Ateliérové bydlení s důrazem na velký otevřený prostor je podle sociologických průzkumů i nadále symbolem svobodného životního stylu; byty navazují na osobitou poetiku let šedesátých, kdy se začaly stavět první lofty. Řešily se tím většinou problémy velkých měst s nefunkčními průmyslovými objekty a bývalými továrními halami. V šedesátých letech obývali lofty především bohémští výtvarníci a umělci, dnes jsou ve středu zájmu úspěšných podnikatelů a sportovců, kteří preferují spíše moderní interiéry než umění květinových dětí. A jak vnímají tento fenomén současní čeští stavitelé a architekti? Jak se lofty postupem času proměňují?
Zdroj: společnost PSN, Crest Communications, Ivanka Kowalski
Renesance českého loftového bydlení
„V posledních letech v České republice nabývá tento trend opravdu na popularitě. Lofty si pořizují zejména lidé hledající originální a stylové bydlení či pracovní prostory, v nichž se prolíná moderní design a industriální atmosféra. Inspiraci k nám přinesli v minulém století umělci, kteří v New Yorku začali využívat opuštěné výrobní a skladové haly. Nový životní styl neohraničený zdmi se pak rychle rozmohl,“ vysvětluje ředitel rezidenčních projektů společnosti PSN Marek Padevět a doporučuje k vidění český autentický projekt zvaný Vanguard po vzoru světových metropolí, který vzniká v pražských Modřanech.
Jedná se o přestavbu bývalé továrny na letecké součástky Microna a projekt by měl být hotový v roce 2024. Na interiérech dvou vzorových loftů pracovalo studio OOOOX a designérka Ivanka Kowalski. Za charakteristický znak těchto bytů společně označují vysoké stropy, velká okna a otevřené prostory bez příček, do nichž proniká maximum přirozeného světla – to vše tvoří neobyčejný genius loci. „Interiér loftů se nese v duchu industriálního stylu, často zahrnuje exponované cihlové zdi, obnažené kabely i vzduchotechniku, dřevěné trámy, přiznaný beton a další prvky, které dodávají prostoru neopakovatelný vzhled. Co se týče zařízení, do loftového bydlení skvěle zapadne nábytek ze dřeva, kovu či kůže, protože podtrhne surovou estetiku,“ podotýká Ivanka Kowalski, připomíná též rozmanitost jednotlivých loftů, jakožto bohatého prostoru pro inspiraci a magii současného moderního světa a odkazuje k fotografiím interiérů.
Zdroj: společnost PSN, Crest Communications, Ivanka Kowalski
Za celkovou rekonstrukcí domu v Modřanech s důrazem na zachování industriálního ducha stojí kromě výše jmenovaných též architekt Petr Drexler a studio ID_arch. Ten představuje dům jako montovaný železobetonový skelet s nadstandardní pevností průmyslové konstrukce a výškou podlaží až 4,3 metru, jež umožnily mimo jiné instalovat uprostřed budovy autovýtah, který umožní s automobilem vyjet až k bytu. Novým vlastníkům pak v rámci úprav doporučuje například vložení dalšího patra.
„Střešní terasy přístupné všem rezidentům budou sloužit k setkávání a grilování v letní sdílené kuchyni, k dispozici bude i venkovní sauna s výhledy na Prahu. Budoucí majitelé penthousů se mohou těšit na soukromé bazény na střeše, wellness zóny s plně vybavenou posilovnou, finskou saunou, párou a bazénem v bývalém krytu civilní ochrany v suterénu. V budově nebude chybět ani cinema místnost, lobby, lounge pro návštěvy či masérna ve spolupráci s prémiovým studiem,“ vyjmenovává některé výhody loftového bydlení architekt.
Zdroj: společnost PSN, Crest Communications, Ivanka Kowalski
New York jako kolébka amerických loftů
Inspirací, jak již bylo řečeno, jsou především americké lolfty. Nicméně napříč velkými světovými metropolemi se už před pár desítkami let objevila myšlenka, že namísto likvidace nevyužívaných areálů je přínosná jejich přestavba. Vypuklo hledání možných způsobů, jak by staré továrny posloužily novým účelům. Citlivou renovací industriálních budov v moderním pojetí pak vzniklo bydlení či kanceláře, jež uspokojí i ty nejvyšší nároky.
„Vzhledem k vazbě na utichlý průmysl, dříve situovaný na okrajích měst, se v současné době často nacházejí v širších centrech metropolí, čímž nabízejí skvělé spojení do centra, ale přesto skýtají i kýžený klid a blízkost přírody. Výstavba loftových projektů představuje možné řešení nedostatku vhodných a volných pozemků nejenom ve velkých městech. Nevyužívané a často chátrající prostory s průmyslovou historií se začaly měnit nejen na bydlení, ale také na restaurace, hotely, showroomy prémiových značek, kanceláře, umělecké dílny nebo fotografické ateliéry,“ doplňuje výklad k modřanskému projektu Marek Padevět a přichází i s dalšími zajímavými příklady.
Zdroj: společnost PSN, Crest Communications, Ivanka Kowalski
Za fenomén loftového bydlení, který odstartoval loftovou horečku, označuje newyorské čtvrti Greenwich Village, SoHo, Lower East Side nebo Chelsea, kde v 19. století sídlily průmyslové fabriky, které o sto let později neměly žádné uplatnění. V 60. a 70. letech minulého století obsadili nevyužitá skladiště, podkroví textilních továren, jatka či doky především umělci. Jelikož v té době nebyl zájem využívat stovky metrů čtverečních bez topení, teplé vody a příček rozdělujících prostor na jednotlivé místnosti, bylo levné si je pronajmout. Takové haly si pro své ateliéry, v nichž i žili, pronajímali taková esa jako například Jackson Pollock nebo Donald Judd. Tím vznikl zcela nový styl bydlení, který si oblíbila i další generace umělců v čele s Andy Warholem, Keithem Haringem či Davidem Bowiem.
Tyto osobnosti přispěly k popularizaci loftů a vytvořily atmosféru svobody a kreativity, jež je s tímto typem bydlením stále spojována. Loftové interiéry se v New Yorku těší oblibě i dnes. Například 40 let starý umělecký ateliér ve čtvrti Chelsea přeměnili architekti ze studia Worrell Yeung na útulné bydlení pro čtyřčlennou rodinu. Při revitalizaci dvouložnicového loftu, který zabírá půlku patra obytné budovy z počátku 20. století, zachovali masivní dřevěné sloupy, stropní trámy a kovové konstrukce. Industriální prvky však novému interiéru neubírají na útulnosti a harmonii. Vizuálním i funkčním srdcem celé rezidence se stal monolitický kuchyňský ostrůvek z šedého mramoru.
Zdroj: společnost PSN, Crest Communications, Ivanka Kowalski
Známé evropské lofty
Postupem času se loftové bydlení dostalo i do Evropy. Zde Marek Padevět uvádí jako příklad Londýn, Berlín a Barcelonu a s nimi i předního propagátora loftů Ricardo Bofilla, španělského architekta a urbanistu, který se nejvíce proslavil rekonstrukcí zchátralé cementárny na periferii Barcelony a později též přestavbou pražského Karlína. Ve válcovitých silech vyrostlo sídlo jeho studia pro několik desítek zaměstnanců, v přilehlé tovární hale pak společenský a konferenční prostor. Horní část objektu Bofill přeměnil na rezidenci pro sebe a svou rodinu. Jeho inovativní využití průmyslových prostor k vytvoření harmonického obytného a pracovního prostředí inspiruje architekty a designéry dodnes. Jeho rukopisu je vlastní minimalismus, razantní přístup bez zdání luxusu, který se poté (dle jeho vlastních slov) zrcadlí v otevřeném a velkorysém prostoru.
Trend loftového bydlení se výrazně uchytil také v německé metropoli. Berlín kromě originálních bytů demonstruje i pestré možnosti komerčního využití bývalých průmyslových budov – a to jak v hotelech, tak restauracích nebo galeriích. Například v bývalém pivovaru vznikla restaurace a bar Kink s vysokými stropy, oprýskanými betonovými stěnami a ochozenými palubkami na podlaze. Jedinečnou atmosféru místu dodává rudý neon visící ze stropu… A takovýchto příkladů bychom nyní mohli najít po celém světě určitě na tisíce. Proces imaginace nelze zastavit. Platí to jak pro umění, tak pro samotné bydlení.
Sdílet / hodnotit tento článek