Sídlo Železného vlka, Vilnius, se může chlubit historií bohatou na různé dramatické zvraty. Podstatnější pro nás ale je, že centrum hlavního litevského města je památkovou rezervací, kterou si vysoce cení i UNESCO, které jej nechalo zapsat na Seznam světového dědictví. Pro přibližně 50 000 obyvatel centra „Starého města“ to ale neznamenalo jen potvrzení krás jejich města na mezinárodní úrovni. S tímto chvályhodným krokem také přišla celá řada stavebních omezení. Ty se na jedné straně snaží zachovat nedotčenou překrásnou architekturu, ale na druhé místním lidem komplikují život. Je těžké žít moderně v historickém skanzenu.
Právě na tento problém narazili při své aktuální práci architekti ze designérské dílny YCL studio. Byli totiž přizváni k návrhu projektu úpravy bytového bydlení v historickém centru do „moderní podoby“, aby je v zápětí zbrzdil mantinel nemožnosti širších úprav. Objekt, se kterým se měli vypořádat, stál totiž přímo ve slavném centru Starého města, v těsném dotyku s ulicí svatého Basila, u Basiliánské brány. Místo, kterým projde každý návštěvník Vilniusu, nemohlo z důvodu památkové ochrany podléhat změnám svého zevnějšku. Ale jak se ukázalo, proměnit se mohlo zevnitř. Ani to však nebylo příliš snadné. YCL studio, soudě alespoň dle jejich portfolia, není uvyklé pracovat s limitovaným prostorem.
Foto: Leonas Garbačauskas
Jejich architekti se dobře vyrovnávají s otevřenou krajinou, nebo v rámci urbanistických studií umí pracovat s širším plánem měst. Ale tady? Stál před nimi byt, či spíše jediný pokoj o rozloze pětačtyřiceti metrů čtverečních, který byl ze všech stran tísněn silnými stěnami barokní stavby a městskou hradbou. Tady, na této minimální rozloze, měli vytvořit solidní a moderní bydlení, aniž by mohli kdekoliv ukročit stranou a získat prostor navíc. A zatímco v rámci jiných projektů mohou architekti pracovat s dalšími faktory, například přirozeným světlem či prosklením stěn, aby mohli pokojům dodat zdání prostornosti, tady byla místnost uzavřená a světlu přístupná jen omezeně.
„Celý ten koncept malého apartmánu stojí za zmínku,“ říkají YCL studio. „Přeměnu neobyvatelné místnosti v moderní apartmán uvnitř několikasetleté budovy totiž neděláte každý den. Chtěli jsme přitom aspoň minimálně pracovat s pocity, které ve vás vyvolával pohyb v exteriéru. Objekt totiž stojí jen na dohled od bývalého kláštera sv. Basila, a to v lidech evokuje dojem uzavřených cel klášterního refektáře. I my jsme proto chtěli vytvořit v tak omezeném prostoru něco jako „celu“, ovšem komfortní a dobře obyvatelnou. Proti nám stály jen ohromně tlusté zdi, špatně položená vysoká štíhlá okna a vysoké stropy.“
Foto: Leonas Garbačauskas
Přání klienta na přetvoření stávajícího místa na apartmán s dvoumístnou ložnicí naráželo na logiku prostoru. „Tato myšlenka, byť pochopitelná, se napoprvé nezdála být racionální volbou ani realitní kanceláři, stavitelům ani nám,“ prozrazují YCL studio. „Rozhodně se tu nedalo pracovat s obsáhlou nabídkou konvenčních přístupů pro tvorbu prostorného bydlení. Tato tolik rozsáhlá kapitola designu se tu prostě využít nedala.“ Snaha o hledání řešení provedení apartmánového bydlení pro jednoho samotáře nebo dva spolubydlící se tedy stala základním vodítkem pro tvorbu projektu interiéru.
Architekti přišli s odvážnou a působivou myšlenkou. Vytvořili prostor fungující dle jejich slov „ve dvou odlišných módech“. Ty popisují jako kontrast „bezčasého chladu studeného jílu skrytého v tmách“ postavený proti „monochromatické hře denního světla“. Jak se to podařilo? Umístěním šikmé mezistěny, předělující část obdélníkového půdorysu místnosti. Výsledkem je souběžná existence dvou navzájem zcela nepodobných místností. Každá je přitom určena jinému způsobu využití. Není to ale jen o protikladech. Za alternativním ztvárněním stojí podle architektů „inspirace městem“. „Temné a světlé tóny, skuliny a škvíry, zákoutí, to přeci je Staré město jako celek, ne?“
Na druhé straně se přeci jen architektům z YCL studio podařilo vytvořit cosi jako dojem klášterního mystična. Načervenalé tóny obkladů v koupelně, na toaletě a ložnici, doplněné o tmavý nábytek pak skutečně působí dojmem chladu. Průhled přes bývalý krb, který spojuje obě části, je vlastně bránou do druhého světa. Za ním se nachází zmíněná „monochromatická“ světlá část, vyvedená v odstínech světlé a šedé. K celkovému vyznění pak přispívá i minimalistický odlehčený design nábytku v kuchyni.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Bazillion |
| Typ projektu: | Renovace interiéru, vytvoření apartmánového bytu |
| Architektonické studio: | YCL studio |
| Lokalizace: | Bazilijonų str., Vilnius, Litva |
| Rok dokončení: | 2016 |
| Rozloha zastavěné plochy: | 45 m2 |
| Projektový tým: | Tomas Umbrasas, Aidas Barzda, Tautvydas Vileikis, Rokas Kontvainis, Justė Surplytė |
Sdílet / hodnotit tento článek