Je třeba brát ohledy na to, že stavební regule, vyhlášky a různá nařízení se ve světě od těch našich dost liší. Takže snaha adoptovat pro regionální podmínky „americký volný styl“ může legislativně dost narazit. I v úplných maličkostech. Nemůžete zastavit všude, kde chcete, jen proto, že se vám tam líbí. Vlastně, výčet míst, kde můžete v Česku volně nažívat „na kolech“ je víc než limitovaný. Což už vám v trendy reklamách na nezávislý životní styl neprozradí.
Bydlení, které dlouhodobě levněji nevyjde
Bez pevné adresy není až takový problém dostávat poštu: prostě si zařídíte P. O. box. Jenže vybaveni takovou schránkou nepůsobíte ani trochu důvěryhodně jako budoucí klient bankovní instituce, žádající například o hypotéku. Bydlet na kole tak může být docela problém, ze kterého se bude jen špatně dostávat. A dost obtížně se budete dobírat klasické pojistky. Že je to prkotina? To jistě ano. Ale o peníze jde pořád.
Minimalistické bydlení na kolech, zvlášť pěkně zařízené, není úplně levnou záležitostí. Čím komfortněji v malém chcete žít, tím více musíte investovat do zakázkových řešení na míru. Případné opravy technického vybavení si častěji žádají prodražující zákrok specialistů a čekání na specifické náhradní díly. Jsou to přitom jen vaše finanční zdroje, které vyčerpáte, čímž fakticky oddálíte přístup k solidnímu „bydlení s pevnými základy“. Že chcete kočovat celý život?
Inu, na jaře mládí máme trochu odlišné představy o životě, než při jeho podzimu. Důchodců „na kolech“ je opravdu poskrovnu. A lehký demografický průzkum ze světa, vztažený na preference bydlení, hovoří dost nesmlouvavě. Jakmile založíte rodinu, přestává být vzletná mobilita bydlení přitažlivou variantou. Nezakořeněnost lidské psychice také úplně nesvědčí. Pár let, kus života? Snad. Celý život v tomto stylu je jen pro výjimečné jedince.
A jsou z vás bezdomovci. I když není karavan na odpis, opravy v něm se mohou prodražit Zdroj: AdobeStock - markobe
Nevýhody, které občas nevoní
Na klaustrofobní klima se zvyknout možná dá, ale na realitu bydlení ve voze už každého nenalákáte. Proč? Namátkou absolutní nedostatek úložného prostoru (který se dá kompenzovat pronájmem ne zrovna levných skladovacích prostor). Hrubá pod-vybavenost, protože s návštěvami se většinou v mini-sídlech nepočítá. Minimální možnost naskladnit si zásoby, a tedy velká závislost na obslužnosti lokality. Ne zrovna příjemný odér, spojený s těsnou blízkostí toalety. A dál?
Krušné chvíle a vůbec depresivní stísněnost pokaždé, kdy počasí ukáže svou odvrácenou tvář, a odsoudí vás k pobytu na pár metrech čtverečních. A zimy? Vytápění malého prostoru sice vyjde levněji, ale záleží také na kvalitě izolace a zdroji tepla. V součtu to zase tak levnější není. Což platí i pro klasické tvrzení, že bydlení v malém je levnější. Není, je jen utrácíte za jiné věci. Byť třeba za zážitky, což ale pořád neznamená, že šetříte.
Mobilita je obrovský klad, než zaparkujete
Minimalistické bydlení na kolech není a-priori špatné, pokud tedy funkčně zužitkujete jeho hlavní klad: mobilitu. To, že můžete být každý týden někde jinde, je rozhodně fascinující. Jenže kolik lidí si vlastně může dovolit (kvůli zaměstnání, rodině, studiu) takových dvaapadesát stěhování do roka? A byť byste vydrželi takový cirkusácký život jeden rok, kolik let byste v něm chtěli ještě pokračovat?
Když maringotky zakotví na jednom místě, pozbývají výhod své mobility a stávají se jen malým a nepříjemně nahloučeným bytečkem, podivnou garsonkou na kolech. Která se, ve snaze o nezávislost svého majitele, stává silně závislá na libovůli svého okolí. Kde vzít vodu, kam vysypat odpadky, kam pro nákup? Bydlení na kolech, v minimalistických mobilních domech, jsou hezkým dobrodružstvím, příjemným snem. Ale ne snem pro každého, a spíš jen na chvilku.
Sdílet / hodnotit tento článek