Dům v řadové zástavbě ulic jihu Londýna, zajímavější snad jen svou trochu širší viktoriánskou terasou dvora. Takový byl výchozí bod, z nějž se jeho majitelé chtěli vydat na cestu, na jejímž konci mělo být citelné rozšíření užitné plochy. A také prosvětlení jinak lehce klaustrofobního bydlení. Nástrojem potřebné inovace se stalo odstranění zadních zdí, a jejich navázání na novou pravidelnou strukturu. Prosklených rámů z oceli. To, spolu s vystupňováním interiéru, mělo nečekaně pozitivní efekt.
Rozšířit, ale také totálně změnit
Projekt rekonstrukce, přelívající se z interiéru do dvora, probíhal na několika úrovních. Vytvářely se tu nové hranice, římsy, terasy, nášlapné stupně a přechody. Spolu s nimi pak přibyla po stránce designu hravá grafika, hloubka textur, barvy. To vše se záměrem, aby povrchové úpravy doplnily a definovaly nové pojetí interiéru, v němž se hravě prostor vnitřní střetává s vnějším. Unikátní průnik zahrady, světla a vzduchu dovnitř domu se stal, slovy architektů: „příkladem překvapení, intimnosti i dramatu.“
Přitom se musí nechat, že lidé ze studia Bureau de Change skutečně dostáli svému jménu, a administrovali svým projektem změnu bydlení k nepoznání od původního stavu. Frame House se stal velmi podnětným příkladem toho, co Londýňané chtějí. Většina z nich totiž žije v poměrně unifikovaných domech viktoriánské éry, a citelně jim chybí ona vzletná modernost. Té bylo v tomto konkrétním případě dosaženo skutečně na všech úrovních.
Co je tu nového a navíc? V patře přibyla jedna hlavní ložnice, studovna, v přízemí pak celý pokoj pro hosty. Přízemí bylo rozparcelováno do tří výškově rozrůzněných ploch. A samozřejmě, je tu kompletně nová terasa. Co zmizelo? Šeď, fádnost a únavný stereotyp.
Dům, který objevujete postupně
„Nechtěli jsme ale, aby dům vyjevil všechna svá tajemství příchozím hned najednou. A tak lidé prostupující Frame House postupně objevují nové, nenavázané prostory,“ popisuje Billy Mavropoulos, spoluzakladatel studia. Od vstupní haly se prostor rozšiřuje a prosvětluje, směrem ke kuchyni, a postupně sestupuje až k obývacímu pokoji s jídelnou, ústícím na terasu. Tady už vizuálnímu dojmu plně dominují kubistické tvary vestavěných kostek okenních rámů, prodlužujících kontury budovy.
Obývací pokoj přitom není veden v jedné linii, ale je členěn na prostor s odlišně vymezenými funkcemi a úrovněmi. Přestože jsou nově zrekonstruované prostory mnohem tlumenější než původní obytný prostor, je mnohem živější díky začlenění terasy. Ta je velmi nekonvenčním příkladem vloženého prvku, který do jisté míry zpochybňuje standardní řešení plánování přístaveb. Ony „výkladní skříně“ vybíhají z kontury domu pod úhlem 45°, a svou vnitřní geometrii si zachovávají bez ohledu na okolní zástavbu.
Změna, která inspiruje
Taková přímočarost se ale vyplatila, protože pomohla domu vyrůst novým směrem. „Tyto pravidelné rámy vyplněné sklem a artikulované skrze své strohé kovové konstrukce těží z paradoxů stability i prodyšnosti. Přidávají váhu a současně vylehčují rozšíření prostor. A dávají do domu proniknout přirozené světlo, z různých stran a v odlišné intenzitě, v průběhu celého dne,“ popisuje Katerina Dionysopoulou, spolutvůrkyně projektu.
Tam, kde narážíme na místnosti spíše neveřejné, soukromé a domácí, setkáme se s tlumenějšími tóny a hlubšími texturami. Světlo a lehčí tóny pak definují zóny kontaktní. Toto nenápadné členění probíhá jak horizontálně, tak i vertikálně. Frame House je prostě neustálým zdroje překvapení. Je „materiální cestou za sebou následujících vizuálně stimulujících místností.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Frame House |
| Typ projektu: | rozšíření, rekonstrukce interiéru |
| Architektonické studio: | Bureau de Change |
| Lokalizace: | Londýn, Velká Británie |
| Vedoucí projektu: | Billy Mavropoulos, Katerina Dionysopoulou |
| Dodavatel stavby: | Argyll |
| Krajinářský design: | Tulip Landscapes |
| Klient: | soukromý investor |
| Využitelná plocha: | + 160 m2 |
| Realizace, finalizace: | 2020 |
Sdílet / hodnotit tento článek