• ESTAV.cz
• Architektura
• Poslední místo aneb konejšivá architektura hřbitova. Nabízí místa ke vzpomínání i na nenarozené děti

Prohlédnout fotogalerii41 fotografií

„Rozloučení těžké jest, však v něm je život!“

Pohled shora. Foto: BoysPlayNice

Co vše může být architektura

Co všechno naleznete pod všeobjímajícím slovem architektura, je leckdy k podivu. Obecná definice říká, že architektura je tvorba prostoru. O zevrubnější vyjádření se dodnes přou architekti, filozofové, historici, lidé povolaní i nepovolaní. Její členění je opět strukturované podle úhlu pohledu a jednoznačně snad lze určit dobu původu, méně jednoznačně umělecké či stavební slohy, druhy architektury, co má daná architektura za funkci, čím se zabývá, jaká estetika je jí vlastní, ale stále jsme výsledné specifikaci na hony vzdálení. Nebudu vás unavovat hledáním konsenzu nebo pregnantního vyjádření schůdnou definicí. Zkusíme si vystačit se sdělením, že architektura je tvůrčí schopnost přeměnit zvolené pole působnosti či danou oblast ke smluvenému obrazu. Je souborem prvků čistě funkčních a užitných, s určitou estetickou kvalitou. Kvantifikovat nebo posoudit míru funkčnosti nebo užitnosti, stejně jako míru estetiky, je ryze subjektivní záležitost. Proč se pouštím na takto tenký led? Je to velmi prosté. Hledám předěl, kde ještě mluvíme o architektuře a kde již ne. Povídali jsme si o všemožných architektonických počinech na všemožném „poli“. Myšleno obrazně i skutečně.

Zrcadlová fasáda Věčných lovišť umožní nahlédnout do minulosti

přečíst článek

Že stojí kaple, kostel, kostelík, vyhlídková věž, rozhledna, barokní sýpka nebo jiný artefakt doby opravdu v poli je totiž vcelku normální. Když vám řeknu, že sem spadají různé památníky bitev, válek, neštěstí, slavných i neslavných výročí, dokážete si to také představit. Jasně, co jiného je přece památník bitvy u Slavkova nazývaný Mohyla míru nebo památník bitvy u Verdunu zvaný Mémorial de Verdun, včetně vojenského hřbitova a válkou zbrázděné země. Hovoříme o sepulkrální architektuře nebo sepulkrální památce. Což je trochu neznělé označení míst a objektů sloužících trvalé připomínce zesnulých. Skrývají se pod tím památníky, kaple, náhrobky, památeční smírčí kříže, sochy, plastiky všeho druhu, lampy, kamenné artefakty, obřadní stoly, kamenné totemy, menhiry, stély, megalitické stavby, skalní výklenky jako kaple, artefakty nehod, lidského neštěstí a utrpení. Nalezneme zde takzvané funerální plastiky, design, kultura, tedy projev dané doby a kultury a náboženství při rozloučení s blízkými nebo vzpomínka na smutnou památeční událost. Podle těchto kritérií se odvíjí i projekt s názvem Poslední místo, který patří do takovéto skupiny a je jasnou součástí architektury.

Kruhová rozptylová loučka a pamětní louče. Foto: BoysPlayNice

Krásnou ukázkou konejšivé architektury je Poslední místo

Pietní místo, rozptylová loučka, vsypová loučka, kamenný obřadní stůl, pietní místo pro nenarozené děti s rozpůleným blokem kamene, to vše je součástí rozšíření hřbitova ve Vratislavicích. A byť je to místo spojené se smrtí, zármutkem, žalem, truchlením, a smutným rozpoložením, má v našich životech své pevné místo a odpovídá historickému naturelu naší středoevropské kultury. V podstatě je nedůležité, jaký pohled na naši smrtelnost vyznáváte, zda jste věřící nebo ateisté. Řešení a celá myšlenka místa si žádá určité danosti, které odpovídají vážnosti a důstojnosti tohoto prostoru. Vše je jakýmsi odkazem na symboliku, historii, přírodu, kosmos, přírodní zákony, víru současnou i historickou. Proč současnou i historickou? Nemusíte být nezbytně věřící v náboženském slova smyslu.

