Gong Dong, vedoucí projekčního týmu, se rozhodl smířit dvě názorově rozdílné větvě svého týmu jednou silnou myšlenkou, která doslova dostala jak sám finální projekt, tak i rozdílné směry uvažování pod jednu střechu. „Nemá význam bourat kopce, a chtít z kamenů stavět jiné.“ Komunitní centrum v Chonqingu proto nebude růst jako jednolitý objekt zasazený do členitého povrchu, ale jeho strukturu vytvoří tři stavebně i funkčně oddělené objekty, které dohromady spojí společná střecha. A to navzdory terénním nerovnostem.
Touto cestou Dong dodal celému projektu dočista nový rozměr: neutrální plocha obří střechy si totiž přímo říkala o ozelenění, a tak budovy jen na dohled od parku Taoyuan mohly zmizet, skryty pod zelenou lavinou. Toto nevšední splynutí „dělené architektury“ a hornatého terénu vytvořilo vnější obálku celého centra, kterou pak po objemové stránce naplňují zmíněné tři budovy centra, ale také terasy, parčíky, přechody mezi zahradami, ke kterým se dostává sluneční záření průřezy ve střeše.
Výsledek je přinejmenším působivým dílem, které vyniká navenek jak po stránce minimalizace vizuálního narušení okolní krajiny, tak i zevnitř, vytvořeným optimálním prostředím, jež umožňuje maximální tepelný komfort, daný zastíněním a přirozeným průvanem.
Kde hledat Chongqing?
Zajisté v Číně, ale nenechte se zmást odlišnou výslovností. V českém atlase totiž musíte vyhledat Čchung-čching, abyste se ocitli na správné adrese. Jinak ale tohle město, ležící na horním toku Modré řeky (Jang-c’-ťiang), stěží přehlédnete. V listopadu roku 2010 žilo na jeho území 28 846 200 obyvatel, což z něj po všech stránkách činí nejlidnatější čínské město. Navzdory tomuto hrozivému počtu žije ale v urbanizované části jen menší počet obyvatel (cca 7 milionů) a mnohem více jich nachází bydlení na předměstích venkovského charakteru. Průměrná hustota zalidnění je proto pouze 350 obyvatel na km², tedy asi pětkrát menší než třeba u Brna.
Kontinuální zastřešení spojuje tři nezávislé budovy v jeden společný komplex. I když by se mohlo zdát, že právě kulturní a atletické centrum, stejně tak jako zdravotní středisko k sobě nemají příliš blízko, všem třem je společná péče o pohodu obyvatel. Ať už po fyzické nebo psychické stránce. „Kultura, sport i zdraví, to vše je pro vyvážený lidský život stejně podstatné, a jedno bez druhého bude vytvářet v člověku prázdné místo,“ říká Dong.
„Vztah mezi tím, co je uvnitř a co je vně celého prostoru byl velmi důležitým aspektem naší práce,“ říká Dong. Architekti se nesnažili zasahovat do zvlněného terénu, a ponechali jej v rámci celé zastřešené plochy v původním a nedotčeném stavu. I z toho pak vnitřní uspořádání budov těží. Kromě tří budov tu totiž narazíme i na dvě „nádvoří“, které jsou svahy a zelenými terasami částečně skryta. Nechybí ani kvetoucí okrasná zahrada, zasazená do svahu, a zelené zatravněné „náměstí“, kde se mohou odehrávat nejrůznější společenské události.
Vector Architects šli ve snaze o zachování původní krajiny a nedotčeného terénu tak daleko, že se pod střechu skryla i původní tůňka. Z té dnes vzniklo jezírko, které svádí vodu ze střech, přečišťuje ji a znovu využívá během závlahy zeleně. Mezi další prky, snižující ekologickou stopu celého komplexu, se řadí například zasakovací pruhy, systém pasivní ventilace objektů nebo zapracování lokálních stavebních materiálů během výstavby.
V tradiční chongquinské architektuře se často pracuje s pojetím tzv. Qilou, tedy jakéhosi verandového domu. Zastřešení přesahující vlastní půdorys budovy zvláště oceníte tam, kde je často deštivé počasí. Zastřešená veranda vám totiž otevírá daleko větší prostor pro život. Vector Architects říkají, že tento původní model jen rozvedli do měřítka celého komunitního centra.
V praxi se tak nesetkáváme s jednou verandou, ale prostorem o rozloze 10 000 metrů čtverečních, který je přístupný – navzdory své otevřenosti přírodě – prakticky po celou dobu, bez ohledu na počasí. Pršet tu na vás prostě nebude. Pěší chůzí můžete obkroužit jak celý perimetr komunitního centra, tak jeho jednotlivé budovy. Pod záštitou střechy dorazíte bez problémů i na obě nádvoří. Vector Architects tak vytvořili poměrně zvláštní přechodovou formu mezi interiérem a exteriérem: je tu venkovní prostor, ale je pod střechou.
Stejná nevyjádřenost, jako u hranic vnějšího a vnitřního prostoru, se týká i prostého zacílení na uživatele. Architekti totiž od začátku počítali s tím, že prostor komunitního centra nebude vyhrazen jen jedné skupině uživatelů. Pod zelenou klenbu jimi navrženého komplexu se mohou vydat jak místní obyvatelé, tak návštěvníci z jiných regionů stejně jako zahraniční turisté. Ti všichni se mohou podivovat krásám okolní přírody, jak té, která lemuje komunitní centrum, tak i té obsažené vevnitř. Vysoká okna, prostorná atria a průhledy k tomu přímo vybízejí.
Chtěli jsme generovat energii veřejného prostoru
„Prostor jsme proto navrhovali tak, aby lidé po krátké době sami přemýšleli nad tím, že se tu chtějí zdržet déle a poznat víc,“ říká Dong. „Je to o průniku architektury do podvědomí, je to o interakci s okolím.“ Každý návštěvník se navíc může projevovat jiným způsobem. „Můžete tu cvičit, studovat, přednášet, vystupovat jako muzikant i divadelní herec, nebo tu můžete jen tiše obdivovat krásy minulosti. V zásadě jsme lidem nabídli prostor, a záleží do značné míry jen na nich, jak ho budou využívat.“
Informace o projektu
| Název projektu: | Chongqing Taoyuanju Community Center |
| Architektonické studio: | Vector Architects |
| Lokalizace: | Chongqing |
| Vedoucí projektu: | Gong Dong |
| Klient: | Shenzhen Aviation City (Eastern) Ltd Corporation |
| Zadání: | návrh nového komunitního centra |
| Rozloha parcely: | 15 000 m2 |
| Zastřešená část | 10 000 m2 |
| Odborný konzultant: | Congzhen Xiao |
| Inženýring stavby: | China Ctdi Engineering Corporation |
| Betonové rámy, ocelové nosníky: | LDI |
| Zahájení projektových prací: | únor 2010 |
| Dokončení projektových prací: | prosinec 2011 |
| Zahájení výstavby: | prosinec 2011 |
| Dokončení výstavby: | srpen 2015 |
Sdílet / hodnotit tento článek