Projekt je to bezpochyby odvážný. Svými rysy, materiálem i finálním zpracováním. Ostatně, u popisu většiny českých novostaveb rodinných domů nemůžeme začít s tím, že mají železobetonové jádro a fasádu z portugalského korku. Nebo že jej významně spoluutváří prosklené plochy. Dům na Rašovce sice vyrostl kousek pod Ještědem, ale pokud by k jeho fotogalerii chyběl popis, klidně si můžete myslet, že je to nějaká povedená záležitost ze Švýcarska.
Nic přehnaného. Není to třeba
Zelené rozkvetlé louky vypadají všude podobně, a ta nedaleko Šimonovic, u Rašovky, s novým domem perfektně ladí. Obydlí totiž bylo uzpůsobeno svému prostředí a nikoliv naopak. Je to stavba, která má ve své DNA zakódovány adaptace pro fungování v nadmořské výšce 600 metrů nad mořem. Což už značí nějaký ten mráz a sníh. Proto je vcelku kompaktní – byť s definicí kompaktnosti nakládá dost po svém. Současně se ale objekt nebojí vzdát hold svému přírodnímu okolí, krajinné scenérii. K nimž se upíná výhledy z celého domu.
Je tu ale ještě jeden řekněme mimořádný rys. Uměřenost. Dům na Rašovce nepřestřelil měřítka, nepřekročil pro region typické prvky, přidržuje se toho, co je v lokalitě povšechně ještě přípustné. Drží se podél vrstevnice, a ve formátu obdélníku 22,5 x 7, se zastavěnou plochou 158 metrů čtverečních není enormní a přehnaný.
Je to „obyčejný“ jednopodlažní dům s podkrovím. Má typicky sedlovou střechu - byť s proměnlivým, narůstajícím sklonem - neschovává se za hradbou zdí kolem pozemku. Je takový mile civilní, proporčně lidsky v normě. Přiměřený. Takže pokud se budete z kopců a strání dívat v Českém Ráji jeho směrem, do oka vás nepraští. A to je dobře.
Když víte předem, co chcete později
Zmínit musíme i to, že Dům na Rašovce je vlastně o dvou odlišných vesmírech. Stavba sama samotná, její provedení a to, jak volně se navazuje na okolí, je jedním. A interiér, jeho zpracování, pak druhým. Vzájemně mezi nimi panuje až symbióza, protože jeden nemůže existovat bez druhého. Teprve při bližším pohledu vynikne, jak žádný detail, úkrok, stupeň, otevřenost tu není samoúčelný – a byť se v jednom z vesmírů domu jeví být neopodstatněný, hluboký smysl dává v tom druhém.
Odráží to harmonickou spolupráci mezi autory projektu z atelier SAD a autorkou návrhu interiéru, Ivetou Zachariášovou. Již zmíněná harmonie fungovala i mezi architekty a investory (to prolínání je vysvětleno i tím, že klientka byla současně autorkou interiérového designu), panoval tu soulad v drobnostech, protože klienti měli jasno v tom, co od svého domu očekávají.
Na dům se těšili už dlouho, místo ke stavbě si vybrali už před sedmi lety. Považovali to za velké štěstí, protože chtěli bydle co nejblíže Ještědu. „Plno dalších prvků jsme již delší dobu nosili v hlavě: prosklené stěny, pohledový beton, strohý interiér, kovové prvky, zavěšený krb nebo otevřenou zahradu bez plotu…“ vyjmenovávají dnes spokojení obyvatelé Domu na Rašovce.
Dodávají ještě, že byť to nebylo zrovna snadné, dům se rodil bez kompromisů. „Jinak to nešlo. Proto je dům obložený korkem a v proskleném rohu nestojí sloupek – statice a logice navzdory.“ Kumštem bylo najít i dostatečně fundovanou stavební firmu, která by se konstrukčně náročného projektu zhostila. Se štěstím pak volba připadla na Ještědskou stavební, která se realizace zhostila na výtečnou.
