Představte si, že se na vás pro jednou usmálo štěstí. A vy jste velmi příhodně přišli k 175 metrům čtverečních stavební parcely v brazilském Sumaré. V zemi, kde kromě úsměvu zadarmo nedostanete nic, je to bezpochyby výhra. Jenže pak jakoby se štěstí unavilo a začalo se koukat jinam. Zhruba v moment, kdy sami zjistíte, že ona vysněná parcela je jen tenkou dlouhou ploškou (5x35 metrů) vpravenou mezi dva třípodlažní domy. Můžete si každopádně zoufat, nebo si za poslední peníze otevřít stísněnou garáž. Rozhodně nic veselého, nebo snad dokonce k bydlení.
Dům převrácený naruby
Je tu pochopitelně ještě jedna varianta, ale ta při prvním pohledu do nezastřešeného betonového tunelu (protože tak to opravdu zkraje vypadalo) nebyla zrovna na očích. Povšiml si jí až architekt Chico Barros a s ním spolupracující tým designérů z Grupo Garoa, kteří našli v téhle laterální a lineární sféře místo k životu. A velice slušnému bydlení. Učiněné pohodové Havaji. Chtělo to samozřejmě pořádnou porci kreativního myšlení, a ochoty zbavit se pár dogmat. Třeba představy o tom, co se správně nachází uvnitř a vně domu. Tohle stavení je totiž v mnoha ohledech obrácené naruby. Exteriér si pouští dovnitř, interiér expanduje ven.
Otevřít se nebesům
„V tak jednoduše úzce taženém profilu prakticky neexistuje exteriér,“ podotýká Chico Barros. „A proto bylo zapotřebí uchopit myšlenku členění prostoru odlišně. Komplexně.“ Snad kromě uzavřené ložnice a toalety v přízemí jsou tak všechny místnosti součástí zeleného dvora, nádvoří, které se nachází uvnitř zastavěné plochy. Dohromady tohle nezvyklé a divoce znějící pojetí dokonale funguje. Co má být vevnitř je vně a naopak. Pokud totiž má váš ideální dům pětimetrovou fasádu na čele, a jinak nemůže kamkoliv expandovat za světlem do stran, musí se jasu denního světla otevřít zevnitř.
Vysávat koberec? Tady zaléváte v obýváku trávník
Část zakryté rovné střechy je tedy odstraněná, a zvláště v zadní, koncové části domu, dává vzniknout prozářenému prostoru pod sebou. A v těchto místech se pak nachází zahrada. Uvnitř, obklopená čtyřmi stěnami. Zvláštní? To jistě, ale pokud vám nevadí představa, že se místo studených kamenných dlaždic procházíte po zeleném pažitu trávníku, tak žádný problém. S prostou vnitřní zahradou si tu nevystačíme. „Je to introspektivní převrat, kde se interiér stává zahradou. Místem, kde roste tráva a stromy, kde prší, nebo se můžete opalovat,“ dodává Barros. Není to vlastně zase tak odlišné: koberec musíte doma vysávat, tady jej musíte zalézat a občas přistřihnout.
Nekomplikovaný proces tvorby
Jen pod profil zvýšeného mezonetového patra, zakrytého průsvitně matnou polykarbonátovou střechou, a jasně definované uzavřené místnosti, jsou položeny klasické prvky pevného dláždění. Vyvýšená část se velmi jednoduše upíná k bočním stěnám okolních domů. Jak jinak než industriálně surovou ocelovou traverzou, která je podepřená a zapřená ze stran.
Slouží jako elegantní krytí rozvodů napříč celý domem. Ještě nikdy nebylo vedení sítí tak jednoduché. Vine se po ní také pochozí dřevěná paluba mezi malou terasou s posezením a ložnicí, přístupné po schodišti. Dorazit po ní můžete i alternativní cestou, s využitím lezeckých stupů ze zahrady. Ne, tenhle dům skutečně nikdy nebude bezbariérový.
Udělejme to cenově příjemné
Vzhledem k tomu, že jej obývá mladý pár, to ale vůbec není na závadu. Ostatně, do flexibilního plánu majitelů se promítají i jejich představy o společné budoucnosti a možných potomcích. Obývací pokoj a jídelna se může snadno proměnit na dětskou zónu, navázanou na kuchyň. Prozatím je ale tahle část ponechána ve volném, společenskému životu příhodnějším, duchu. Děti na prezentačních snímcích jsou zatím jen vypůjčené, i když se jim v této obytné průlezce moc líbilo. Pointou architektů bylo zužitkovat co nejvíce negativa dispozic, a přetavit je do podoby zužitkovatelného potenciálu. A to zvládli dokonale.
