Nejprve nezbytná porce historie. Dnes polozapomenutý „zámek“ Münchenwiler ve vesnici Murten, který funguje jako Parkhotel, rozhodně pamatuje lepší a slavnější léta. Není to zase tak dávno, jen pár staletí, co se o něm vznešeně hovořilo jako o Château de Villars-les-Moines. Předtím byl nedílnou součástí převorství v Cluny, klášterem, vojenskou strážní tvrzí. A kdybychom v minulosti zabrousili hodně do hloubky, dobereme se až jeho vzniku v roce 1080, kdy jej spolu založili jako opevněné sídlo bratři Gerold a Rudolf de Vilar. Tato historická linka od tvrze k zámku a pozvolnému úpadku dokreslovala také příběh zdejších hospodářských stavení, které stály v zázemí hradeb. Celého zemědělského okrsku, který k rodovému sídlu přináležel a tvořil na mapě Münchenwiler jakousi uzavřenou vesničku ve vesnici.
Vesnička ve vesnici
Protože zatímco se měnila úloha zámku, střídali se v něm vznešení feudální a duchovní obyvatelé, panství se zmenšovalo i rozrůstalo, toto zemědělsko-hospodářské zázemí zůstalo prakticky netknuté a neměnné. Říkalo se tomu Küherhaus, chcete-li, zimní ubytování pro krávy. Zatímco jaro a léto trávil rohatý dobytek na alpských pastvinách, sem, do kravínů a venkovních ohrad byl sháněn na zimu. A aby zdejší zaměstnanci, poddaní, zbytečně nezaháleli, zatímco byly krávy pryč, vytvořili tu například rozsáhlé bylinkové zahrádky, vinici, pstruhová jezírka, která jsou přímo součástí areálu Münchenwiler. Fungovala tu stloukárna másla, veliká sýrárna, moštárna. V podstatě tu vznikla samostatná, nezávislá a uzavřená komunita.
Ať už na „zámku“ seděl převor, šlechtic nebo jiný patricij, tato prosperující hospodářská kolonie byla ponechána netknutá, protože zručnost jejích obyvatel byla zdrojem nemalých příjmů pro celé panství. Stodoly (mimochodem, zdejší stodola je největší v celém regionu), seníky, patrová obytná stavení sestavená do kompaktního dvorce, se tak ve své podobě (ustálené v průběhu 17. století) zachovaly do dnešních dní. Kolem roku 2000 pak obyvatelé Murtenu a vlastně celého bernského kantonu, úředníci i památkáři otevřeli debatu, co s tímto areálem dál učinit. Ano, starý zámek i s přilehlým parkem už byl dávno pro svou předlouhou minulost vyhlášen místem dědictví švýcarské historie národního významu. Ale chránit stejně i starý kravín?
Zachovat stavbu, ale dát jí nový smysl
Ústředním bodem diskuzí laiků i odborníků přitom byl spor o další využití hospodářských objektů. Protože pokud by měly sloužit svému původnímu účelu, chovu zvířat, vedlo by to za užití dnešních technologických postupů k nevratné destrukci památkové hodnoty statku. Zřízení skanzenu se jevilo jako ekonomicky neefektivní řešení, stejně jako prosté zakonzervování staveb bez využívání, pro ochranu samotnou. Nakonec ale zazářil postřeh, že to, co činilo celý statek mimořádný v běhu času, byla kontinuita lidského osídlení. A proto v roce 2018 vznikl ambiciózní projekt, k jehož řešení byli přizvání architekti z curyšského studia Bernath + Widmer.