A kdo si pořád ještě myslí, že stavět dům není dobrodružství – v průběhu stavby se, snad jako zpestření - pod domem objevila vrstva černého uhlí a málem to celé dopadlo jinak. A jak je tedy stavba rodinného domu, která si loni v soutěži Karla Hubáčka – Stavba roku Libereckého kraje, vydobyla umístění?
Střecha s prostorem navíc
Objekt, který je orientován po vrstevnici a situován k severní hraně pozemku, stojí v podstatě na dosah náspu komunikace. Dům je na ni navázán, proto je část střechy objektu pojízdná, určená k parkování. Také tu nechybí samozavlažovací střešní záhon.
Konstrukci domu tvoří železobetonový monolit z pohledového betonu a dřevěný krov. Štíhlá hmota domu se jakoby ze šikma zařezává do strmého svahu silnice a hřeben se pomyslně sklání po svahu dolů do zahrady. Úroveň přízemí i hlavní plocha zahrady jsou pak vsazeny 4,5 metrů pod úrovní té silniční komunikace.
Nad většinou objektu je sedlová střecha z falcovaného hliníkového plechu, antracitové barvy. S proměnlivým, plynule rostoucím sklonem (od 33° - 43°), při výšce 6,66 metrů na východním štítu. Hlavní vstup do domu je situován na západní straně. Přístup je po schodišti, podél prorostlé kamenné zdi. Jinak vcelku kompaktní hmota domu je na východním štítu otevřena a její celoprosklená stěna je zešikma ustoupena za obrysovou hranu.
V prostoru odstupu střechy ve štítu tak vzniká zastřešená terasa. Ta přiléhá k jižní straně, kde je do hmoty domu prolomen další otvor na celou výšku podlaží. Prosklení se potkává ve dvou třetinách tohoto otvoru s prosklením východního štítu, a to bez rohového sloupku. Tento absentující ale přitom vyznačení roh tvoří posuvné portály, které je možné roztáhnout a postupným přechodem přes terasu zcela spojit hlavní obytný prostor se zahradou.
Korková fasáda izoluje dokonale
Velkou podivností, unikátem, je samozřejmě ona fasáda z expandovaných desek portugalského korku, několik různých formátů. Dopomáhá to k plastičnosti vzhledu fasády. Mimochodem, takhle se prý s korkem na fasádě v Česku ještě nepracovalo.
V interiéru uvidíme stropy a obvodové stěny odlité z pohledového železobetonu, vnitřní příčky jsou cihlové, omítané. Podhled střechy je obložen bělenou březovou překližkou, od krovu je zavěšen velmi výrazný a pohled přitahující prvek - francouzský otočný litinový krb.
Venkovní dlažba je ze starých, ochozených, velkých žulových kamenů. Podobají se původní liberecké dlažbě s její specifickou narůžovělou barvou. Takhle byl kdysi vydlážděn celý Liberec. Rodinný dům na Rašovce, vykukující na Ještěd, tak svým provedením upomíná i na historii kraje, jež se stal obyvatelům domovem.
Údaje o projektu
Název projektu: | Rodinný dům na Rašovce pod Ještědem |
Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
Architektonické studio: | atelier SAD, Iveta Zachariášová |
Lokalizace: | Šimonovice, Liberecký kraj, Česko |
Vedoucí architekt: | Adam Jirkal, Tomáš Kubák |
Spolupráce (interiérový design): | Iveta Zachariášová |
Dodavatel stavby: | Ještědská stavební společnost spol. s r. o. |
Zahradní architekt: | Partero s. r. o. |
Realizace interiéru: | MY76 s. r. o |
Klient: | Iveta a Jan Zachariášovi |
Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
Zastavěná plocha: | 158 m2 |
Hrubá podlahová plocha: | 153 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek