Objednává-li stavbu nepodnikatel, čili spotřebitel, obec, kraj, popřípadě podnikatel pro svou soukromou potřebu nárok na zákonnou záruku zřejmě má. Zdůrazňuji zřejmě, protože zákon mluví nejasně.
Na vztah, který by se dal vyjádřit slovy „podnikatel staví pro nepodnikatele“, se mimo jiné uplatní ustanovení občanského zákoníku o vadách koupeného zboží. Ta platí i pro vady věcí, včetně staveb, zhotovených dle smlouvy o dílo. Nejzajímavější z nich je ustanovení § 2165 občanského zákoníku, podle něhož je každý oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.
Vycházíme-li z obecného chápání pojmu spotřební zboží, nenapadne nás do něj zahrnovat také novostavbu domu. Pojem evokuje něco, co se poměrně rychle spotřebuje a v žádném případě nepřežije svého uživatele. Od novostavby domu očekáváme pravý opak. Má vydržet po generace. Přesto se objevují názory, že citované ustanovení se vztáhne i na stavby. Argumentuje se přitom tím, že spotřebním zbožím je vše, co kupuje spotřebitel, respektive nepodnikatel. Není tedy důležitá povaha kupovaného zboží, ale povaha kupující osoby. Podle mého je to překrucování pojmů. Nicméně v praxi se většinou setkávám s názorem, že se dvouletá „spotřební“ záruka na novostavby skutečně vztahuje. Kdo chce mít jistotu, musí si záruku do smlouvy výslovně napsat.
Kapitola sama pro sebe je obsah záruk. Málokdy se vztahuje jedna záruka na celou stavbu. Obvykle se rozděluje alespoň do dvou částí. Obecná záruka garantuje kvalitu stavby jako celku zpravidla v délce 5 až 7 let. Zkrácená záruka, obvykle v délce 2 let, se pak vztahuje na technologie, či stavební výrobky zabudované do stavby.
Takové formulace působí dojmem, že se zkrácená záruka týká jen malé části stavby např. topné soustavy či vzduchotechniky. Přitom se zapomíná, že stavebním výrobkem jsou také zcela základní stavební materiály jako cement, cihla nebo trám.
Přísně vzato se tak pětiletá záruka vztahuje pouze na kvalitu zabudování takových výrobků, nikoli na kvalitu výrobku jako takového. Ve výsledku pak máme pětiletou záruku na to, že cihla byla položena na správné místo, avšak pouze dvouletou záruku na to, že se v důsledku výrobní vady nerozsype.
Nezřídka jsou také vidět ujednání, podle nichž se dlouhá, pětiletá záruka uplatní na celou stavbu s výjimkou prvků, jejichž výrobci či dodavatelé poskytují jinou délku záruční doby. V praxi však málokterý výrobce či dodavatel poskytuje na cokoliv delší než dvouletou záruku. I takové ujednání vede k tomu, že pětiletá záruka se vztahuje jen na kvalitu zabudování většiny stavebních materiálů, nikoli na kvalitu materiálů jako takových.
Pakliže tedy objednatel přistoupí na zkrácenou záruku pro část stavby, měl by trvat na co nejpřesnější specifikaci toho, čeho se zkrácená záruka týká a minimalizovat rozsah stavebních částí a postupů, které zkrácené záruce podléhají.
Závěrem chci podotknout, že záruku na dům jako celek lze účinně uplatnit jen u domu dodávaného na klíč. Takový dům má generálního dodavatele, který nese záruku za celek. Pakliže objednatel staví bez generálního dodavatele a jednotlivá řemesla si koordinuje sám, automaticky ztrácí možnost domáhat se vad způsobených jejich špatnou návazností. Evergreenem jsou střešní okna z internetu, která se nevejdou do hotového krovu. Jiným šlágrem je, že se zapomene na nějaké sítě, např. na stupačky do podkroví, a hotové, vymalované zdi se budou opět sekat. Takové vady nemůže objednatel vytýkat zedníkovi, tesaři, ani instalatérovi, ale jen sobě samému. Zkrátka platí, první dům stavěj nepříteli, druhý příteli a třetí sobě.
Sdílet / hodnotit tento článek