Konstrukce ploché střechy je oproti šikmé střeše v mnohém jednodušší, ale má svá specifika. Její konstrukci umožnil rozvoj nových materiálů vhodných pro střešní krytinu. Svůj rozmach v architektuře zažila v době funkcionalismu a její obliba u moderních staveb je stále vysoká. Záleží na zvoleném konstrukčním a architektonickém řešení, ale ploché střechy mohou být pochozí i pobytové, mohou sloužit jako originální střešní terasy i zahrady. Vždy je potřeba dbát na správnou skladbu ploché střechy a zvolit vhodné konstrukční řešení, kterých je celá řada.
Základními druhy střech jsou:
Jednoplášťové ploché střechy
Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových.
Dvouplášťová střecha, víceplášťová střecha
Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy.
Kompaktní a inverzní skladba ploché střechy
Inverzní střechy mají tepelnou izolaci umístěnou až nad hydroizolační vrstvou. Kompaktní střechy jsou charakteristické tím, že nemůže docházet k difuzi vodní páry skrze jejich skladbu. Inverzní a kompaktní střechy mají výhody z hlediska šíření vodní páry a kondenzace, ale také omezení z hlediska použitého materiálu.
Detaily ploché střechy
Jako každá střecha i ta plochá má svá specifika a kritické detaily, jaké je nutné ohlídat. Typicky jsou to:
- Prostupy potrubí či antény plochou střechou
- Detaily u atiky
- Zakončení okapní hrany
- Vpusť pro dešťový svod