Dům pro Julii: Místo pro vnitřní klid, vyrovnanost, pokoru a harmonii. Takový je dětský hospic

přečíst článek

Vystačíme si s vírou v něco, co nás přesahuje, s vírou v něco vyššího, ať už je to příroda, kosmos nebo Pán Bůh. Po tomto výčtu je vcelku jasné, že úzké propojení pietního místa se stávající přírodou, zemí, stromy a kameny je logickým vyústěním celého řešení. Nic víc, nic míň. Pro mě je to však skvěle vyřešená filozofická i estetická rovina tohoto nezbytného a netradičního místa. Moc mi z duše mluví nádherný příměr či pojmenování celého přístupu k řešení, kterým je laskavé slovní spojení „konejšivá architektura“. Což je drobný autorský počin studia Mjölk architekti, který by klidně mohl být „vytesaný“ v záhlaví projektu zvaném Poslední místo. Čeština je opravdu krásná a pokud naleznete jednoduchý přiléhavý výraz tam, kde je ho třeba.

Pohled shora večerní. Foto: BoysPlayNice

Základní popis

Rozšíření starého hřbitova ve Vratislavicích o současné způsoby posledního rozloučení jako je rozptyl nebo vsyp. Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a háj pamětních loučí.

Popis projektu

Jaká je povaha smutku a truchlení ve společnosti, která již nesdílí náboženský nebo filozofický pohled na smrt a co přichází po ní? V návrhu rozšíření vratislavického hřbitova jsme hledali formu, která je patřičně důstojná, ale zároveň obsahuje špetku naděje, aniž by se odkazovala k náboženským symbolům. Pracovně jsme takový přístup nazvali konejšivá architektura.

Kruhová rozptylová loučka a pamětní louče. Foto: BoysPlayNice

Starý hřbitov nad Vratislavicemi je nově rozšířen o několik prvků tak, aby umožňoval dnes již běžné způsoby posledního rozloučení, jako je rozptyl nebo vsyp. Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a háj pamětních loučí. Vsypové loučky jsou umístěny v zadní části hřbitova. Pod vzrostlou břízou jsme navrhli skromné pietní místo, kde se lidé mohou rozloučit s nenarozenými dětmi. Pokračování dlážděné cesty a středovou osu ukončuje kruhový vodní prvek zrcadlící oblohu nad námi.

Rozptylová loučka

Kruhový tvar loučky se volně odkazuje k cyklické povaze života a našeho působení v něm. Loučka je obklopena hájem pamětních loučí – pietních prvků sloužících jako památka zesnulých, kteří byli pohřbeni rozptylem. Jednotlivý pietní prvek je opatřen mosaznou cedulkou nesoucí jméno zesnulého, případně pak jméno rodiny. Dotykem v horní části prvku pozůstalý rozsvítí lucernu z broušeného skla, která pak svítí následujících sedmdesát dva hodin. Jde tedy o současnou reinterpretaci rituálu zapálení svíčky na znamení památky zesnulým.

Kruhová rozptylová loučka s obřadním stolem. Foto: BoysPlayNice

Vsypová loučka

Pietní místo s udržovaným trávníkem slouží k ukládání zpopelněných ostatků do anonymních, ale přesně vytyčených jamek. Vsyp se provádí tak, že do vyhloubené jamky se při obřadu vsype popel zesnulého. Drn z vyhloubené jamky se po obřadu vrátí zpět na původní místo. Po provedení vsypu je daná část trávníku trvale obsazena a další vsyp se provádí na vedlejším místě.

Pietní místo pro nenarozené děti

Téměř každý člověk zná rodinu, která během těhotenství nebo krátce po narození přišla o vytoužené dítě. Sdílení bolesti, duchovní a psychologická pomoc, ale také možnost se s miminkem rozloučit jsou nezbytné v procesu vyrovnání se s touto událostí. Pod vzrostlou břízou jsme navrhli intimní zákoutí s lavičkou a památníkem z rozpůleného kamene, kam může rodina umístit svou vzpomínku v podobě zapálené svíčky nebo drobného předmětu.

Pietní místo pro nenarozené děti. Foto: BoysPlayNice

Doplňující informace

Použité podklady:

• Citáty – http://www.citaty.net
• Fotografie – BoysPlayNice, info@boysplaynice.com, www.boysplaynice.com
• Fotografie, část textů a tisková zpráva – STUDIO MJÖLK ARCHITEKTI a Vendula Tůmová, LINKA NEWS s.r.o.

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata