• ESTAV.cz
• Architektura
• Zapomenuté vojenské objekty pod rukama architektů vstaly z mrtvých

Prohlédnout fotogalerii12 fotografií

Belgické město Ypry se může pyšnit bohatou historií, ale o architektuře celého pětatřicetitisícového sídla už to tak úplně neplatí. Právě na ní se totiž historické události podepsaly nejvíce. Ypry stály jako poslední obranný pilíř přístavů Dunkerque a Calais v první světové válce, a za té druhé si také užili své. Navíc je celé město zapsáno do myslí lidí jako místo, u kterého došlo k prvnímu bojovému nasazení otravných plynů. S takovým dědictvím minulosti se těžko staví budoucnost. Ypry dnes, to je samosprávný celek vlámské provincie Západní Flandry, a víc než co jiného spíš smutný památník bývalé krásy, z dob kdy se ještě město mohlo chlubit vysokými věžemi kostela, gotickou soukenickou tržnicí a působivým náměstím.

Tyto tři památkově výrazné body tu stále ještě stojí, ale město zdaleka nepřipomíná selanku památkově chráněné zóny. Modernizace jednotlivých čtvrtí zanechala neucelený dojem sídla s nevyjádřeným charakterem. Určitý problém navíc působil úsek starých městských hradeb, podlouhlých kasáren a dělostřeleckých kasemat, které se táhly podél obvodu historického centra. Z části byly rozebrány nebo zničeny, ale i tyto zbylé komponenty fortifikační soustavy se staly spíše opomíjenou a nechtěnou zástavbou bez bližšího využití. Co tedy s takovým městem? Architekti ze studia Govaert & Vanhoutte architectuurburo naštěstí měli plán.  A dokázali, že i s pomocí malých kroků lze ujít dlouhou cestu.

Foto: Martine Neirynck

Zapomenuté „bunkry“ na okraji centra

Govaert & Vanhoutte architectuurburo si vybrali z problémů, které město pálí, právě zmíněné „Kazematten“. Pět podzemních objektů, dnes fragmentů kdysi komplexního systému obrany města. Tři z pěti těchto zahloubených a pálenými cihlami dovedně obložených hal je vzájemně propojeno, dvě další jsou od zbylých izolované. Dohromady pak představovaly pro město i jeho obyvatele spíše zátěž, než užitečný prvek infrastruktury nebo nabídky služeb. V ulici podél nich se tísnil provoz, chybělo místo k parkování, množily se nelegální skládky odpadů. Nic, o co by skutečně obyvatelé města stáli. Architekti se proto rozhodli přetvořit stávající prostory tak, aby mohli nalézt širší uplatnění, a díky jejich zapojení do života lidí v Ypres se vrátila část bývalé krásy.

Jak připouští Benny Govaert a Damiaan Vanhoutte, architekti zmíněného studia, stavební historie celých „Kazematten“ si zaslouží pozornost. Vybudovány prý byly v roce 1680 údajně neznámým francouzským maršálem, jako součást obrany města. Tento historicky nepříliš potvrzený fakt však citují místní kroniky s jistou vytrvalostí, a snad proto by bylo škoda stavebně a historicky cenné dílo bourat jen pro jeho stávající nenávaznost na zbytek města. „Kazematten stály vždy stranou zájmu města, což se výrazně promítlo do jejich stavu“ říkají architekti. „Přesto je pozoruhodné, že navzdory minimálnímu zájmu nebo renovacím je jejich stav navýsost dobrý.“ Během první světové války v nich fungovala pekárna a sklad obilí, za druhé se tu nacházely buď sklady materiálu anebo civilní protiletecké kryty.

Foto: Martine Neirynck

Největší poškození za 300 let?

„Jistě, narazili bychom tam na části, na kterých se více než zub času negativně podepsala modernizace, zejména pak v přestavěných chladicích místnostech,“ říkají architekti. „Ale i tak před námi stál v zásadě velmi dobře zachovaný stavební celek.“ K problémům, které bylo zapotřebí řešit, se kromě „aktivizace potenciálu objektu“ řadila jen vyšší vzdušná vlhkost (a jeden objekt z pětice byl díky špatně vyvedené melioraci zamokřen) a nedostatečná klimatizace. Ale i s tím už se pracovat dá. „Některé objekty byly částečně propojené, u jiných bylo propojení komplikované nebo neexistující,“ popisují situaci z roku 2013 architekti. „Od ulice jsou přitom odděleny dvojitou vstupní branou.“

Projekt rekonverze vznikl jako společná práce architektů a zástupců skupiny města Ypres, kteří vyhodnotili podněty ze strany občanů. Od začátku bylo jasné, že každá úprava musí plně odpovídat přísným regulím pro památkově chráněné objekty (i když jejich stav ne vždy naplnění této definice odpovídal). Jaké využití se nabízelo? Multifunkční vzdělávací centrum, informační turistické středisko s interaktivními prvky, přestavba na restauraci, výstavní prostory, zasedací místnost s kapacitou 100+ posluchačů. Z těchto poměrně široce koncipovaných možností nakonec vzešlo několik favoritů. Jejich výběr podléhal právě (ne)existujícímu napojení některých objektů.

Podzemní komplex s barem

Jak prozrazují architekti: „Výsledkem, na který jsme se soustředili, byla dosažitelnost a vzdálenost baru/restaurace (napojeného na nezbytné provozní a hygienické zázemí) se vstupním lobby, kde by se nacházela recepce (napojená na místnost s velkými historickými modely a prodejnu suvenýrů), na které volně navazovala zasedací víceúčelová zasedací místnost.“ Lobby přitom slouží jako spojovací prvek mezi prvními třemi „bunkry“.  V prvním se nachází zasedací místnost. Již existujícím průchodem je možné se odtud dostat do druhé části, kde se zasedačka napojuje na bar/restauraci. Toto propojení navíc umožňuje rozšířit záběr využití obou prostor. Ve třetím objektu pak sídlí výstava a informační centrum. „Podstatné bylo, že dispoziční řešení umožňuje lidem vnitřní prostory maximálně využívat bez zbytečných přesunů vnějším prostorem.“

Foto: Martine Neirynck

Celkový návrh se snažil v maximální míře zachovat existující materiály a prvky, a v praktické míře tak došlo k zachování jejich historického objemu. Několik nových funkcí objektu (vstupní lobby, hygienické zázemí, bar a kuchyň) jsou vytvořeny z odlišně koncipovaného designu, který je moderní. I tato nesourodá vazba ale vytváří sepjetí mezi starým a novým. Dvě části, které byly v projektu realizovaném k roku 2013 si časem také našly svou funkci. Jeden „bunkr“ se navrátil svému dávnému využití, a stal se znovu pekárnou. Druhý pak zazářil v Ypres ještě víc: vyrostl tu mini-pivovar. Podstatné je, že to co na začátku vypadalo jako nevyhovující soustava objektů, která nezapadala do městského plánu prakticky ničím, se během několika měsíců od komplexní rekonverze stalo vyhledávaným a navštěvovaným prostorem.

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata