Pan Ludvík, 70 let, bojuje v důsledku stáří a nemoci se sníženou pohyblivostí. Bydlí v rodinném domě se zahradou, kde se kromě jeho bytu v přízemí nachází ještě v prvním patře byt obývaný rodinou jeho syna. Syn i jeho manželka se s podporou dalších členů rodiny, kteří do domu dochází, o pana Ludvíka starají.
Pomáhají mu jak s péčí o vlastní osobu, tak s péčí o domácnost. K péči o svého tatínka syn pana Ludvíka dodává: „Rozhodli jsme se udělat všechny úpravy, které pro nás budou materiálně a finančně dostupné, a které budou ze stavebního hlediska realizovatelné tak, abychom co nejvíce podpořili tatínkovu soběstačnost. Nejde nám pouze o to, aby mohl tatínek základní každodenní činnosti vykonávat sám či pouze s malou dopomocí, ale také o to, aby mohl trávit čas smysluplnými činnostmi, které ho těší a ze kterých se může radovat.“
Vzhledem ke své omezené pohyblivosti se pan Ludvík pohybuje po bytě s pomocí chodítka. Někdy se však jeho zdravotní stav zhorší natolik, že musí usednout na mechanický vozík. Při používání kompenzačních pomůcek se panu Ludvíkovi velmi často stávalo, že se s chodítkem či vozíkem do určitých míst v bytě dostal jen velmi obtížně, že se mu jejich kola zasekla o roh koberce, nebo že nebyl schopen ze sedu na vozíku za sebou zavřít dveře.
Malý zásah do interiéru, velká změna pro člověka
Standardní vybavení bytu, o kterém zdravý člověk nemusí přemýšlet, v sobě skrývalo spoustu nástrah. „Dali jsme proto panu Ludvíkovi a jeho rodině pár jednoduchých rad, jak vnitřní prostředí bytu upravit tak, aby jeho již tak zhoršenou pohyblivost a tím i soběstačnost nekomplikovaly další překážky,“ komentovala Olga Banýrová ze sdružení Život bez bariér z Nové Paky.
Jednalo se především o změnu v uspořádání vnitřního mobiliáře, drobné stavební úpravy a instalaci doplňků, které osobě s omezenou schopností pohybu umožní samostatné vykonávání některých činností; např. madla na dveře, šuplíky s výsuvnými pojezdy, úchytky, vypínače a ovladače přístrojů v dosahové vzdálenosti, sklopná zrcadla, apod.
Nejdříve jsme rodině pana Ludvíka poradili, aby byt spolu s ním prošla a odstranila z něj vše, co panu Ludvíkovi brání v pohybu a bez čeho se může obejít. Postupně tak z obývacího pokoje a ložnice zmizely koberce, část sedací soupravy a několik menších skříněk. Z ostatních místností byly odstraněny různé předložky a rohožky a u jídelního stolu zůstaly z původních čtyř pouze dvě židle.
Také v ložnici byly obětovány některé kusy nábytku proto, aby vznikl dostatečný manipulační prostor a běžné lůžko bylo nahrazeno polohovacím, které panu Ludvíkovi usnadnilo vstávání a potřebné polohovaní.
Z podlahy byly uklizeny věci, které se panu Ludvíkovi pletly do cesty a pro které se nemohl shýbnout, aby je odstranil. Na regál s policemi tak byly přesunuty krabice s hračkami pro vnuky, stejně tak jako všude se povalující přezůvky pro všechny rodinné příslušníky a návštěvy. Na zemi stojící květináče s kytkami byly přemístěny na okna a dva samostatně stojící věšáky, které zabíraly hodně místa, byly nahrazeny věšáky na zeď, které byly přidělány v takové výšce, aby na ně pan Ludvík dosáhl i z vozíku.
Dřevěné prahy, které spojovaly jednotlivé místnosti, byly nahrazeny nízkými přechodovými lištami, přes které může pan Ludvík lehčeji přejet, a aby mohl snadněji otevřít a zavřít dveře, nahradila rodina ty klasické vedoucí do obývacího pokoje a do ložnice dveřmi posuvnými. Na ostatní pak nainstalovala přes celou šíři madlo ve výšce 80 až 90 cm. Tyto jednoduché úpravy přizpůsobily vybavení bytu pohybovým možnostem pana Ludvíka a zároveň usnadnily poskytování nezbytné péče. Byt se také stal mnohem jednoduší na úklid a údržbu.
V bytě byly nainstalovány další doplňky, které panu Ludvíkovi usnadnily používání stávajícího vybavení. Stará šatní skříň a další úložné prostory byly vybaveny šuplíky s výsuvnými pojezdy a drobné úchytky nahrazeny většími madly. Prostorná kuchyň umožnila, aby sem byl přesunut jídelní stůl. Z původního místa v rohu obývacího pokoje tak byl přemístěn do volného prostoru co nejblíže ke kuchyňské lince tak, aby pan Ludvík nemusel přenášet jídlo na větší vzdálenost.
Nedosažitelné se pro pana Ludvíka sedícího na mechanickém vozíku staly také vypínače pro ovládání osvětlení. Aby nemusela rodina rekonstruovat celou elektrickou instalaci; tedy sekat do stěn, rozmisťovat novou kabeláž a obnovovat omítku, rozhodla se pořídit panu Ludvíkovi systém dálkového ovládání, který umožnil původní funkci vypínače umístěného na zdi zachovat a světlo ovládat pomocí dalších několika vypínačů, které bylo možné přidělat na stěnu v libovolné výšce pouze pomocí oboustranné lepicí pásky, a jejichž jeden kus v podobě „klíčenky“ může pan Ludvík nosit v kapse či na šňůrce zavěšené na krku.
Dostatečný manipulační a odkládací prostor
V průběhu úprav vedoucích k vytvoření dostatečného manipulačního prostoru pro pohyb s kompenzačními pomůckami musela rodina také vytvořit v každé místnosti prostor pro jejich odložení tak, aby při (pře)sednutí na židli či ulehnutí na lůžko bylo možné jak chodítko, tak vozík umístit v dostatečně blízké vzdálenosti, avšak tak, aby nezabraly veškerý manipulační prostor v dané místnosti a nekomplikovaly tak poskytování péče.
Všechny výše popsané úpravy byla rodina pana Ludvíka schopna provést v průběhu několika dní. S pomocí profesionálů se pak začala připravovat na realizaci dalších bezbariérových úprav, kterými by ráda přizpůsobila pohybovým možnostem pana Ludvíka kuchyň, koupelnu, vstup do domu i venkovní prostranství.
Sdílet / hodnotit tento článek