Snad největším problém při projektování bezbariérových řešení bývají rekonstrukce. V některých objektech jsou prostory natolik složité, že vytvoření ideálního řešení není možné. V takových případech umožňuje česká vyhláška č. 398/2009 Sb. úlevy ze stavu pro novostavby, a to tak, aby imobilní mohl stavbu užívat, byť ne tolik komfortně.
Zcela největší problémy potom nastávají, dostaneme-li se k památkově chráněným objektům. Na své studijní cestě po Švýcarsku taková řešení hledali členové občanského sdružení Život bez bariér.
Z důvodů památkové ochrany i prostě architektonického vzhledu není možné vyřešit například rampu nebo jednu úroveň podlahy. Často se v takových případech setkáváme s řešením pomocí tzv. schodišťových plošin umístěných na schodišťovém zábradlí. Taková řešení však nejsou ani esteticky ani uživatelsky vhodná, někteří lidé na vozíku se je bojí užívat pro jejich subtilnost a pocitovou nestabilitu při provozu. Vtipné řešení ukazuje fotografie níže – masivní zvedací plošina je zcela ukryta a ničím neruší vzhled stavby ani nezabírá prostor – v klidovém stavu je integrována do podlahy. Mnozí návštěvníci této stavby by se možná divili, po čem vlastně šlapou.
U historických prostorů a pohybově postižených ještě zůstaneme, tentokrát však v exteriéru. Venku číhá na handicapované snad ještě větší spousta překážek. U pohybově postižených jsou to například vysoké obrubníky (problém může být již u více jak 3 cm!), výmoly v komunikacích, propadlé kanály, čili stavy, se kterými se na našich ulicích bohužel běžně setkáváme. V historických centrech měst se přidává další problém s rovinností pochozí plochy – dlažba. Jak umožnit handicapovaným turistům snadnější chůzi nebo jízdu po historickém centru, aniž bychom rušili estetický dojem? Řešením může být pruh sbroušené dlažby tak, aby netvořila složitě překonávatelný povrch. A takto upravený kus dlažby koneckonců ocení i dámy na vysokých podpatcích nebo cyklisté.
Sdílet / hodnotit tento článek