Počátek „moderní“ historie malajského státu Penang je neodlučně spjat s časy kolonizace celé oblasti Brity. Díky nim totiž v roce 1786 na břehu Malacké úžiny vznikla osada Georgetown, ze které se postupně stalo významné ekonomické centrum celého regionu. V současnosti se jedná o v pořadí třetí nejproduktivnější zónu Malajsie. Města se mění, a Georgetown není výjimkou. Nízké baráčky a rybářské chatrče s plechovými střechami se tu tísní ve stínu výškových budov a výrobních hal.
Navzdory tomuto kontrastu si některé původní části dvoumilionové aglomerace zachovávají svůj osobitý charakter. Staré administrativní budovy, námořní sklady a suché doky v přístavu, křesťanské misie, nemocnice, školy a desítky domů zaměstnanců obchodních společností. Tato typicky „britská koloniální architektura“ je také příčinou, proč se třetina rozlohy vnitřního Starého města stala památkově chráněnou rezervací UNESCO. Jenže právě to, na co může být Telč nebo Český Krumlov, tedy česká města pod UNESCO hrdá, tady působí značné komplikace.
Foto: Lillian Tay /VERITAS Architects
Magie Starého města
Georgetown potřebuje růst, lidé zde musí žít a pracovat, a ne jen chránit 230 let starý odkaz minulosti. Zkombinovat požadavek na zachování letitého charakteru, a přitom vytvořit něco nového, je pak téměř nekonečnou výzvou pro místní architekty. Na přelomu let 2014/2015 se přesně s takovou pobídkou museli vypořádat profesionálové z architektonického studia VERITAS Architects. Ti byli požádáni, aby na prostorově značné omezené parcele, limitované sousední zástavbou i nevhodným tvarem pozemku, vytvořili originální multifunkční obydlí.
Co tu bylo dřív? Ruina domu se zachovalou fasádou, která v sobě kdysi hostila obchod. Třiatřicet metrů délky obchodu v přízemí pak navazovalo na dvůr, který byl později zastřešen vlnitým plechem, a objekt starého skladiště prodejního zboží ze dřeva. To vše bylo pravdou ještě kolem roku 1900. Jenže tato „sestava“ po více než sto let chátrala a byla využívána jen občasně. A co s tím?
Foto: Lillian Tay /VERITAS Architects
Místo, kde se dá pracovat i žít
Výsledkem nastaveného programu měla být pestrá kombinace ubytovacích kapacit pro stálé obyvatele, hotelu-hostelu pro zahraniční turisty a k tomu požadavek na vytvoření lokálního kulturního centra. To by v zásadě neznělo zase tak špatně, alespoň dokud nezjistíme, že k dispozici byla vlastně jen úzká „nudle“ o výměře 230 metrů čtverečních, na které se nacházela tři patra chátrajícího domu (jehož historická fasáda z koloniálních časů ve směru do ulice musí být bezpodmínečně zachována). A tak díky VERITAS Architects vznikl projekt Sinkeh.
Sinkeh v místním hokkienském dialektu znamená „nově příchozí“. Je to popisné označení, kterým byli nazýváni čínští kupci a řemeslníci, kteří do Penangu začali proudit v průběhu 19. a 20. století. A protože jejich příchod byl spojován s nebývalým růstem města i ekonomiky, nepovažuje nikdo toto slovo za pejorativum. Číňané totiž do malajského Penangu přinášeli spoustu nových a kulturních prvků, a rysy jejich příchodu se odrážely i v architektuře. Číňané se totiž uměli dobře vypořádat s tropickou vlhkostí v budovách, stejně jako s často nelidským vedrem.
Foto: Lillian Tay /VERITAS Architects
A protože nový majitel (Ch’ng Ewe Hong) zájmového objektu na ulici Lebuh Melayu je Číňan, přišlo mu příhodné zachovat tuto tradici i v názvu. V třech patrech domu, který vzhledem ke svému stavu volal stejně hlasitě po demolici jako po nemilosrdné komplexní rekonstrukci, byl tedy zahájen projekt komplikované úpravy. Když pomineme velmi náročnou fázi čištění celé parcely a otevření prostoru, stejně jako stabilizace památkově chráněné fasády, dostáváme se až k bodu vytvoření nové struktury.
Sinkeh stojí na oceli
VERITAS Architects zvolili variantu obytného pavilonu s ocelovou nosnou konstrukcí, zasunutou do části vzdálené od ulice, otevření bývalého dvora (před rekonstrukcí zastřešeného) slunci, a přepracování bývalého zavřeného obchůdku v přízemí na vstupní foyer. Z tří neobyvatelných dlouhých místností tak postupně vzniklo sedm menších, sympaticky řešených, kvůli odlišnému charakteru využití oddělených dvorem. V přední části se přistoupilo k budování ubytovacích kapacit pro hosty. Průchod mezi nimi pak podle slov architektů vytváří dialog mezi přítomností a minulostí.
Foto: Lillian Tay /VERITAS Architects
Skutečně se tu ubíráte od působivé ukázky koloniální architektury, do „starého obchodu“ (v přízemí má strop přiznané původní rozvody a potrubí) a přes stylový časově nevyhraněný dvůr dorazíte až k moderní části s obytným zázemím. A k tomu všemu ještě přibyl ještě úzký prostor, který architekti nazvali The Gap („Mezera“) – tedy původní vlnitým plechem zakrytý 70 cm průchod přisedající k sousednímu domu. Ten byl přičleněn k vlastnímu Sinkeh, a přetvořen na estetický prvek s klimatizační funkcí.
Kombinované využití nepopírá invenci
Sinkeh je tedy „kolekcí“ sestavené z turistické ubytovny, dvou obytných rezidencí a sdíleného společenského prostoru, využitelného pro kulturní aktivity. „Je to taková nevšední kombinace průmyslu a invence,“ prozrazují VERITAS Architects, „Protože přesně tohle charakterizuje minulá století v Penangu.“
Nutno doplnit, že zmíněná turistická ubytovna s deseti mini-pokoji (zvlášť pokud jste někdy využili služeb čehosi, co se běžně nazývá malajský hostel) je svými kvalitami vysoce nadstandardní, a oba vytvořené byty (zvlášť v kontrastu s tím, co se zde nacházelo dříve) jsou velmi funkční a moderní. Každý z mini-pokojů hostelu disponuje výměrou 16 m2, s minimálním zázemím v podobě toalety a sprchy. Každý pokoj má přitom „kontakt“ s okolím, byť formou minimálního průhledu do Gapu.
Foto: Lillian Tay /VERITAS Architects
Zvláštní součástí celého kombinovaného konceptu využití je dvůr (částečně zasunutý pod první patro rezidenčního bloku). Ten slouží k podpoře kulturního a společenského života ve Starém městě: schází se tu lidé na cvičení tai-chi nebo jógy, několikrát týdně se tu promítají filmy pod širým nebem a zdejší prostory využívá také několik divadelních sdružení k nácviku i realizaci svých představení.
Sinkeh od VERITAS Architects tedy skutečně plní vše, co je obsažené v jeho názvu. Navazuje na staré a tvoří nové, zapojuje se na úrovni kultury, blahobytu i přitažlivé architektury.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Sinkeh |
| Typ projektu: | Komplexní rekonstrukce památkově chráněného objektu |
| Architektonické studio: | VERITAS Architects |
| Lokalizace: | Lebuh Melayu, George Town, Pulau Pinang, Malajsie |
| Rok dokončení: | jaro 2015 |
| Vedoucí architekt: | Lillian Tay |
| Zahájení projektové fáze: | březen 2014 |
| Zahájení stavební činnosti: | červen 2014 |
| Dodavatel stavby: | Chee Sek Thim |
| Klient: | Soukromá osoba/ Ch’ng Ewe Hong / |
| Rozloha zastavěné plochy: | 250 m2 |
| Rozloha využitelné plochy: | 530 m2 |
| Počet podlaží: | 3 + využitelná plocha střešní zahrady |
| Náklady na rekonstrukci: | 270 000 $ |
| Obklady, podlahy: | Genesis Projects Sdn Bhd / Genesis Decor |
Sdílet / hodnotit tento článek