Jako houba mezi domy
Jejich klienti se totiž do značné míry finančně vyčerpali pořízením parcely, takže k dalekosáhlým úpravám už mnoho prostředků nezbývalo. Proto architekti představili jednoduchý, ale až extrémně optimistický přístup: není to tak, že by je tísnily stěny okolních domů. Jen někdo postavil obvodové zdi za ně (a za své). Casa Havaí tak velmi originálně „parazituje“ na dispozicích již existujících domů. Jejich stěn plně využívá, ať už jako opory nebo jako míst, ke kterým je možné upevnit nábytek. Mladý pár ponejvíce investoval do střechy (ve středu v sedlovém profilu), která parcelu zakryla.
Vše je na svém místě
I její provedení je natolik alternativní a peněženku nezatěžující, že z celé téhle partie se špatně rozdanými kartami odchází jako vítězové. Samozřejmě že musí ke stěnám domů dokonale přiléhat. Tuto zapevněnou konstrukci pak ještě zužitkovali pro instalaci dvou vodosběrných nádrží, v nichž slunce zdarma ohřívá užitkovou vodu. Projekt vychází z úvah o tom, jaké je v místě celoročně počasí. A kromě občasných dešťů v sezóně je v Sumaré slunečné a teplé klima. Proto v zásadě není nutné podřizovat se konformitě klasické stavby.
Střecha úplně stačí. A díky úzkému skleněnému pruhu, vsazenému tělesa do střechy, slunce na obloze odpočítává čas každého dne tak, jak světlo postupuje oblohou. Dům žije v každém okamžiku hrou světel a stínů. Navíc tohle vzdušné pojetí přirozeně klimatizuje obývaný prostor, rostliny dodávají velmi čerstvé a svěží mikroklima bydlení. Paluba v prvním patře se nedotýká stěn, takže světlo dopadá až na podlahu v přízemí. Oceníte to v „srdci stavby“, tradičně vymezenému pro útulnou a účelnou kuchyň.
Je to prostě Havaj!
V našich podmínkách by takový projekt možná neprošel, ale v Brazílii panují na úřadech volnější mravy. Právě to, že zde není fantazie spoutána striktními pravidly, mohli si tvůrci projektu pohrát s ideou totální nenáročnosti. Obvodové zdi z betonových tvárnic zdiva již existovaly, podlaha byla srovnána betonovou mazaninou, na kterou byly zasazeny zelené dlaždice. Před 50 % plochy ale bylo ponecháno trávě. Střecha je nákladově nenáročná, rozvody byly jen minimální položkou. Nosný prvek zužitkované odpadní traverzy je stejně jako rozvody přiznaný a viditelný, tedy další úspora.
Je trochu škoda, že u projektu Casa Havaí není zmíněn rozpočet, protože tohle jinak elegantní bydlení vyšlo nejspíš velmi lacino. Na kráse mu to ale vůbec neubírá. Cení se nápad a spokojený klient, ne vysoký rozpočet díla.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Casa Havaí |
| Typ projektu: | projekt parazitického domu |
| Architektonické studio: | Chico Barros, Grupo Garoa |
| Lokalizace: | Sumaré, Brazílie |
| Vedoucí projektu: | Chico Barros |
| Architektonický tým: | Alexandre Gervásio, Erico Botteselli, Lucas Thomé, Pedro Bona |
| Spolupráce: | Nathália Lorena, Liene Baptista, Thaís Coelho, Vinícius Costa |
| Strukturální inženýring: | Telecki arquitetura de projetos |
| Elektřina, hydraulika: | José Alberto Calilo Bezerra |
| Stavební dozor: | Antonio José Ribeiro Nogueira |
| Dodavatel stavby: | Afam construção |
| Dřevěné prvky, design: | Marcenaria Metta |
| Materiál: | Saltense, Betonblock, Deca, Colombo esquadria |
| Zahájení projektu: | 2017 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2017 |
| Klient: | soukromá osoba |
| Stavební parcela: | 175 m2 |
| Zastavěná plocha přízemí: | 110 m2 |
| Zastavěná plocha první patro: | 80 m2 |
| Využitelná plocha: | 190 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek