Hlavní konstrukční materiál při stavbě zahradních staveb nebo mobiliáře, ale stejně tak i skvělý pomocník při úpravě fasády domu nebo pro tvorbu terasy. Dřeva si ceníme z mnoha důvodů a je to stále jeden z nejoblíbenějších materiálů vůbec. Při jeho výběru se ovšem musí zohlednit hlavně účel stavby nebo prvku a také vlastnosti zvolené dřeviny. Zatímco domácí dřeva jsou dostupná cenově, nelze od nich očekávat vlastnosti, kterými se pochlubí dřeviny cizokrajné, a zvláště pak ty tropické.
Dřevo do zahrady
Ačkoli je dřevo patrně nejefektnějším materiálem, který lze do zahrady vůbec zakomponovat, občas se pro něj jednoduše nerozhodneme. Nejčastějším důvodem pro takové rozhodnutí je poměrně náročná údržba nebo zajištění proti vodě, hmyzím škůdcům nebo houbám, jež se mohou časem na kvalitě dřeva neblaze podepsat. Nízká trvanlivost použitého materiálu ovšem bývá často důvodem nevhodně zvoleného druhu nebo špatného ošetření. Největším nepřítelem dřeva je všeobecně voda. Ta může stát na startovní čáře různých problémů.
Přírodní dub časem zkrášlí šedivá patina. Tvrdá dřeva se všeobecně dobře obejdou bez ochrany
Nejdůležitější je odvodnění
Ať dřevo na zahradě použijete jakkoli, vždy platí jednoduchá poučka. Nikdy by nemělo dlouho setrvat v mokru nebo vlhku. Dlouhodobým problémem může být voda dešťová, vlhkost nebo dokonce vzlínání vody. Nejde jen o to, že je proti působení vody odolné dřevo tvrdé obsahující přírodní silice, trvanlivost dřeva může značně ovlivnit třeba i způsob instalace. Povrch dřeva by měl všeobecně vodu odvádět co nejrychleji pryč, voda na něm nesmí „stát“ dlouhodobě. U vodorovných povrchů ze dřeva je tedy třeba řešit hlavně spád, případně povrchovou úpravu. Při zahradních úpravách se dřevo často uplatňuje při stavbě cest.
Dřevěné trámy skvěle fungují jako nášlapy. Právě u nich se dělají často chyby v nedostatečné mocnosti drenážní vrstvy, která má za úkol odvést veškerou přebytečnou vodu. Drenáž se nesmí podceňovat a její mocnost by se měla odvíjet od charakteru okolní půdy i od toho, jak často jsou nášlapy působení vody vystaveny. Nebezpečná je totiž i voda vzlínající. Pro tvorbu nášlapů se v našich podmínkách s oblibou používá domácí dub, který je přirozeně tvrdý a bez povrchové úpravy vystaví na odiv už během prvního roku zajímavou přírodní patinu, díky které dřevo skvěle splyne s okolní zahradou.
Dřevo i při nejlepší péči pracuje
Často vytýkanou vlastností dřeva pro zahradní použití je jeho nestálost. Tato nevýhoda je často vnímána i jako pozitivum, přeci jenom je to přírodní materiál, který podléhá daným podmínkám, což je evidentní hlavně změnou barvy povrchu. Patina bývá většinou vnímána pozitivně a u tvrdých dřev neznamená zhoršení jeho fyzikálních vlastností. U dřeva je ale třeba počítat také s tím, že na něj mají vliv i náhlé změny teploty.
Vlhko, náhlé oteplení a vysušení povrchu mohou způsobit časem rozpraskání povrchu a uvolňování třísek. Pokud chcete změnám předejít, máte na výběr buď dřevo před těmito náhlými změnami ochránit, nebo ho povrchově ošetřit ochrannou lazurou či nátěrem. Pokud by byla na překážku nestálost a potřeba péče, lze zvolit kompromis v podobě dřevoplastu, což je v současné době praktické řešení při stavbě plotů i zahradních teras.
V přírodních zahradách se používá dřevo v přírodní podobě.
Elegantní řešení pro ty, co vyžadují větší stálost, ale nechtějí se tak úplně vzdát některých vlastností dřeva
S „umělým dřevem“ se můžete nejčastěji setkat pod označením WPC (Wood – plastic composite). Jedná se o kompozitní materiál sestávající ze dvou složek, tedy z dřevní hmoty v podobě dřevního prášku a polymeru. Dřevo i tak ve směsi převažuje, a to v poměru 2:1. Umělou hmotu v současné době nejčastěji reprezentuje PP, tedy polypropylen nebo tvrzený polyetylen označený zkratkou HDPE (High density polyethylene). Smísením hmot tak vznikl materiál, který na první pohled kopíruje přírodní vzhled dřeva. Mění se ovšem jeho vlastnosti – můžete od něj očekávat životnost až čtvrt století, rozměrovou stálost, stabilní barevnost či odolnost vůči UV záření. Na zahradní terase si z dřevoplastu nezadřete třísku do nohy a kutilové na něm ocení také to, že se dá zpracovat pomocí běžného nářadí, jímž se upravuje dřevo.
Stejně tak se nemusíte bát, že se do kompozitu „pustí“ dřevokazné houby a hmyz. Aby ale všechno nebylo jen pozitivní, i zde se najdou určité nedostatky. Ani takovým materiálem se dřevo nedá zcela úplně nahradit. Chybí mu totiž typická vůně a na slunci se rozpaluje mnohem víc. Díky obsahu plastu je materiál navíc i více hořlavý a vlivem vysoké teploty se může deformovat a tavit. Stejně tak si za dřevoplast připlatíte víc.
Možná jste nevěděli: Aby přírodní dřevo napadl dřevokazný hmyz nebo houby či různé druhy plísní, musí dosahovat určité vlhkosti. Dřevo přestává být odolné vůči hmyzu při vlhkosti vyšší než 15 % a proti houbám je to o dalších pět procent více. Dobrou, nikoli ovšem stoprocentní ochranou dřeva proti většině vlivů, je dostatečné odvodnění a vysušení.
Domácí versus cizokrajná dřeva
Do zahrady lze spolehlivě použít takřka všechny dostupné druhy dřev. Domácí dřeviny jsou samozřejmě levnější a díky nižší tvrdosti jsou lépe zpracovatelné. Nejdostupnější je dřevo smrkové, u něj ale s dlouhou životností při vystavení vnějším vlivům nepočítejte. Mnohem lépe je na tom borovice, kterou lze při povrchové úpravě použít v podobě trámů třeba na výrobu oblíbených vyvýšených záhonů. Dřevo by nemělo přijít do přímého styku s půdou, proto se odděluje geotextilií a nopovou folií. Na špičce v trvanlivost a vzhledových vlastností stojí v sortimentu domácích dřev hlavně dub, akát nebo modřín. Poslední zmíněný druh dřeva se dá pro zahradní účely používat podobně jako dub v surové podobě. Časem stejně tak získá našedlou patinu a obsaženým přírodním silicím můžeme vděčit za dlouhou trvanlivost a odolnost. Z cizokrajných dřev jsou stále na vrcholu obliby týk, ipé či sekvoj. Do této skupiny lze zařadit i jmenovaný akát, který v České republice sice není původní, ale vzhledem k dobré adaptaci na místní podmínky ho již považujeme za dřevinu zdomácnělou.
Dřevo v různých zahradních stylech
Je vždy otázkou, jakému dřevu dát přednost. V českých zahradách se nejčastěji využívá dřevo povrchově ošetřené, a protože jsou Češi často opravdu konzervativní, jsou opatrní i při používání barevných odstínů. Zelená či hnědá jsou tzv. klasikou v barevné škále, ale ve výsledku tyto barvy zahradě rozhodně moc na kráse nepřidají. Pokud se rozhodnete pro barvy, pak se zamyslete nad tím, jestli by nebylo dobré tuto tradici narušit a buď zvolit neutrální šedé odstíny, které skvěle sednou hlavně moderní nebo minimalistické zahradě, nebo trochu zariskovat a třeba z mobiliáře vytvořit zajímavé umělecké dílo. Korálově červená, brčálově zelená nebo blankytně modrá v případě jediného doplňku na zahradě celou kompozici příjemně oživí. Navíc se takové barvy dobře kombinují například s květinami v trvalkovém záhonu, který může tvořit i pozadí takovéhoto barevného mobiliáře. Stále častěji se ale majitelé zahrad zajímají o tvrdá dřeva nevyžadující nátěr ani jiné povrchové ošetření. Akát, modřín a dub se tak promítají nejen do ryze zahradních prvků, ale sluší jim to i na fasádě domu. Přírodní efekt v podobě patiny je vítaným hostem a cizorodě nebude působit v žádném zahradním stylu. Přírodní dřevo je typické i pro anglickou zahradu, kde se sází na neutrální přírodní barvy bez křiklavých barevných tónů.
Deset nejefektnějších dřevěných prvků
- Tradiční dřevěný mobiliář je nepřekonatelný a těžko ho trumfne jakýkoli syntetický materiál.
- Dokonce i naskládané dřevo ve dřevníku může sloužit jako dekorativní prvek, zvláště pokud ho nasvítíte a zvýrazníte texturu dřeva i ve večerních hodinách. Dřevník se tak stane úžasným uměleckým dílem.
- Dřevo v přírodní podobě může sloužit k mnoha účelům. Celé větve vyniknou ve specifických zahradních úpravách, jako je vřesoviště nebo lesní podrost.
- Z žádného jiného materiálu nebudete mít v případě terasy tak dobrý pocit. Dřevo je v tomto ohledu prostě nenahraditelné. Krásně voní, je příjemné i při chůzi bosky, a pokud se obejdete bez barevného nátěru, můžete se těšit na překvapení v podobě patiny.
- Palubkový obklad fasády skvěle začlení architekturu domu do zahrady. Platí to dvojnásob, pokud se stejný druh dřeva objevuje v různých prvcích i na zahradě.
- Ptačí pítko může mít i dřevěnou podobu, jen ho je nutné před zimou vypustit a skrýt mimo vliv povětrnostních podmínek.
- Umělecký prvek ze dřeva nemusí mít jen povahu tradiční sochy. Minimalistickým doplňkem a zároveň uměleckým prvkem budou surové dubové trámy posazené do květnaté louky jako lavičky. V zahradní architektuře se zvláště v posledních letech cení přírodní krásy, kterou nezakrývá žádný nátěr.
- Dřevěné nášlapy v zahradní cestě působí mnohem příjemnějším dojmem než ty v kamenném provedení. Je jen nutné je opravdu pečlivě ochránit před vzlínající i dešťovou vodou.
- Dřevěné ploty jsou stálicí, která je ideální hlavně pro ty zahrady, které se neprodyšně neuzavírají před okolím. Tradiční plaňkový plot z vertikálně orientovaných latí je typický hlavně pro přírodní a venkovské zahrady. Městskému prostředí bude mnohem více vyhovovat moderní řešení založené na horizontálním položení latí. Takovýto předěl se může objevit i v samotné zahradě a vytvořit tak optickou hranici mezi různými kompozičními celky.
Většina majitelů zahrady spoléhá na sériově vyráběné herní prvky. Ty ale mají v zahradě poměrně krátkou životnost. Pokud ale houpačku zavěsíte na konstrukci z trojice dřevěných trámů, vznikne perfektní odpočinková záležitost i pro dospělé, takže se na místě může ponechat prakticky natrvalo.
Sdílet / hodnotit tento článek