V roce 1984 se čínská města nacházela na ploše 8800 kilometrů čtverečních, v roce 2010 to bylo už 41 000. To v praxi jasně dokládá několik desítek let trvající trend migrace obyvatel venkova do měst za prací. Plánovači a jimi poptávaní architekti na tento fenomén pochopitelně musí reagovat, ale ne vždy dojdou jejich projekty efektního naplnění. Na mapě Číny se tak množí Města duchů, obrovské komplexy sídel plné silnic, věžáků a apartmánů, kterým k dokonalosti chybí jen jediné. Obyvatelé.
V Číně je téma Měst duchů poměrně velkým tabu, ale úspěšné plánování budoucí výstavby si prostě vyžaduje odpovídající zhodnocení aktuální situace. První se o to pokusili datové laboratoře společnosti Baidu, které poskytují internetové připojení 700 000 uživatelům. A malinko jim v tom pomohli i výzkumníci z Massachusettského technologického institutu (MIT), kteří dodali patřičné know-how. Prostě tam kde jsou obyvatelé, tam bude i internet.
Jinak z definice Číňané považují za zasídlená města ty, kde se na kilometru čtverečním nachází 10 000 obyvatel. Jakmile je to jen polovina tohoto počtu, hovoří se o počáteční fázi „podsídlení“. A výsledek? Hned padesát měst na mapě, krásných, nových a moderních, je prosto obyvatel. Například Qionghai a Wenchang na jihu, Donggang a Xiunha při pobřeží a Saihan a Yuhon na severu.
Řada velkých čínských měst ale současně vykazuje sezónní výkyvy, Typickým příkladem je plážové město Ruhan. Zatímco v sezóně jde počet obyvatel do milionů, přes zimu tu živoří tisícovky místních.
Sdílet / hodnotit tento článek