Černošice jsou z hlediska svého aktuálního stavebního slohu regionální legendou (a noční můrou všech, kteří si potrpí na purismus zástavby nebo ochranu krajinného rázu). Vedle chat a bungalovů, typicky vesnických stavení a prvorepublikových vilek tu v posledních dekádách vyrůstaly podivně komponovaná honosná sídla, objekty přehnaně kreativních tvarů bez špetky soudnosti; odehrávaly se tu děsivě prováděné modernizace a radikální rekonstrukce. Docházelo tu k opravdu šíleným výstřelkům, reprezentující to nejhorší z českého podnikatelského baroka. Do extrému posunutým příkladem, která Černošice v obecném povědomí nechvalně proslavila, je třeba bývalá vila mafiána Radovana Krejčíře. Nejspíš proto každá zmínka o zde umístěném novém projektu vyvolává už dopředu tušení excesu a nelibé reminiscence. Jenže Vila ve staré zahradě je navýsost příjemnou výjimkou potvrzující pravidlo, a s odsudky bychom se tu nemohli mýlit víc.
Komfort není jen o tom, co je uvnitř
Podstatná část stavebního nesouladu a vratké architektonické identity Černošic vychází z toho, že se stále nedokáže vnitřně zařadit mezi oblast rezidenční nebo rekreační, přijmout volbu toho, jestli je spíš malým městem, nebo typickým předměstím Prahy. S Brdy za humny a prosluněnými svahy Berounky, na okraji, v doteku s CHKO Český kras, chce být vším současně a proto je ničím. A do tohoto nesjednoceného chaosu a změti přichází architekti z kaa-studia (reprezentovaní zde Kamilou a Antonínem Holubcovými) s naprosto jasnou představou, čitelnou vizí a smysluplným dialogem projektu. S velmi chytlavou realizací minimalistické vily, která dokáže zhodnotit to nejlepší ze zdejší přírody a venkovské pohody, aniž by nutila své obyvatele zříci se komfortu. Samozřejmě, klíčovou roli tu sehrály požadavky klientů, čtyřčlenné rodiny s již odrůstajícími dětmi. Především pak způsob, jakým si oni sami onen „komfort“ nadefinovali.
V jejich verzi to znamenalo maximální využívání pozemku jako celku, tedy komplexu zahrady jako součásti rodinného domu. A to je osvěžující přístup, nejen v Černošicích. O zahradách se dnes totiž přemýšlí jako o vedlejším příslušenství. Chápat parcelu jako smysluplný a funkční celek, kontinuum zasídleného a využívaného prostoru, je sice přirozeností, ale v současnosti bohužel vzácností. Přitom podobných „naprosto logických a obyčejných - leč pozapomenutých věcí“ je projekt Vily ve staré zahradě plný. Architekti plně zužitkovali potenciál lokality, to, jak se do ní opírá slunce. A vytvořili obydlí, které ze své exponované pozice těží. Jeho protažená jižní strana se více prohřívá, což jde poznat na zimním účtu za vytápění. Zajímavé je i zapracování vlastní stavby do středu pozemku/zahrady, ve střihu s domy v sousedství. Byla to cesta, jak obyvatelům dopřát lepší kontakt s přírodou a zelení, a přitom jim ponechat jisté soukromí.
Udržitelnost je rozumná, nepotřebujete na ni štempl
Architekti dokázali dobře reagovat i na detaily, jako přístup do domu z jižní ulice, což představovalo určitou dispoziční výzvu; zapracování zahrady se vzrostlými stromy do uceleného konceptu; sklon a svažitost pozemku v kombinaci s výhledy do kraje. A navrch k tomu přisadili šetrnost a udržitelnost. Tyto dva termíny jsou dnes skloňovány ve všech pádech, ale v tomhle konkrétním případě by bylo možná trefnější je nazvat zdravým rozumem. Vila se nehoní za tabulkovým standardem pasivních domů, chápe jej jako komerčně a marketingově zbytnělou veličinu. Místo toho je domem hospodárným, s velmi ekonomickým provozem. Po termálně-izolačních stránkách je pokročilý, ale funguje tak přirozeně, na bázi prozíravosti. Když totiž stavíte dobře a chytře, dáte si pozor, jakým způsobem vkládáte stavbu do krajiny a jaké materiály zvolíte, jste v pasivním standardu i bez pasivního standardu. Na rozum totiž nepotřebujete razítko.
Pustit si do domu život a slunce
Materiálová skladba místností odrážela další velké přání klientů. Ti totiž tráví valnou část dne zaměstnáním, v uměle vytvořeném prostředí open-space kanceláří. Takže se není čemu divit, že jejich bydlení mělo nabídnout protipól, kontrast syntetického světa. Interiér se rozhodně nedá nazvat přeplácaným nebo neladným, ale určitě není kancelářsky sterilní. Je členitější, zachovává ráz soukromého hájemství, intimity a důvěrného pocitu bezpečí. Výrazně s tím pomáhají přírodní materiály (dřevo), a také způsob, jakým jednotlivé partie domu pracují se slunečním světlem a jeho částečným zástinem. Návrh jednotlivých místností podléhal dialogu, takže pokoje skutečně zrcadlí potřeby obyvatel. Byť odrůstající děti brzy vyrazí do světa, a jejich přání se tak poněkud redukují. Pořád to ale bude jejich domov.
Zahrada, která je součást bydlení
Spodní patro domu je dispozičně rozděleno na severní část určenou k soukromým účelům a část jižní pro účely společenské. Na „dětskou část“ směřující převážně do vrchního patra byl kladen požadavek o jednoduché oddělení od ostatních pokojů, až děti odrostou. Ratolesti tak mají ze svých pokojů možnost vstupu na střešní terasu, ze které je úžasný výhled. Nad přízemní střechou stojí dřevěná bouda, sloužící pro konkrétně dospívající děti, jejíž střecha funguje jako permakulturní zahrada a louka s motýly. Dále tu byl na požadavek majitelů vytvořit venkovní celoroční krytý prostor, kde lze sušit byliny a plody stromů. Na zahradě stojí staré ovocné odrůdy (dole), nahoře pak jehličnany a ořech. Ze severu pak na pozemek navazuje smrkový lesík. Ve výsledku tak dům nabízí zahrady dvě, jednu vzhlednou a reprezentativní, druhou v přírodním duchu.
Garáž, coby zbytná nezbytnost, je ponechána mimo, u silnice. Hlavní přízemní objem domu je ze solidního materiálu keramických tvárnic - bez vnějšího zateplení - a příčkovek (pohledový beton), a je zastřešen betonovým stropem. Modřínová prkna se projevují v přízemí a patře, narazíme na ně i ve formě venkovních obkladů. Jižní prostor má pět segmentů, jedním z nich je vstupní hala, dále jídelna, obývák, pracovna a nika venkovního krytého sezení. Podél celé jižní stěny je zapuštěné zápraží, s možností stínění v letních měsících - prostor mezi venkem a vnitřkem. V severní části jsou koupelny, ložnice a kuchyně s pomocnými prostory. A
dohromady?
Je to dokonalé bydlení, vycházejících z jednoduchých, plně funkčních přístupů. Které jsou, a to nejen v Černošicích, stále velkou vzácností. Přitom stačí tak málo.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Vila ve staré zahradě |
| Typ projektu: | rodinný dům |
| Architektonické studio: | kaa-studio |
| Lokalizace: | Černošice, Praha-Západ, Česká republika |
| Vedoucí projektu: | Kamila Holubcová, Antonín Holubec |
| Spolupráce: | Tomáš Zima |
| Zelená střecha: | Optigreen |
| Vybavení interiéru: | David Brada |
| Dodavatel stavby: | Petr Louma |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zastavěná plocha: | 190 m2 |
| Hrubá podlahová plocha: | 260 m2 |
| Užitná plocha: | 210 m2 |
| Plocha pozemku: | 925 m2 |
| Odhadované náklady: | cca 10 mil. Kč |
| Zahájení projektové fáze: | 2016 |
| Realizace, finalizace: | 2020 |
Sdílet / hodnotit tento článek