Chalupaření je možná českým národním fenoménem, v Norsku dávají přednost chataření. Princip je přitom podobný. Kromě své stálé adresy v civilizaci máte někde v „divočině“ ztracenou i svou malou nebo větší hytte, tedy chýši, přístřešek nebo solidní srub, kam tu a tam zmizíte, abyste byli mimo civilizaci sami. Nebo tu trávili plodný čas s rodinou, jen tak, bez vlivu okolního světa. Pro soudržnost rodin je pak tato zažitá praxe prospěšná, pár dní strávených rybařením, lovem nebo vysedáváním u knížek hezky vedle vyhřátých kamen totiž pročistí mysl každému a napomůže lepší komunikaci mezi členy domácnosti. Norové na svých chatách nezahradničí, přírody před dveřmi si užívají vcelku a bez úprav. Přichází si sem odpočinout.
Dá se odtušit, že současná podoba ideální norská hytte doznala oproti minulosti značných změn. A to jak po stránce prostornosti, komfortu, tak i celkového designu. Co zůstává stejné, jsou preference přírodních materiálů, užitých při stavbě. Jak tedy aktuální útočiště v srdci přírody může vypadat? Dost názorně to demonstruje projekt Víkendového domu u Fredrikstadtu, jež vychází z návrhu ateliéru LSA (Line Solgaaard Arkitekter). Zajímavostí je, že jeho autorka je v tomto případě i „klientkou“, obyvatelkou a uživatelkou oné hytte. A jak už to tak bývá s projekty, které realizují úspěšní architekti sami pro sebe: jsou ukázkou vytříbené praxe, postižené do nejmenších detailů.
Přání a požadavky pro dnešek i zítřek
Záměr byl prostý. Vytvořit takovou chatu, kde se bude moci o svátcích, víkendech a prázdninách scházet celá rodina. Užší i širší, podle situace. Obytný prostor tedy musí být dostatečně kapacitně disponovaný k tomu, aby tu mohlo koexistovat i větší množství lidí. Ovšem v duchu vyváženosti – prostor a jeho rozvržení musí dávat smysl, i když sem Solgaardovi vyrazí jen v páru, a další obytné pokoje aktuálně nebudou k užitku. Tento motiv se prosazoval i při hodnocení energetické bilance zamýšlené stavby. Měla by být k vyhřátí a užívání, byť jen v omezené části svého profilu. Vybavení, pojetí interiéru, by mělo být nadčasové. Tak aby sloužilo starším i mladším, a ustálo nejen poklidné rodinné sváteční sezení, ale i nějaký ten večírek mladých.
A samozřejmě, pobyt na této hytte má být oslavou pobytu v přírodě. Proto by objekt svým celkovým vyzněním neměl měnit krajinu kolem sebe, ale měl by s ní vést konstruktivní dialog, doplňovat ji. Z toho vycházela i volba tradičních přírodních stavebních materiálů, jejichž předností je to, že budou stárnout a vyvíjet se, spolu se svými obyvateli. Solgaardová přímo říká: „Shodli jsme se na použití přírodních, trvanlivých materiálů, které stárnou s grácií." Předpokladem je, že chata ve své podobě a umístění nepřetrvá na věčnost, ale po dobu minimálně dvou generací bude vytvářet stabilní zázemí, jež odolá působení klimatu. Které nepatří k nejvlídnějším.
Chránit se lesem před podnebím
Relativní vzdušná vlhkost se tu blíží 100 %, prší tu dlouze a vytrvale. Průměrná roční teplota nejde nad 9°C, mrazy a sníh tu nejsou mimořádností. Jsou to podmínky, které se negativně propisují do životnosti přírodních materiálů. Přispívá k tomu i přirozeně-korozivní ovzduší, respektive kapičky slané vody, zanášené sem větrem od moře. Chata totiž stojí na kopci, jen 200 metrů od pobřeží. A vítr vanoucí od rozvlněné hladiny se do ní pravidelně opírá. Částečnou odpovědí tu bylo ponechání zeleně, stromů, v okolí místa výstavby. Zachování rozrostlých borovic a dubů přispělo k tomu, že vegetace vytváří vnější štít, oporu proti větru a dešti. A napomáhá stavbě splynout s okolím. Což nebylo úplně snadné, protože Víkendový dům u Fredrikstadtu se nad terén vyvyšuje.
