I proto je tak zajímavý projekt, který tu s úspěchem realizovali lidé ze studia Architensions. V původní obálce historického domu, na jehož fasádě nezkřivili ani vlásek, provedli kompletní rekonstrukci, modernizaci. Dům posunuli k současnosti, dopřáli mu prostor a světlo. Ani jedna z těchto veličin tu předtím příliš zastoupená nebyla.
Úzký dům, nízké stropy a samé schody. Dům po rekonstrukci odpovídá jejich životnímu stylu bez zbytečností
přečíst článekBudova z 18. století byla stavěna jako typický řadový dům „made in London“. Tedy úzká a vertikální. S tím se pojila klaustrofobická stísněnost a repetitivně působící plán jednotlivých podlaží. S tím, že přechod mezi patry působil hrubě a ostře. Architekti si dali záležet na tom, aby z celého čtyřpodlažního objektu vznikl solidní rodinný dům.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
Udělejme to jinak, lépe
Klienti smýšleli „revolučně“ – a chtěli z interiéru odstranit původní hierarchické členění a patriarchální tendence, zakořeněné v tradičních genderových normách staroanglické domácnosti. Tedy to, co se dá přeložit jako vertikální členění uživatelského programu, v němž služka či hospodyně nemá se zbytkem domácnosti osobní kontakt, a vůbec tu panuje silné oddělení pokojů mužů od pokojů ženských.
Architensions přinesli do domu světlo i žádoucí proměnu, vytvořili bydlení inkluzivní, která vycházela z her s onou středovou vertikálou. Domácnost tedy dnes už není rozdělená, ale s otevřenou komunikací a spojením mezi podlažími.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
Změny v programovém uspořádání domácnosti ale neměly vliv na původní prvky, odrážející historii budovy. Konstrukční součásti, trámy i fasádní vlysy, ty si svou hodnotu podržely. „Textury a vrstvy jsme tu oživovali a uchovávali, jako cenné vzpomínky na minulost, a pracovali s nimi jako s výrazovými prostředky, nástroji,“ popisuje to Alessandro Orsini, vedoucí realizace.
Těžištěm změn bylo schodiště
V rámci citlivého přístupu k proměně byla zachována velká část původního pláště budovy, konstrukční změny byly především vnitřní. Ústředním bodem proměny bylo nové řešení hlavního schodiště, které vede z úrovně vstupu až do nejvyššího vnitřního podlaží.
Původní schodiště blokovalo přístup přirozeného světla do domu, protože jižní okna budovy směřovala přímo do schodišťové šachty. Nově instalované - páskové - schodiště je vyrobeno z bíle natřené, mikroperforované ocelové sítě, a z čistě uživatelského hlediska nabízí drastický posun, pokud jde o světlost interiéru.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
Sluneční světlo, to opravdové, denní - tu proniká jižními okny do všech místností, a do cesty se mu nestaví žádné překážky. Jen lehce ho rozptyluje pórovitý kov schodiště, odráží se od něj a zdůrazňuje jeho bílou barvu. Pochopitelně, že jiná „světelná“ situace panuje v přízemí a odlišná nahoře. „Ale všechna patra teď nemají o světlo nouzi,“ doplňuje Nick Roseboro, spoluřešitel projektu.
Netradiční členění
Vlastní členění domu – které z principu musí podléhat vertikálnosti a systematickému přelivu mezi výškovými úrovněmi – se zprvu může zdát trochu neintuitivní. Už proto, že nad vstupní úrovní se v prvním patře nachází obývací pokoj a zastrčený čtenářský koutek. Je ale třeba vzít v potaz, že tyto místnosti (a podlaží) patří ke „klidným“ zónám. Každodenní život vlastní domácnosti je situován výše.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
V druhém patře se nachází ložnice – formálně jde o pokoj pro hosty – a také pracovna. Až u třetího podlaží narazíme na zónu soukromí rodiny. Je ti hlavní ložnice a příruční knihovna. A ve čtvrtém podlaží se skrze posuvné skleněné dveře dostaneme na terasu. Odtud je pak možno – už schodištěm vnějším – dojít až na střechu.
Chvála od památkářů
Je trochu mrzuté, že architekti v zájmu ochrany soukromí svých klientů šetří číselnými údaji. A tak se nemůžeme „pokochat“ výměrou užitné plochy, v poměru k ploše zastavěné. Zřejmé ale je, že růst to byl ve srovnání s prvotní podobou domu značný. K pocitu rozlehlé otevřenosti pak přispívá i absence ostrých úhlů a zbytečných předělů.
Schodiště funguje na jednotlivých podlažích jako „živá“ součást mobiliáře. Dá se na něm posedět, přiblížit se oknům. Obyvatelé tak mohou trávit čas pospolu, takříkajíc na předělu pater.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
Ptáte se, kde je v téhle domácnosti kuchyně? Inu, ta byla z prostorových důvodů přesunuta do suterénu. A navazuje na jídelnu, která si osobuje miniaturní část někdejšího dvora. I tady je světla dostatek. Prosvětluje se díky průnikům do dvora, zadní části prosklené fasády, vedoucí ze suterénu na úroveň vstupu do domu.
V této části, jako jediné z celého domu, vlastně došlo k modifikaci vnějšího pláště. Ale protože je tento segment situován zcela mimo pohled z ulice, nevadil zásah ani památkářům. Architekti z Architensions i tuto drobnost přepečlivě diskutovali s londýnskou památkovou komisí. Přeci jen, Fitzrovia je krásná tím, že navenek přítomnost nepřipomíná. Ale interiér už do ní naštěstí nepatří.
Foto: Michael Vahrenwald / ESTO
Údaje o projektu
| Název projektu: | Seven stories house |
| Typ projektu: | rekonstrukce interiéru památkově chráněného domu |
| Architektonické studio: | Architensions |
| Lokalizace: | Fitzrovia, Londýn, Velká Británie |
| Vedoucí architekti: | Alessandro Orsini, Nick Roseboro |
| Projektový tým: | Annalaura Pinto, Jihye Son |
| Dodavatel stavby: | Format Engineers, James Solly |
| Klient: | soukromý investor |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Původní stavba – užitná plocha: | 110 m2 |
| Rozšíření – užitná plocha: | 167 m2 |
| Parcela: | 700 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek