Jenže kde vytýčit hranice toho, co už je za čárou? Protože jasná definice toho pravého vesnického domu, stejně jako podstaty venkova, se nám z českého prostředí poněkud vytrácí.
Města dělat umíme. Dokážeme jasně stanovit jejich jádra, poukázat na to co je historické a cenné, umíme k tomu vytvořit jasný profil staveb. Historická centra a památkové zóny oddělujeme od nové zástavby, nemícháme a nevršíme křiklavé styly jeden přes druhý, snažíme se, aby výsledek jako celek vypadal dobře a byl plně funkční. Ano, města celkem umíme. Ale české vesnice? Jejich zastavěný prostor kdysi oplýval pochopitelnou vnitřní logikou, odrážel územní rozvoj, vztah k okolní krajině i tradiční způsoby hospodaření v regionu. To už je ale povětšinou pryč. Vesnice ve svém původním způsobu plánování, snad mimo regiony, kde si ještě hlídají krajinný ráz, zmizela. Ztratila svůj kontext.
Dílky skládačky, se kterými se hraje
Nejmenším (a současně nejpodstatnějším) dílkem skládačky vesnice jsou jednotlivá stavení, a proto si architekti ze studia ORA dali hodně záležet na tom, aby trefili přesně to, co se po nich chce. „Zadání znělo jasně. Navrhněte nám současný vesnický dům,“ píšou o svém projektu v autorské zprávě. A abychom se ještě chvilku zdrželi u příměru se skládačkou a jejími dílky: dnešní vesnice vypadají, jako mix Lega, Sevy, Chevy a Dupla. Tedy sice kostiček skládaček, ale z různých materiálů, měřítek i užití. Proto úspěšně realizovaný projekt Vesnický dům v první řadě hledá odpověď na otázku, jak zacházet s archetypem vesnického stavení a co je vlastně oním domem vesnice. Jak na to?
Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice
Co je dnes z domu vidět?
Metoda ORA je prostá. „Na úvod jsme se museli vydat poznat současnou moravskou vesnici a říct si, co takový pojem vesnický dům dnes znamená,“ říkají architekt Jan a Barbora Hora a Jan Veisser, kteří projekt zaštítili. „Domníváme se totiž, že česká a moravská vesnice zažívá jednu ze svých historicky největších urbanistických krizí.“ Jaké se z ní nabízí východisko? „To, že vesnický dům se nemůže chovat jako městská vila. Je třeba se vrátit k ulici a otevřít se jí.“ A při popisu řešení padal i ostřejší, trefnější slova. Třeba že se hodí neuzavírat domácnost za nepropustnou bariérou a nastavit k ulici tvář, okno místo zadnice reprezentované v současnosti garáží. Výstižné.
Soukromí ano, ale ne bariéry
Samozřejmě, že je pro vyvážení situace nutné také poskytnout dostatek soukromí, v případě Vesnického domu na prostranství dvora. Protože je to právě absence soukromí, daná natěsnanou blízkostí domů, která nutí současné majitele vztyčovat mezi pozemky hradby zdí a tújových bariér směrem do ulice. Kam to pak vede? „Vzniká nehostinná poušť místo ulice a tupé meziprostory místo obytného dvora,“ konstatují ORA. A právě na tyhle podstatné záležitosti svým projektem rodinného domu, který stojí v jihomoravských Božicích, reagují.
Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice
Snaží se „číst“ mapu konkrétní vesnice a teprve pak přemýšlí o tom, jak by měla stavba vypadat. Protože podle zadání neobjevují Ameriku, navrhují formálně prostou stavbu, kde není nic navíc, která ale přitom odpovídá současnému životnímu stylu. Řešený pozemek se nachází na kraji obce, kde už jinak klasickou vesnickou strukturu ukončuje vila městského charakteru. „Dům tedy stojí na hraně původního a nového urbanismu. Pozemek je úzký a svažitý. Proto sem logicky umisťujeme protáhlou hmotu, dle požadavku investorů jednopodlažní,“ hovoří o projektu ORA.
Objem i styl se drží při zemi
Měřítko domu a poměrem jeho délky k šířce se přibližuje k původním domům (hmota má poměr stran cca 3 : 1). Fasáda do ulice je reprezentativní s výrazným omítaným arkýřem. „Chtěli jsme, aby na fasádě byla vidět ruční práce. Barevnost je ale uměřená. Vracíme stavební čáru k ulici a dům situujeme co nejvíce na hranu pozemku se sousedem, jak nám to jen normy a vzájemné vztahy umožňují. Nejraději bychom stavěli na hranici parcely.“
O arkýři vedli architekti dlouhé debaty. Přeci jen, dům se jím hlásí do ulice, je na první pohled nejnápadnější částí. Jemně se prolamuje skrze fasádu domu a povrch se díky němu najednou jeví měkčím. Je to nejvýraznější motiv celého domu. „Snažili jsme poskytnout maximální výhled, umožnit kontakt s ulicí a artikulovat současným způsobem reprezentativní štít vesnického domu. Odmítali jsme přitom přistoupit na malá okna a snažili se vyhnout přehnanému romantismu.“
Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice
Regionální motivy ano, ale opatrně
Dům je trochu (v pozitivním slova smyslu) nezvyklý v tom, jak už svým umístěním usiluje o autentičnost. Čímž jde proti současné zvyklosti zapouštět stavbu do terénu. Tady ale stavba není zasazena do nitra odkrytého svahu, je posunutá k cestě. Postupně se tak zapouští do terénu a nemění okolní topografii místa, aby zbytečně netrčela do prostoru, ale spíše bez ostrých dimenzí splývala a navazovala na své prostředí. Pro autory projektu jsou podstatné detaily.
Třeba to, že okno z obytné místnosti směřuje do ulice, považují za zásadní. Obyvatelé domu se tu nesnaží anonymizovat svou přítomnost, dávají otevřeností najevo, že dům je životaschopnou součástí ulice a oni sami součástí společenstva vesnice. Nepotřebují šerý mat kouřových skel, chtějí vidět, co se venku děje. Další typický lokální motiv je zápraží, které obyvatelé jistě docení, až přijdou pravidelná letní horka. Nepropaguje se tu nějaká přezdobenost a uměle vyvolávaný folklórní duch, Vesnický dům je čistý ve svém objemu i uspořádání.
V režimu nenáročnosti
Veselo bylo i kolem debat, jaký stavební materiál zvolit. „Původně jsme vážně zvažovali konstrukci zdiva z dusané hlíny, neboť stavebník je zemědělec a měl by dostatek slámy i kravského lejna,“ říkají architekti. Nakonec ale zvítězila fádnější forma konstrukce, z konvenčních plynosilikátových tvárnic.
Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice
Sedlová střecha je červená, z pálených tašek. Omítka fasády bělostná. Prý tak moc, až jeden až musí ve vyprahlém jihomoravském létě mhouřit oči. Zatím zatravněný a mírně svažitý dvůr využívá nabízeného prostoru pro instalaci malé terasy, na kterou se dá vyjít z domu výkladcem prosklených dveří.
Interiér nepřináší do jednoduchého a přirozeného uspořádání žádný zvrat, není to ani žádané. Vidíme jednoduché sádrové omítky, v obkladech buková překližka, dubová trojvrstvá podlaha, smrkové palubky. Snad jen střídavé nášlapné stupně schodiště trochu překvapí. S celkovou užitnou plochou 169 metrů čtverečních překvapí svou rozlehlostí, vzdušností. Vjem tu neruší pronikající konstrukční prvky, vše je laděno směrem k účelnému minimalismu, vnitřní komunikaci.
Upřímná architektura se hlásí o slovo
Vlastně nejsympatičtější na celé realizaci Vesnického domu je to, že vám při prohlídce jeho fotek z exteriéru a interiéru vlastně „nespadne brada v údivu“. Je to naprosto obyčejný, příjemný a chtělo by se říct normální dům. Moderní ve svém obsahu a kvalitách, ale přitom upřímný ve zpracování. A trochu nám tím připomíná, že v honbě za senzací a unikáty jsme pozapomněli, jak právě takové dobré a upřímné rodinné domy na vesnicích stavět. Architekti ani majitelé nechtěli „pecku“, ale solidní bydlení, které by dále netrhalo jemné tkanivo vesnice.
Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma / BoysPlayNice
Architekti ještě doplňují, že Dům byl jejich vlastně úplně první komerční zadání. Jak říkají: „Stavebníci nám tak projevili obrovskou důvěru. Realizace trvala tři roky, i s projektem čtyři. Za tu dobu jsme s investory navázali přátelské vztahy a do Božic se stále rádi vracíme.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Vesnický dům |
| Typ projektu: | projekt rodinného domu |
| Architektonické studio: | ORA |
| Lokalizace: | Božice u Znojma, jižní Morava, Česká republika |
| Vedoucí projektu: | Jan Hora, Barbora Hora, Jan Veisser |
| Materiály: | Wienerberger, JÁNOŠÍK OKNA-DVEŘE, Ytong |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zastavěná plocha: | 191 m2 |
| Užitná plocha: | 169 m2 |
| Zahájení projektové fáze: | 2013 |
| Realizace, finalizace: | 2018 |
Sdílet / hodnotit tento článek