Pointou záměru se stala citlivá rekonstrukce, přestavba vedená s akcentem na uchování vnějších atributů památkově hodnotných zemědělských staveb. Určená ale k výrazné proměně využití objektů. Z kravína a hospodářských stavení se měly stát městské byty. Takové, které by oživily onu „vesničku ve vesnici“. A znovu daly šanci jejím obyvatelům starat se a pečovat o komfort bylinkových zahrádek, pstruhových jezírek, zahrad a vinice. Protože to koneckonců byli po celou dobu lidé, obyvatelé v komunitě, kdo vytvořili to, co památkáři popisují jako: „Ucelený komplex, který je představitelem jedinečné stavební historie a je objektem, který stojí za to chránit.“
Apartmány vložené do obálky
Vtěleno do původní stavby tedy v rámci odvážného projektu rekonstrukce/refurbrishmentu mělo být 7 bytových jednotek, mezonetových apartmánů s rozdílnými parametry, dispozicemi. Od menších, určených pro početnější rodiny s dětmi, tak i pro páry. Úprava se ubírala cestou kontroly současného stavu, revizemi statiky, vyhodnocením optimálních postupů. Po nich následovalo „vyprázdnění“ vnitřního objemu a dočasného odstranění přepážek (při zafixování stropů), a vestavění nové samostatné dřevěné podpůrné/nosné konstrukce uvnitř. Obálka tedy zůstala zachována (byla jen náležitě renovována, odstraněny a nahrazeny poškozené části), zatímco vlastní stavba probíhala uvnitř.
„Stejně jako je Schlossgut Münchenwiler vesničkou ve vesnici, je i tato stavba jakýmsi domem v domě,“ říkají architekti z Bernath + Widmer. Vložené objekty přitom se starým vnějším pláštěm spojují prvky pouze na několika místech. Interiér apartmánů je veskrze moderní, ale na historii místa navazuje. Například kachlovými kamny, které sice neslouží jako primární zdroj vytápění v zimě (tím je geotermální čerpadlo), ale mohou tak být využívána. Studiové pojetí některých místností je skutečně strhující, už proto, že z nich obvykle můžete porovnávat stopy přiznaného původního materiálu. Prodyšná fasáda seníku navazuje na prosklené stěny, světla je v interiéru tedy dostatek.
Ano, pořád je to starý dům
Přestože je celá rekonstrukce/refurbrishment technicky aktuální, některé rysy pro jejich původnost měnit nešlo. Funkční detaily, jako mechanismy otevírání vnějších dveří, oken (na stodole i domu) jsou autentické, pákové. Podobně pak zábradlí, výšky stupňů schodů neodpovídají současnému standardu. „Teoreticky tedy mohou skrývat možné riziko nebezpečí pro obyvatele, ale to je daň za autenticitu,“ vysvětlují architekti. Vzhledem k celkové úrovni historizovaného/modernizovaného bydlení jim to ale obyvatelé jistě rádi odpustí.
Ať už ve stodole nebo v dalších stavení hospodářského dvorce, všude získali obyvatelé kromě moderního bydlení i ony překrásné výhledy do okrasné barokní zahrady, na záhonky i sad. Jedna ze pstruhových nádrží může být využívána jako letní bazén.
Podstatné je, že se do Schlossgut Münchenwiler s lidmi navrátí život. A to je ten nejlepší předpoklad pro to, aby stavba historicky hodnotná a původní mohla žít pro další staletí. Ne jako vyprázdněný objem památkově zakonzervované budovy, ale jako smysluplně využívané obydlí.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Schlossgut Münchenwiler |
| Typ projektu: | rekonstrukce/refurbrishment památkově chráněné budovy |
| Architektonické studio: | Bernath + Widmer |
| Lokalizace: | Murten, Bern, Švýcarsko |
| Vedoucí projektu: | Roland Bernath |
| Projektový tým: | Fabian Heer, Kylie Russnaik, Benjamin Widmer |
| Dodavatel stavby: | Indermühle Bauingenieure |
| Krajinářský design: | Andreas Geser Landschaftsarchitekten AG |
| Klient: | soukromý investor |
| Realizace, finalizace: | 2018 |
Sdílet / hodnotit tento článek