kdy stavba samotná plnila, byť ve zredukované formě a zřejmě nedostatečně komfortně, svou funkci řadu let. Většinou zásadnější roli však hraje skutečnost, zda takovým zásahem nedošlo ke snížení architektonické hodnoty díla. Žalobce požadoval odstranění dostavby.
Architektonická hodnota díla se v autorském právu posuzuje z objektivního hlediska, nikoli očima architekta daného díla. Podle znalce původní stavba z počátku 70. let se nyní jeví jako dobový manýrismus, když nová stavba je jednodušší a menší, jde o dvě solitérní díla. Dostavba, která byla postavena v zadní části mimo zorné pole běžného kolemjdoucího, způsobila dle znaleckého posudku jen marginální až mizivou změnu stavby, přesto došlo dle soudu (na základě dalšího dokazování) ke snížení architektonické hodnoty díla.
Byť dostavba snížila architektonickou hodnotu díla, nedělo se tak dle soudu závažným způsobem, aby měla být odstraněna. Umožňovala totiž komfortnější užívání stavby hlavní, a proto nebylo v tomto ohledu účelné mařit vynaložené náklady žalovaného jakožto veřejnoprávní korporace, a to odstraněním dostavby a postavením funkčně stejné dostavby za součinnosti žalobce. Soud je totiž vázán zásadou proporcionality při rozhodování o restitučním (odstraňovacím) nároku.
Pokud vlastník stavby nesplňuje náležitosti zákonné licence § 38d písm. b) spolu s § 29 odst. 1 autorského zákona, měl by si zajistit souhlas a svolení ze strany autora architektonického díla k rekonstrukci či jiným změnám dokončené stavby. Souhlas se změnami pochopitelně nelze na autorovi architektonického díla vynutit, ale na druhou stranu nepřiměřené požadavky ze strany architekta by v některých případech mohly spočívat ve zjevném zneužití jeho autorských práv, které nemohou dle § 8 občanského zákoníku požívat právní ochrany. Stavby by neměly zaostávat v modernizaci pro úmyslné odepírání poskytnutí souhlasu ze strany autora, ale mělo by docházet ke spravedlivému vyvažování vlastnických a autorských práv.
Jak to vidí sousední Německo?
Podívejme se do sousedního Německa, kde mají i s ohledem na velikost země (a delší tradici nenarušenou jako u nás obdobím po roce 1948) mnohem větší zkušenosti s řešením autorskoprávních problémů. Z německých soudních rozhodnutí je možné čerpat i pro naše potřeby s ohledem na podobnost právních úprav.
Podle § 39 odst. 2 německého autorského zákona jsou povoleny změny díla a jeho názvu, ke kterým autor nemůže v dobré víře (Treu und Glauben) odepřít souhlas. Německé soudy posuzují oprávněnost změn podle různých hledisek, která se postupem času ustálila.
U dehonestace hraje roli skutečnost, zda zásahem došlo k narušení celkového konceptu díla či nikoli. Každé architektonické dílo se totiž skládá z autorskoprávně jedinečných, silných prvků díla a ze slabých prvků díla, z určitého nepostradatelného základu. Bylo-li dílo změněno ve svých podstatných rysech (např. stropní konstrukce budovy berlínského vlakového nádraží dle rozsudku Landgericht Berlin z roku 2006, sp. zn. 16 O 240/2005), pak mohlo dojít k neoprávněnému zásahu. Pokud je ale změnou zachován celkový koncept díla, je možné takový zásah tolerovat. OLG Stuttgart jako odvolací soud se ve věci stuttgartského vlakového nádraží v rozsudku z roku 2010 (sp. zn. 4 U 106/2010) vyjádřil tak, že je důležité zohlednit spjatost autora s daným dílem, resp. oprávněnost změn je třeba posoudit s ohledem na vloženou míru kreativity autora do samotného díla. Čím větší míru kreativity autor do díla vložil, tím méně by mělo být do takového díla zasahováno. Dalšími hledisky jsou provedení změny stavby v míře nezbytně nutné, význam díla, ekonomické zájmy (změna ploché střechy na šikmou střechu v důsledku jejího poškození nízkou nosností při zasypání sněhem), veřejný zájem na zachování či změnu díla a také změna účelu dokončené stavby, neboť požadavky na užívání stavby se s časem mění.
Doporučuji proto si při uzavírání smlouvy o dílo ošetřit také autorská práva buď prostřednictvím licenčních ujednání v jedné (inominátní) smlouvě, nebo uzavřít licenční smlouvu, kde budou specifikovány požadavky ze strany autora i vlastníka, a to nejen ohledně zásahů do architektonického díla (např. úpravy na veřejně přístupné fasádě, nebo ohledně změn prostorového uspořádání apod.), které nespadají pod zákonnou licenci § 38d písm. b) autorského zákona.
Sdílet / hodnotit tento článek