Finální zpracování ale všem zúčastněným vyrazilo dech, a o mimořádném stavebním počinu Seinäjoki se rázem začalo psát po celém světě. Jak to? Ze zdejší rozhledny mohou za horizont nahlédnout i vozíčkáři.
Je to přiznání, které bolí: prakticky všechny rozhledny budované v Evropě v posledních deseti letech vypadají většinou podobně. Uniformitu zpracování navíc podtrhuje fakt, že často stojí na místech, ze kterých moc velký výhled do krajiny není. Ani z té u Seinäjoki není až tak zásadní panoramatický vjem, byť stojí na pobřeží jezera Kyrösjärvi. Podstatné ale je, kdo se odtud může rozhlédnout: skutečně každý. Tedy i ti, kteří nemohou zdolat bariéru schodů, byť by sebevíc chtěli. A to vše díky nekonvenčnímu nápadu architektů ze studia OOPEAA, který jistě bude inspirovat i další podobné úpravy na již stojících rozhlednách.
„Úplně na začátku to byla jen taková úsměvná idea, se kterou jsme si v kanceláři pohrávali,“ říká Anssi Lassila, zakladatel OOPEAA. „Řešili jsme alternativní zpracování jinak poměrně fádního a konvenčního projektu. Zarazil nás fakt, že i když je každá rozhledna přístupná všem, pro řadu lidí má přístupnost jasně definované limity. A tuto bariéru jsme se rozhodli rozbít.“ Lassila, spolu s Juha Pakkalou a Anne Kaivo-oja se rozhodli pojmout celý koncept vyhlídkové věže jako částečně uzavřený tubus, kterým se vinou nakloněné odrazné zrcadlové plochy. Jinými slovy, celá vyhlídková věž je trochu předimenzovaný periskop.
Bezbariérový přístup po mostku nad svahem pobřeží umožní lidem se sníženou schopností pohybu dopravit se do přízemí, a odtud přehlédnout celý horizont, aniž by se museli trmácet na nejvyšší patro vyhlídky. Stavba, která je vytvořena z laminovaného CLT dřeva, je pokryta fasádou impregnovaných modřínových desek. Díky tomu, i když celá struktura vyčnívá osm metrů nad terén, nerušeně zapadá do prostředí okolních jehličnatých lesů.
Sdílet / hodnotit tento článek