Štěstí může mít nejrůznější podobu, a někdo za něj může považovat i pár desítek metrů čtverečních lesa. Háj ztracený kdesi v Mazovském vojvodství sice není echt-ryzím kouskem přírody, je to jen pár desítek borovic na písčité půdě, zarůstajících břečťanem, ale svému majiteli připomínají ráj. Proto když pomýšlel na výstavbu nového bydlení, rodinného domu, hodlal jej zasadit právě sem. Ovšem tak, aby z okolí plánované stavby zachoval co nejvíc. Aby objekt nepřevládl nad lesem, ale stal se spíše jeho součástí.
„Nejsme na území přírodní rezervace, v památkové zóně ani v blízkosti nějakého chráněného celku,“ prozrazuje majitel. „Přesto je to místo, které je krásné, a nějakou formu ochrany, konzervace si určitě zachrání.“ Pokud by tahle lokalita připadla jinému, ekonomicky smýšlejícímu majiteli, jistě by zhodnotil její potenciál lépe. Stromů by se zbavil a stavebních parcel by tu developersky nabídl víc. Ten současný ale preferoval dům jeden, a to svůj a v lese.
Foto: Marcin Mularczyk + Mateusz Zajkowski
Život za sklem. A před ním
Na tom, že borovice s kmeny porostlými ovíjivým břečťanem mají něco do sebe, se ostatně stávající majitel shodl i s projektanty ze studia Z3Z ARCHITEKCI. Ti místo označili za „pitoreskní a kouzelné“. A vynasnažili se o to, aby jím zůstalo i nadále. Poté, co tu v nákresech vyznačili místo pro bydlení, s celkovou užitnou plochou 329 metrů čtverečních. Byť by se v tomto konkrétním případě vyplatilo než metry plochy počítat spíše objem. Dům si totiž zachovává vcelku usazené a víceméně minimalistické proporce, a vyniká tím, že se poměrně dost táhne do výšek. Jeho podstatnou součástí jsou totiž místnosti se zdvojenou výškou stropů, a se stěnami vyvedenými ve skleněných, transparentních plochách. Tedy jakási polo-akvária a vivária, která obyvatelům umožňují „žít“ přímo v lese, pod korunami jehličnanů, a přitom v pohodlí vlastního domova.
Stromy nerostou jen korunami
Tento model napojení stavby na přírodu, typičtější spíše pro sever Evropy nebo Kanadu, je v Polsku hodně netradiční. Z3Z ARCHITEKCI ho ale dokázali zdařile adaptovat na místní podmínky. „Čelili jsme výzvě, jak optimálně zasadit stavbu mezi stromy, tak, abychom jich museli poškodit co nejméně,“ vysvětluje Mateusz Zajkowski, který se spolu s Emilia Chomiukovou návrhu zhostil. Nešlo přitom jen o kmeny vzrostlých stromů, ale i jejich kořenový systém pod zemí. Architekti tedy museli provést důkladnou sondáž v území, a následně vybrat takovou konfiguraci pro objekt, aby s minimalizovanými škodami „zaplul“ na vybrané místo. V této fázi se na návrhu podíleli také lesníci, kteří vyselektovali stromy neperspektivní a nezdravé. Které se z lokality musely odporoučet, aby stavbu neohrozily. Tyto přípravné práce, náročné a pomalé, se ale vyplatily. Stavba rodinného domu díky nim skutečně mohla zapadnout do svého okolí, a stát se fyzickou součástí lesa.
Foto: Marcin Mularczyk + Mateusz Zajkowski
Novostavba v plechovém plášti
Velké řešení se týkalo i tvarových dispozic domu. Původní návrh počítal se spíše tradičními obrysy stavby a sedlovou střechou. Architekti i majitel ale usoudili, že tahle hra na autentičnost by nebyla upřímná. I moderní novostavba totiž může působit přirozeným dojmem, když odpovídá svému místu. Výsledkem návrhu tedy byla jednoduchá geometrie kostek, dům s plochou střechou. A trochu nečekaně, s kovovou/plechovou fasádou. „Použití šedavého kovu, zdánlivě zcela nepodobného přírodnímu materiálu, se ukázalo být skvělým rozhodnutím,“ dodávají Z3Z ARCHITEKCI. „Dům díky tomu splynul s okolím.“ Když se nyní pohybujete v okolí, nevytane vám prý ani na mysl, že tu dům daných proporcí a materiálu dříve nestál.
Šedivý trapézovaný plech zvrásňuje povrch a rozostřuje kontury objektu do nezřetelnosti. Dřevěné prvky zapuštěné v těle domu byly vyrobeny ze dřeva tújí. Jejich nepravidelná struktura má zdůrazňovat rozmanitý charakter lesa. Napomáhá tomu i hra stínů, která vzniká na rozhraní několika „vybrání“ a zanořených součástí v kompaktním objemu stavbu. Z přední, čelní strany naznačuje garážový vjezd a vchod, ze zadní strany je ale vybrání přítomno též, a vytváří odpočinkovou terasu. Dlažba v exteriéru je tažena v tmavých tónech, jako protipól vůči betonovým litým podlahám, šedo-světlým (a bílým stěnám), užitých v interiéru. Kontrastem vzniká zajímavý efekt, kdy se přirozeně zastíněná domácnost zdá světlejší, než její bezprostřední okolí.
Foto: Marcin Mularczyk + Mateusz Zajkowski
Uvnitř, ale pořád očima venku
Interiér sám o sobě je veden ve vcelku minimalistickém až asketickém duchu. Je v podstatě jen o volně vymezeném prostoru v otevřeném plánu, v němž se nachází jen takové prvky, které majitel a jeho rodina skutečně potřebují k životu. Nezastavěnost je garantem vzdušnosti, volnosti, místa pro další růst a rozvoj. Díky proskleným stěnám a celostěným oknům si tu může dovolit absentovat jakákoliv výzdoba stěn, obrazem je totiž lesní krajina tam venku. Výhledy ven interiéru naprosto dominují, respektive interiér neodvádí pozornost od zeleně.
Efekt splynutí podporuje i již zmíněné „vivárium“, provedení prosklení s pomocí rohových oken, ovšem bez nějakého rohového sloupku nebo podpory. Les je díky tomu vizuálně mnohem přístupnější. Zajímavě je řešené i „nekonečné“ okno v dětských pokojích, kde výhledem spojuje dvě místnosti dohromady.
Novostavba moderního rodinného domu nepůsobí invazivně nebo rušivě, a byť si uchovává komfort svého vnitřního prostředí, je v každém okamžiku navázána na své okolí.
Foto: Marcin Mularczyk + Mateusz Zajkowski
Údaje o projektu
| Název projektu: | House Blended Into The Forest |
| Typ projektu: | novostavba rodinného domu |
| Architektonické studio: | Z3Z ARCHITEKCI |
| Lokalizace: | Mazovské vojvodství, Polsko |
| Vedoucí projektu: | Mateusz Zajkowski, Emilia Chomiuk |
| Strukturální inženýring: | Paweł Olszewski |
| Krajinářský projekt: | Joanna Horbik |
| Elektroinstalace: | Dariusz Placzyński |
| Sanitární technologie: | Green Beaver, Patryk Kołodziejczyk |
| Dodavatelé materiálu: | Ruukki, Aluprof, Hormann |
| Klient: | soukromá osoba |
| Rok dokončení (finalizace): | 2020 |
| Užitná plocha: | 329 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek