Nížinaté Nizozemsko divokou přírodou ve vnitrozemí zrovna neoplývá a lesů na svém území nese pomálu. Proto si také lesních celků v otevřené krajině považuje, a z tzv. Heuge Veluwe, zalesněného pásma u Arnhemu učinili svou nejvýznamnější národní rezervaci. Pro svůj význam byla zařazena i do sítě Natura 2000, která takové přírodní zázraky chrání.
Pro úplnost se ale vyplatí dodat, že před osmdesáti lety – respektive šedesát let před vyhlášením oné rezervace – sloužil ten příkrov stromů k dočista jinému účelu. Jako přirozenou kamufláž ho totiž využívala německá armáda. Za druhé světové války, během okupace, tu v dotyku s letištěm Deelen – největším vojenským letištěm nacistů v Nizozemsku – vznikla vojenská základna. Kamp Koningsweg.
Cvičili tu vojáci sovětského svazu. Dnes tu na starých základech stojí úžasná vila v přírodě
přečíst článekKterá byla rovněž největší. Tedy největší vojenskou základnou v okupované zemi. Její účel byl pravděpodobně mnohem komplikovanější, než jen kapacitní ubytování vojáků a poskytování podpory pro přímou ochranu letiště. Dokládá to i její enkláva, zvaná Zeven Provinciën. Tu totiž pokrývají bunkry s až metrovými stěnami z betonu, které se ale svými konturami snaží tvářit jako typická nizozemská venkovská stavení. Tak, aby je při případném náletu návodčí posádek bombardérů považovali jen za obyčejnou vesnici.
K čemu to bylo dobré? Těžko dnes říct. Sloužila nejen jako protiletecká postavení a muniční sklady, ale dost možná i laboratoře pro vývoj hitlerovských zázračných zbraní. To už je samozřejmě minulost, kterou ale vzhledem k masivním železobetonovým konstrukcím nelze z místa vymazat. A v krátkosti to i postihuje jeden z motivů, které s územím souvisely. Co nejde vymazat, jde znovu aspoň použít.
Foto: Daria Scagliola, Jannes Linders
Proměna rozsáhlého území
Části zalesněné krajiny, které bývaly onou vojenskou základnou, v těsném dotyku s nynější rezervací, tak bylo třeba upravit k dalšímu využití. Otevíral se tu velký potenciál k rozvolněné rezidenční zástavbě, která by dokázala ten široký, lidmi již ovlivněný prostor, zužitkovat.
Tak se počínaje rokem 2010, pro klienta – dotovaný developerskou společnost KondorWessels Projecten – začal rodit tzv. Buitenplaats Koningsweg. Dílo, na němž se bude pracovat téměř patnáct dalších let, a dokončováno je teprve nyní.
Nejde totiž o jednoduchý architektonický plán, ale přímo master-planning celé oblasti. Pokrývající 14,5 hektarů částečně zalesněné krajiny, oficírských domků z vojenské kolonie a těch záhadných bunkrů, propojených již existujícími zpevněnými cestami.
Ke komplexnosti zadání je třeba doplnit, že válečná zástavba byla v polovině padesátých let z poloviny demolována, a z druhé pak zařazena mezi stavební monumenty, památky. A že některé z těch dochovaných vystavěných domů tu nesly ryze „německý“ cihlový styl, zatímco část z nich byla pozdějšími úpravami transformována na spíše holandský venkovský styl. Je to velmi pestrý mix, který vypovídá o proměnách krajiny.
Architekti tedy museli do projektu vměstnat a zapracovat všechny tyto vrstvy. Historické, kulturní i přírodní. Projekt se, nejen kvůli své velikosti nebo délce realizace, stal jedním z nejdiskutovanějších počinů v Nizozemsku.
Dílem proto, že na jeho různých fragmentárních součástích pracoval asi tucet ateliérů: Architectuur Maken, De Kort Van Schaik, Hans Jungerius, JCR Architecten, Korteknie Stuhlmacher Architecten, Kraft Architecten, opZoom architecten, Paes Architecture, Space Encounters, studio AAAN, NAMO Architecture a i29. Výjimečné postavení si vysloužila v tom zástupu profesionálů zvláště dvě studia.
Foto: Daria Scagliola, Jannes Linders
Buro Harro, které vedlo krajinářskou dimenzi celého Buitenplaats Koningsweg a v podstatě vytvářelo rámcový plán pro jednotlivé zóny území, v souladu s jeho památkovou nebo přírodní ochranou. A tím druhým pak byl tým studia MVRDV, na které mimo jiné zůstala „chuťovka“ v podobě těch starých bunkrů, napodobujících kdysi nizozemská stavení.
Z jejichž vizuální i fyzické nehnutelnosti se mělo rovněž stát nové bydlení v přírodě. Což představovalo značnou výzvu kreativitě i technickým řešením.
Zužitkovat prostor i nezničitelné bunkry
„Jejich neobvyklým aspektem je, že jde o budovy, které byly od samého začátku navrženy tak, aby zakryly svou pravou povahu,“ říká zakládající partnerka ateliéru MVRDV, Nathalie de Vries. Bunkry měly vypadat jako domy. A teď z nich měly vzniknout domy, které by zase jako bunkry příliš nevypadaly. „Ptali jsme se sami sebe, jak mohou moderní zásahy pomoci upozornit na jejich historii a zároveň zachovat celistvost tohoto jejich betonového převleku.“
Odpověď nalezli v tom, že se všechny přidané změny staly hyper-čitelné. Nabídly jasné rozlišení mezi starými, novými a rekonstruovanými prvky, spolu s nečekanými detaily, jako jsou metr silné zdi historických budov, pomáhají lidem intuitivně vidět příběh místa.
Budoucí majitelé těchto „řadových domů v lese“ si mohli předem vybrat svůj půdorys z celé řady možností. Domy v nabídce byly vyvýšené nad úrovní terénu, s venkovními prostory, které jsou minimálně uzavřené: za jejich malými vyčnívajícími palubami nemají zahradu, ale místo toho intimní spojení s okolními lesy s velkými společnými prostory mezi domy v přední i zadní části.
Foto: Daria Scagliola, Jannes Linders
U těchto návrhů byla věnována zvláštní pozornost udržitelnosti. Stěny a střechy budov jsou konstruovány s dřevěnými rámy, betonovou směs částečně nahrazuje štěrk recyklovaným kamenivem a plovoucí paluby jsou vyrobeny z recyklovaného plastu. Díky solárním panelům a vysokým izolačním hodnotám jsou nyní tyto domy vedeny v šarži energeticky neutrálních staveb. Před každým upraveným rezidenčním objektem jsou začleněna parkovací místa pro auta a jsou navržena tak, aby se v budoucnu mohla umožnit nabíjení elektromobilů a parkování kol.
Projekt ohromuje rozsáhlostí
Prvním krokem strategie krajinářství bylo minimalizovat tvrdé terénní úpravy terénu, které spolu s úzkými pěšinami umožňujícími přírodě vzkvétat mezi nově budovanými prvky. Projekty různých studií tak na sebe ostrůvkovitě navazovaly.
Foto: Daria Scagliola, Jannes Linders
Po dokončení pak hlavní plán Zeven Provinciën (situovanou na východě) tvoří obytnou čtvrť sedmi budov, navazující na směs zachovaných původních struktur a šedých rekonstrukcí. Na západě pak Kamp Koningsweg nabízí kombinaci bydlení a flexibilních kancelářských prostor, dílen a ateliérů. Oblast lesa a vřesoviště v centru Kamp Noord slouží jako srdce komunity s rezidencemi umělců, barem a restaurací, recepcí a obytnými prostory. Na sever od této oblasti, vymezené poli, lesy a mýtinami, se nachází jedenáct kreativních a lehce pošetilých objektů pro rekreační pronájmy.
Vznikaly v rámci soutěže návrhů, a zahrnují například domy na stromech.
Celek je pak ohromující, protože k sobě dává zdánlivě nesoudržné prvky, a vytváří z nich mimořádně atraktivní záměr. Místo starých domků, neúčelných památek, starých válečných bunkrů tu vzniklo alternativní a udržitelné bydlení, které se těší z blízkosti přírody.
Foto: Daria Scagliola, Jannes Linders
Údaje o projektu
| Název projektu: | Buitenplaats Koningsweg |
| Typ projektu: | masterplannig bývalé vojenské oblasti v přírodní rezervaci |
| Architektonické studio: | MVRDV |
| Lokalizace: | Arnhem, Nizozemsko |
| Vedoucí architekt: | Nathalie de Vries |
| Projektový tým: | Renske van der Stoep, Emilie Koch, Pepijn Bakker, Rosa Rogina, Emanuela Gioffreda, Andres Beausire, Klaas Hofman |
| Strategie rozvoje lokality: | Willeke Vester |
| Krajinářský návrh: | Buro Harro |
| Spolupráce: | Architectuur Maken; De Kort Van Schaik; Hans Jungerius; JCR Architecten; Korteknie Stuhlmacher Architecten; Kraft Architecten; opZoom architecten; Paes Architecture; Space Encounters; studio AAAN; NAMO Architecture; i29 |
| Strukturální inženýring: | Aveco de Bondt |
| MEP: | Aveco de Bondt |
| Hlavní dodavatel stavby: | Ufkes |
| Klient: | KondorWessels Projecten |
| Zahájení projektové činnosti: | 2010 |
| Rok dokončení (finalizace): | 2024 |
| Zastavěná plocha: | 4 932 m2 |
| Projektem ovlivněná plocha: | 145 000 m2 |
Sdílet / hodnotit tento článek