Co je Hyperloop?
Hyperloop je vysokorychlostní (zde je to rychlost nadzvuková) přepravní systém z dílny kalifornského vizionáře, filantropa, vynálezce, podnikatele Elona Muska. Systém je založen na přepravních tubusech, „kapslích“, které jsou přetlakové a pohybují se v podtlakovém potrubí. Kapsle se tedy pohybují ve vakuu (bez odporu vzduchu) v magnetickém poli. Testování 5 tunové kapsle o délce 32 metrů (ze španělských dílen) probíhá v Toulouse ve Francii. Další zkušební dráhy vznikají v Číně, Arabských emirátech a ve Španělsku. Má dosahovat rychlosti okolo 1 300 km/h. No, a jedním z měst, které mají zájem o vybudování hyperloopu na našem území, je i Brno. Představa je propojit Brno, Prahu, Bratislavu a Vídeň. Následně by mělo dojít k propojení světových evropských center. V současnosti dosahuje hyperloop 467 km/h.
Jak vypadali předchůdci hyperloopu
Nezůstaneme ryze provinční a v pár bodech se podíváme na dějinné světové milníky, které této myšlence předcházely. Ta zmíněná koněspřežka má předchůdce ve vozech tažených po dráze koňmi v Řecku 2000 let př.n.l. Obrovským skokem se dostáváme k vynálezu parního pohonu, který je připisován Jamesi Wattovi, který významně zdokonalil stroje Saveryho a Newcomena v roce 1765. V r. 1799, vynálezce George Medhurst navrhl k pohybu zboží přes litinové trubky používat tlak vzduchu. V roce 1844 vystavěli v Londýně železniční stanici (pro osobní vozy), která na tomto systému fungovala až do r. 1847. Pomocí vakuového potrubí byla tažena vlaková souprava nad ním. Byla to takzvaná pneumatická železnice. Kolem roku 1850 bylo postaveno několik pneumatických železnic v Dublinu, Londýně a Paříži. Systém London Pneumatic Despatch byl určen k přepravě balíků, ale byl také dost velký na to, aby přepravoval lidi. Metro, nejstarší podzemní dráhu na světě nalezneme ve Velké Británie v Londýně. První podzemní vlaky, tažené parní lokomotivou, vyjely v lednu 1863 na sedmikilometrovou trať. Parní pohon zde byl využíván až do roku 1905.
Možná podoba řešení hyperloopu v krajině ©AdobeStock
Koncepci čtyřdobého spalovacího motoru sestrojil v roce 1876 německý inženýr Nicolaus Otto.
Vyhneme se balónům a kluzákům, jejichž historie se datuje od 5. a 3. století př.n.l. v Číně, až po otce letectví Leonarda Da Vinciho, ale to už se píše 15. století. Ovšem s vynálezem zážehového motoru se otevírá cesta i pro motorové létání. Průkopníky se stali bratři Wrightové z Ameriky, inspirováni prací na kluzácích Otto Lilienthala. V roce 1909 přeletěl Francouz Louis Blériot kanál La Manche. Světové války, jako vždy, pohnuly markantně s vynálezy, technikou a technologií, stejně tak jako s pozemní dopravou a letectvím. V roce 1947 překročil pilot Chuck Yeager rychlost zvuku v letadle Bell X-1. První oficiální komerční nadzvukový let byl realizován v roce 1976 letadlem Aérospatiale-BAC Concorde 101/102, jako britsko-francouzský projekt. Dnešní vlaky dosahují nebývalých rychlostí. Japonský Šinkansen jezdil původně 250 km/h, dnes dosahuje rychlostí okolo 320 km/h, pýcha Francie TGV se svojí rychlostí blíží 600 km/h.
Jako vždy do hry promlouvají válečné vynálezy, vědci, ale i spisovatelé sci-fi i snílci a fantastové. Například v roce 1956 napsal sci-fi autor Robert Heinlein o vacutubes ve své novele Dvojitá hvězda. Dopravní prostředek z jeho novely je neskutečně podobný tomu, co je teď předmětem našeho zájmu – je jím hyperloop.
Vizualizace kapsle hyperloopu ©AdobeStock
Hyperloop ze dřeva!
Je rok 2047. Mrakodrap ze dřeva tvoří dopravní uzel na jihu Brna. Vysokorychlostní vlaky z Německa, Rakouska a Slovenska se zde kříží s novým hyperloopem Elona Muska spojujícím Prahu – Brno – Bratislavu – Vídeň. Městské okružní vlaky spojují mezi sebou tři brněnská nádraží – Dolní nádraží, Heršpické a Hlavní.
Tuto vizi zapracovala, nyní již architektka, Kristýna Uhrová do svojí semestrální práce na téma Stanice hyperloopu. Vysokorychlostní vlaky z Německa, Rakouska a Slovenska se zde kříží s novým hyperloopem Elona Muska spojujícím Prahu – Brno – Bratislavu – Vídeň. Městské okružní vlaky spojují mezi sebou tři brněnská nádraží.
Její semestrální projekt vznikal pod vedením Ing. arch. Jiřího Vítka, pedagoga fakulty architektury v Brně a vedoucího Experimentální laboratoře Architektury, a ve spolupráci s BcA. Martinem Dlabajou, absolventem Fakulty výtvarných umění. Jejich práce je neskutečně inspirativní a strhující. Projekt a atelier samotný se zabývají takzvaným Brněnským trojúhelníkem. Hovoříme o nevyužitém prostoru mezi tratěmi na jihu Brna. Projekt se zabýval stanicí vysokorychlostní dráhy posazené nad Heršpickým nádražím, která je vizí s výhledem na příštích 50 let. Tou vizí je právě se rodící trend dopravy zvaný hyperloop. Celá stavba je ze dřeva, v souladu s trendy ekologie, obnovitelnosti, udržitelnosti stavebních materiálů a skvělých vlastností tohoto materiálu. Dřevěné stavby mají po stránce environmentální velmi příznivou bilanci.
V dnešní době dokáže dřevěná konstrukce s ohledem na vhodná konstrukční opatření a s precizní požární koncepcí vytvořit výškové budovy i mrakodrapy. Ve Vídni například vzniká Druhá nejvyšší dřevěná obytná stavbu na světě, budova o 24 patrech s výškou 84 metrů.
Organická struktura s minimálními povrchy
Stavba stanice hyperloopu je generovaná z vnitřní organické struktury, kdy každé buňce je přidělena určitá funkce, její velikost i poloha ve vzájemném uspořádání. Protože se pohybujeme na počátku celé vize, je přímo v těžišti struktury umístěno Výzkumné centrum pro tuto problematiku. Budova by mohla obsahovat místo pro přepravu, práci i bydlení. Projekt stanice využívá futuristických vizí i v samotném konstrukčním systému. Namísto rigidních struktur zvolila autorka jiný přístup a pracovala s takzvanými minimálními povrchy. Jedná se o geometrii, která má celkové průměrné zakřivení rovno nule. Je tak i přes svoji komplexnost staticky výhodná. V prostoru se vytyčí pevné body, které určují střed objemu požadovaného prostoru, a kolem nich se utvoří povrch, který je spojený tou nejmenší možnou plochou v prostoru.
„Je tam řada mrakodrapů zakončených AZ Towerem, na druhé straně kolejí už je ale lužní les. Přišlo mi zajímavé udělat návrh, který vizuálně i technologicky propojí tyto dva prvky, civilizaci a přírodu. Proto je mrakodrap navržený ze dřeva a má pórovitou strukturu, aby jím mohla prorůstat zeleň a postupně v něm vznikly zahrady, které by vytvářely mikroklima. Uvnitř by se ale skrývaly ty nejnovější technologie,“ vysvětluje autorka Kristýna Uhrová.
Řešení takzvaného Brněnského trojúhelníku
Příští stanice: Brno?
Celý projekt zaujal i brněnské představitele natolik, že o hyperloopu nyní jednají s americkou společností Hyperloop Transportation Technologies (HTT). V loňském roce podepsali s HTT smlouvu, jejímž výsledkem má být takzvaná studie proveditelnosti. Ta ukáže, zda by tento inovativní dopravní systém mohl být v Brně funkční a taky hlavně ekonomicky proveditelný. Již teď se ale, podle detailní studie, jeví hyperloop ekonomicky soběstačný, lépe řečeno ziskový, na rozdíl od rychlovlaků. Pozice Brna je tedy ve skutečnosti velmi strategická. Leží na křížení dvou hlavních dopravních koridorů – Baltsko-jadranského koridoru, vedoucího z polských přístavů přes střední Evropu do přístavů v Itálii a Slovinsku, a Východního a východostředomořského koridoru, vedoucího ze severoněmeckých přístavů do východního Středomoří. Okolní zastávky by tak byly Praha, Bratislava a Vídeň. Autorský kolektiv vidí projekt jako koncepční návrh, skicu, otevřené téma k práci a diskuzi: „Celá vize je o futuristické vizi stanice ze dřeva, moderním procesu výstavby robotizací, a hlavně neskutečné revoluci v dopravě.“
Celý projekt je konceptem, vizí. Jen takto se dá podnikat dobrodružná výprava, na jejímž konci svištíte 20 minut nadzvukovou rychlostí do Prahy s kávou v ruce, a zdá se vám to samozřejmé. Koncepce hyperloopu je nyní ve fázi vzniku a testování a není od věci, aby architekti reagovali na výzvu tvůrců a zkusili se poprat s vizí jeho začlenění do organismů měst a zemí. Je to neskutečně zajímavá výzva, která však nemusí zůstat jenom vizí. Pochopitelně, že akademická půda je to nejlepší místo, kde by se tyto odvážné koncepce měly rodit. Zde je ještě čas a prostor pro volnější a neomezené počínání odvážných vizionářů.
Pokud se někomu zdá hyperloop nesmyslný, zkusme pro porovnání něco z nedávné doby. Podívejte se na dnešní digitální fotoaparáty. V roce 1975 byl vyvinut první digitální fotoaparát vážící 4 kg s rozlišením 0,01 megapixelů a se zápisem na magnetofonovou kazetu, který trval 23 sekund na jeden snímek. Podívejte se, co máte za fotoaparát kupříkladu ve svém mobilu. V 80. letech dvacátého století by vám současný standard focení, který už nikoho nevzruší, nikdo nevěřil. A nyní se znovu vraťte do krásných vizualizací projektu architektky Kristýny Uhrové a zkuste tuhle myšlenku pojmout za svou. Takto nápaditě je nabízena autory a nás může hřát pocit, že jsme u toho.
Sdílet / hodnotit tento článek