Ani ne tak proto, že by toužil po nepřehlédnutelnosti nebo pozornosti, ale kvůli povaze terénu. Podloží v místě stavby totiž tvoří nerovnoměrné a rozvlněné skalisko. Dům sice mohl „vyrůst“ z takového podkladu, ale musel by se na něj navázat betonem základů. Jenže to by chatě ubralo na kvalitě okolního prostředí. Objekt neměl být bezpodmínečně trvalý, invazivně narušující prostředí. Proto je usazen na chůdách, respektive na sérii vyvyšujících podpůrných pylonů. Ty jsou v sekci čela domu takřka neznatelné, stavba se tu o skalisko hranou opírá. Nášlapné stupně schodiště, vyvedené v betonových deskách, korespondují s terénem. V zadním sektoru už ale patrné jsou, a objekt zřetelně vyzvedávají. Vytvoření podpůrné konstrukce přispělo k ochraně místa, i zachování vegetace. Na čemž dům rozhodně netratí a stává se organickou součástí svého okolí.
Pravidelnost ve světě, co nezná přímky
V rámci „parcely“, která si nezadá se skalnatým zalesněným návrším, stojí objekt na severozápadní hranici pozemku, a tím získává relativně široké otevřené prostranství před sebou. Vyhlíží sem a do okolních lesů, moře už ke scenérii nepatří. Stavba má čtvercový profil, a z této pravidelné geometrie vychází i vnitřní uspořádání. V pohledové zóně se nachází společenské místnosti, tedy propojený obývací pokoj s jídelnou. Volně na ně navazuje průchozí kuchyně. V samém středu domu narazíme na koupelnu s toaletou. Je přístupná ze všech částí domu, je to sem stejně daleko. Odvrácenou „studenou“ stranu pak okupují obytné pokoje - ložnice. Jsou tři. V místě, kde je stavba nejvíce vyvýšená nad terén, se pak nachází i venkovní terasa s posezením.
„Víkendový dům vychází z abstraktní geometrie čtvercového tvaru, jež vnáší řád do složitostí přírody,“ popisuje Solgaardová. „Je v kontra-pozici vůči okolí, snahou o organizaci v organických dimenzích okolního života, jež pravidelné linie neuznává.“ Svým způsobem ale dům s okolím komunikuje, byť pokroucené kmeny borovic napodobuje svým pravidelným obložením. Interiér pak k této hře přistupuje po svém: nabízí široce otevřené místnosti, podobné lesním mýtinám, a navazuje na ně stísněnějšími houštinami uzavřených soukromých pokojů. Světlo a stín v interiéru vychází z hustoty zastavěného prostoru, a také rozdílné kompozice dřevěných obkladů v místnostech.
Skladba praktičnosti i estetiky
Střed budovy má prosklenou střechu, se střešním oknem, pro přirozené větrání. Strop je vyroben z dubového obložení, s profilem upraveným na míru.Profil je přitom na jedné straně zkosený, takže světlo se láme pod jiným úhlem než samotný strop.To rozvíjí efekt světla putujícího po obloze a to, jak se prokresluje stíny a světlem do místností v různých okamžicích dne. Strop je bez svítidel nebo jiných technických instalací ve všech místnostech, tak, aby svým tvarem vizuálně rámoval místnosti.
Strop i stěny jsou klasickou dřevostavbou, zateplenou foukanou výplní (dřevovlákna na bázi smrkové štěpky). Jeho výhodou je, že absorbuje vlhkost a přispívá ke stabilní vlhkosti vzduchu bez přesušení vnitřního klimatu, a také napomáhá se snížením rizika kondenzace vodních par. Izolace má vysokou hustotu a současně dobré akustické vlastnosti, pohlcující zvuk. Parozábrana byla nahrazena paro-brzdou, aby stěna volně dýchala. Objekt je vyhříván ústředním topením.
Výsledkem je dům, tedy hytte, který se vyrovná s požadavky na sezónní bydlení v malém i větším počtu osob pod jednou střechou. I když je tu akcentován společně strávený čas, každý z obyvatel si tu může najít své místo. Víkendový dům z Fredrikstadtu si to své, ve skalnaté zalesněné krajině kousek od pobřeží, už našel.
Údaje o projektu
| Název projektu: | Weekend house Fredrikstad |
| Typ projektu: | chata |
| Architektonické studio: | LINE SOLGAARD ARKITEKTER |
| Lokalizace: | Fredrikstad, Norsko |
| Vedoucí projektu: | Line Solgaard |
| Dodavatel stavby: | Jostein Solgaard |
| Interiér a nábytek: | Slevik Trevare |
| Klient: | soukromá osoba - architekt |
| Finalizace: | 2020 |
| Zastavěná plocha: | 90 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek