Posunout rekonstrukcí tradičně hospodářský objekt tak, aby se v něm dalo bydlet, je samo o sobě dost specifickou zakázkou. Přestavba stodoly, jakých je ve stráních nad Cottens celá řada, byla ovšem těžší o to, že šlo o památkově chráněný objekt. Stodoly jsou součástí koloritu zdejší krajiny, a veškeré úpravy se tu musí vést tak, aby nedošlo k narušení jejich charakteru.
O Angličanech se říká, že jsou konzervativní, Němci mají pověst přesných pedantů. Tato zobecnění zavání stereotypy, ale nějakou pravdu v sobě nesou. Jak potom klasifikovat Švýcary? Nejspíš jako lidi velmi racionální a praktické. Protože přesně z takových pohnutek se rodil i projekt v Cottens. Dole ve vesnici nebyly stavební pozemky volné a ceny stávajících nemovitostí byly až astronomické. Koupit si starou stodolu na stráni bylo lacinější. A přestavět ji, adaptovat na bydlení?
Je to cesta, jak za zlomek nákladů dosáhnout původního cíle, bydlení. Ovšem s jistými omezeními, které se vázaly k onomu statusu památkové ochrany.
Co se starými stodolami?
Architekt Simon Durand se ale nezalekl a dokázal, že je se svým týmem schopný pracovat i na stavbě, kde jsou parametry předem dané a nehnutelné. Svým projektem nenáročné přestavby podal důkaz o přizpůsobivosti historických staveb, a zasadil se o ukázku pozoruhodné proměny tradiční stodoly v současný obytný prostor pro rodinu.
Projekt je hodný chvály, protože propojuje prvky minimalistické estetiky s rustikálním kouzlem původní stavby. Proces přestavby se přitom zaměřil na zachování celistvosti původní stodoly a zároveň na zavedení moderních prvků, vše pro vytvoření funkčního a pohodlného obytného prostředí. Asi nejpozoruhodnějším rysem je uvnitř přiznaná sedlová střecha stodoly, který byla v síle trámoví ponechána zcela odkrytá, což odhalilo krásu přirozeně zestárlého dřeva.
Jaká řešení se nabízí, když vyjdeme z předpokladu, že zvenčí se nesmí změnit prakticky nic a zevnitř to musí být úplně jiné? Durand vsadil na dřevěný vsazený box s plně prosklenými interiérovými fasádami. Dřevěný dům uvnitř dřevěné stavby. Snadné to nebylo už proto, že: „Uvnitř staré stodoly ze 17. století, nebyla žádná linie rovná.“
Architekt hodnotí projekt tak, že současný zásah i nadále evokuje tradiční švýcarské zemědělské stavby, moderním způsobem reinterpretuje některé jejich archetypy – ale odklání je od jejich primárního využití a vytváří překvapivé bydlení s neobvyklými proporcemi. Celé se to přitom točí kolem vylepšení původní historické dřevěné konstrukce.
Dům ve stodole
Prosklený box, který je od původní obálky odsazen o čtyři metry, ponechává po obou stranách dostatečně rozsáhlé kryté terasy a meziprostory, do nichž lze dále expandovat a přitom nepřerůstat kritéria daného objemu. Zajímavým předpokladem mohou být například přechody mezi vnitřními a vnějšími zahradami.
Specifickým rysem je vysoké „prosvětlení“ interiéru, odhalení části stěn. Uvnitř tu neznamená nutně opravdu uvnitř, ale určitou mezifázi prostoru. Ty rozdíly nebudou tolik patrné za horkého letního dne, ale až v Cottens napadne sníh, bude to citelnější. Protože se nezateplené segmenty stanou jakýmsi vnitřním krytým dvorem.
Jinak si ale nemůže modifikovaná stodola (a její obyvatelé) na nic stěžovat. Prostor je velkolepý, štědrý. Hlavní část vnitřního objemu sahá do výšky 3,15 metrů, a zvenčí je zpřístupněn novým stodolovým můstkem. Pod ním se nachází o něco nižší prostor, vysoký 2,09 metrů. Ten je uzavřenější a vytváří v místě vítanou intimitu. Pokud tedy majitelé nebudou chtít jej provětrat – po otevření posuvných oken se tato část rozšíří a stane se hybridním místem, které není ani zcela vnitřní, ani zcela venkovní.
Otevřenost prostoru, mobilní kuchyně
Jinak se plán tohoto „domu ve stodole“ dá připodobnit písmenu T. V kratších výbězích do stran, vzadu za velkou dřevěnou fasádou, skrývají ložnice. Když na to přijde, i ony se rovněž otevírají na kryté vnitřní terasy. A koupelna? Bez té by to pochopitelně nešlo. Nachází se – snadno dostupná všem obyvatelům – uprostřed. Je zastřešena "terminálem", typickým lichoběžníkovým vertikálním prostorem, který dříve sloužil k sušení. Končí oknem, které se otevírá a opět odhaluje historický rámec celého objektu.
Interiér je nebývale fluidní, přelévá se z jedné „místnosti“ do druhé. Záleží pochopitelně na ročním období a momentálním způsobu využití. Tomu odpovídá například neobvykle řešená kuchyně. Tu obvykle chápeme jako jistotu, pevný a neměnný prostor vyhrazený vaření. Jenže tady je mobilní jednotkou. Za horkých dní se nachází ve vzdušné polo-venkovní části (pořád je pod střechou). A když přituhne, je přesunuta do vlastní místnosti.
Světlo dovnitř proniká skrze skla, která jediná zvenčí prozrazují přítomnost projektu rekonstrukce v této staré stodole. Je to velmi netradiční projekt, zasazený do velmi tradičního rámce. A výsledky, které tu prezentuje Simon Durand, jsou skutečně překvapivé.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Transformation of a Protected Barn |
| Typ projektu: | rekonstrukce, refubrishment |
| Architektonické studio: | Simon Durand architecte Sàrl |
| Lokalizace: | Cottens, Švýcarsko |
| Vedoucí architekt: | Simon Durand |
| Tesařské práce: | Barras Construction bois |
| Dodavatel stavby: | Kreation Artisanale |
| Zasklení, izolace: | André SA, Ironwheel |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2022 |
| Užitná plocha: | 110 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek