V principu může zrovna tak jít o honosné a reprezentativní obydlí někdejších továrníků a umělců, jako o „trochu lepší“ ale pořád obyčejné rodinné domy, většinou stojící samostatně v zahradě. Společným jmenovatelem je tu obvykle jen minulost, kterou tyto stavby sdílely. Protože prvorepublikovou slávu a lesk vystřídala léta o poznání méně radostná, a vily při nich dost radikálním způsobem měnily majitele.
Dům, který potřeboval změnu
Ani další dekády jim nepřinesly klid, a místo citlivé údržby se dočkaly jen kulturně-stavebního nánosu, který zastřel jejich původní eleganci. Vilka, stojící v Husinci nedaleko od Řeže/Prahy, se v tohoto obecného trendu nikterak nevymyká. Vznikla ve třicátých letech minulého století, a ještě před pár lety na ní šlo znát, že pamatovala lepší časy. Její užitná plocha, nabývající přibližně 300 metrů čtverečních, nesla řadu ne zrovna citlivých stavebních zásahů. To, co ji činilo výjimečné, zmizelo, a pozorovateli by se jevila jako obyčejný a ne moc vzhledný dům, ztracený v sympaticky nekonečné zahradě. Architekti ze studia Mjölk to hodnotí střízlivě slovy: „Když jsme dům, poprvé viděli, nevypadal jako dnes.“
Nenápadné vilce s fontánou vrátili architekti její důstojnost Foto: BoysPlayNice
Očistit a vrátit zpět
Jak je tedy možné, že se stavbě vrátila 90 let od jejího vzniku původní krása? Chtělo to víc než jen bourací kladivo, ale i dobrý plán. Takový, který dokázal vidět smysl v tom, co naznačovaly původní dispozice rodinného domu. A díky tomu dokázali architekti odlišit zbytečné od nezbytného, nasbíraný balast od zdravého jádra. Pod změtí omítek, v zarostlé zahradě, se totiž skrýval klenot. Lesk mu dodala série stavebních úprav, rekonstrukcí a ano, řízených demolicí. Jako první se musela odporoučet garáž, která k původnímu profilu stavby vůbec nepatřila, byť ji někdejší majitelé považovali za nezbytnou.
Garáž samozřejmě u současné stavby nechybí, jen je odsunuta stranou. Má podobu krytého stání, v dotyku s místní komunikací. A nikterak už nenarušuje to, co mělo zůstat čisté a jedinečné. Pořád je přístupná, po nově upravené pěší cestě k hlavnímu vstupu do domu, vedoucí i na stávající terasu. Architekti se sice soustředili na vilku samotnou, ale přitom dobře chápali její význam a pozici vůči okolí, ve vztahu k zahradě. A znovu ji dokázali na tento štědrý prostor napojit. Vilka, s novými okny, střechou i světlou omítkou, se znovu stala dominantou, přirozeným centrem celého pozemku, s malebným výhledem do údolí.
Je libo trochu vody?
Každá stavba je něčím mimořádná, chce to jen hledat. Vila v Husinci na svou zvláštnost ale upozornila sama, okrasným jezírkem/fontánou, těsně přilepeným k profilu stavby. V době bazénu trochu nepraktickým prvkem, který si ale zaslouží zachovat a podpořit. Je to příjemná stopa minulosti, navazující dům k historii místa. Přeci jen, kdo si tuhle stopu dávného luxusu dnes může dovolit? Navíc je to i praktické: vodní hladina odparem může za horkých letních dní ochlazovat dům i jeho obyvatele. V kombinaci se širokými okny a světlou fasádou tím dům získal určitou jiskru, náboj.
Návrat? Spíš cesta k vyšší kvalitě bydlení
Výrazných úprav a zásahů se dočkal i interiér. Stranou musely jít některé nosné a dokonce i obvodové zdi, aby se došlo k prosvětlení a zvýšení otevřenosti v interiéru. Původní charakter ale zůstal zachován v dobových dimenzí. Pročištění tu „zvýšilo“ dispoziční plochu na 260 metrů čtverečních, do nichž vás uvede svou minimalistickou formou působivý čtvercový vstup. Ten nahradil garáž, a snížil vizuální tlak celého objektu. Uvnitř pak narazíme na po všech stránkách kompletní zázemí k obývání čtyřčlennou rodinou. S tím, že obyvatelé uvnitř mají dostatek prostoru i soukromí.
Programové řešení je jednoduché, svižné, vstřícné obývání: v přízemí se nachází vstupní hala se schodištěm, za ní pokoj pro hosty, kuchyně, jídelna a obývací pokoj. Tedy místa, určená společnému pobytu. V patře jsou pak situovány prostory soukromé – ložnice rodičů, pracovna, koupelna propojená se šatníkem. A také dětský pokoj, aby ratolesti svou zábavou nedevalvovaly pohodlí v přízemí. Za kuriozitku se dá považovat zmínka, že děti mohou klidně vyskočit z okna – a svlažit se ve fontáně pod domem. Těžko říct, jestli to tak funguje doopravdy, ale jako nápad to špatně nezní.
Příběh se šťastným koncem
Sympatická je tu kombinace poněkud starosvětských prvků s těmi moderními. Mít v domě zimní zahradu je sen nejednoho vášnivého zahradníka, a hluchý prostor chodby do haly se k tomu přímo podbízí. Navíc je nádherně světlý. Vyloženě praktickou a potěšující záležitostí je šatník vestavěné skříně, který znásobuje úložný prostor až do extrému. Vše je přitom hezky na jednom místě. Prostornost a světlo jsou prostředky, které kdysi zašlý dům vnitřně oživují. Krb? Proč by ne, patří sem, stejně jako zábradlí, terasy, balkon.
Vila s fontánou „nežije“ jen interiérem, je propojena se zahradou – ohniště, houpačky – to vše je přitom přirozené a milé. Architekti dokázali svým projektem rozsáhlé rekonstrukce převyprávět silný příběh s dobrým koncem, ve kterém dokázali vrátit krásu jedné vilce.
Údaje o projektu
| Název projektu: | The Fountain Villa /Vila s fontánou |
| Typ projektu: | rekonstrukce |
| Architektonické studio: | Mjölk architekti |
| Lokalizace: | Husinec, Česká Republika |
| Vedoucí projektu: | Jan Mach, Jan Vondrák |
| Spolupráce: | Lukáš Holub |
| Dodavatel stavby: | All Real |
| Dodavatelé materiálu: | AZ EKOTHERM, Egoé, Truhlářství Alois Šuhaj, Vdesign |
| Návrh zahrady: | Atelier Partero |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Počet podlaží: | 2 |
| Užitná plocha: | 260 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek