• ESTAV.cz
• Architektura
• Stodolu rozebrali, přestěhovali, přestavěli a moderně zabydleli

Prohlédnout fotogalerii19 fotografií

Švýcarsko si umí svého architektonického dědictví skutečně vážit, a nemusí se vždy jednat jen o stavby významného či památkově hodnotného charakteru. Dokládá to i poněkud spletitý osud objektu „dřevěného srubu“ z Praz-de-Fort.

Proměny „chatrče“ v Údolí medvědů

Ten byl původně vystavěn jako letní budova celnice pravděpodobně v průběhu osmnáctého století. Nejistá historická datace původního objektu ležícího na kdysi tolik významné starořímské cestě Via Francigena však není zase tak důležitá, jednalo se o klasický účelový dřevěný srub. Úředníci-financové v něm střežili průjezdnost cesty vedoucí horskými průsmyky v Orsières a Val d´Entrémont, a také vybírali mýtné, alespoň než jim napadl sníh. Spolu se širším začleněním regionu Vallais (a vytvořením stejnojmenného kantonu) však pozbyl srub svého původního významu, a celníci jej opustili. Správně byl pak objekt přičleněn vesnici, která se ho pro jeho odlehlost rozhodla využívat jako ovčín.

Z této doby je datována první rozsáhlejší úprava, kdy srubu přibylo jedno patro na výšku, s minimálním obytným zázemím pro ovčáka. Ani tato podoba využití nebyla definitivní. V druhé polovině devatenáctého století se z ovčína stává prostá zemědělská stodola. Jejím primárním účelem je uskladnění obilí, včetně možnosti dosušování čerstvě nažnutých snopů. To si vyžádalo další úpravu – částečně odstranění pochozí podlahy v prvním patře, instalace tyčí sušáků, a rozšíření schodiště, které přiléhalo z vnější strany ke stodole. V této podobě pak setrvala stodola až do šedesátých let minulého století. Tehdy už ale neplnila žádnou ze svých funkcí, chátrala, a také poněkud blokovala plošnou zástavbu rostoucího Praz-de-Fort.

Foto: Thomas Jantscher

Do posledního kamínku…

Ve Švýcarsku má ale všechno svou cenu. I dřevěná ruina architektonicky lehce nevyjádřeného objektu. Nejmenovaná soukromá osoba se proto rozhodla celou stavbu odkoupit, a tehdy již s využitím projektantů architektonického studia Savioz Fabrizzi Architectes se podílet na její celkové rekonverzi na jiné lokalitě. Jako zajímavost je možná vhodné zmínit, že transport materiálu srubu/stodoly se netýkal jen pečlivě očíslovaných dřevěných součástí, ale i štípaného lomového kamene z podloží a dokonce i hrubozrnného kameniva ze stavebních základů. Z Praz-de-Fort přitom necestoval objekt daleko. Přesunut byl jen o pár kilometrů dále do údolí, k turisticky vděčné lokalitě Saleinaz.

Tady, na zelené louce pod vrcholky Cabane de Saleinaz, celé dílo dostalo novou tvář i využití. Materiál o celkovém objemu 443 kubíků se tu znovu transformoval v něco užitečného. Z bývalého dočasného domova celníků a ovcí se stalo velmi příjemné a originálním způsobem vyvedené obydlí, určené k celoročnímu obývání. Objekt přitom odráží jak specifické nároky klienta na využití interiéru, tak i odhodlání architektů uzpůsobit celý dům náročným podmínkám v cílové lokalitě. Což nebylo právě snadné. I proto se architekti ze studia Savioz Fabrizzi rozhodli pojmout celou rekonverzi jako dvě oddělené fáze. Při první z nich „ladili“ podobu vnějšího skeletu, tedy původního dřevěného srubu, zatímco druhá spočívala v ustavení rovnováhy ve vnitřním uzavřeném prostředí.

Foto: Thomas Jantscher

Navenek historické, zevnitř moderní

„Využili jsme zapracování nezávislé struktury jakési vnější pokožky vestavěné zevnitř, tak abychom mohli oddělit prostor mezi starou dřevěnou částí s historickým objemem od interiéru, který je moderní a ryze funkční,“ tvrdí architekti o užitém přístupu. Z čistě praktického hlediska byl tento krok velmi úspěšný. Umožnil totiž rozbít rigidní strukturu dosud diktovanou vnitřními dispozicemi. Díky tomu mohly uvnitř upravovaného objektu vzniknout působivé výškové přechody, mezistupně a pod-patra, které nejsou vázány na vnější stavbu. A zapracování stupňů mezipater a vyvýšených úseků uvnitř interiéru napomohlo výrazně většímu funkčnímu propojení místností. Z té se odvíjí i dialog mezi jednotlivými „místnostmi“.

Nenapojené zůstávají ty, kde si klient přál mít více soukromí. Tedy v ložnici a pracovně. Zcela izolovaná od celku je z celkem pochopitelných důvodů koupelna a toaleta. Specifické postavení má v tomto uspořádání dřevník, přístupný zvenčí i zevnitř. Zbylé místnosti, tedy kuchyně, spižírna, obývací pokoj, terasa a zimní zahrada, jsou navzájem v těsné vazbě. V konečném důsledku tak vzniká částečně členěný „pokoj“ o celkové užitné ploše 116 metrů čtverečních, který je tu a tam více diferencován v jednotlivé „místnosti“, byť se povětšinou jedná o spojitý a logicky organizovaný prostor. Kompaktní tvar původní stodoly, který napomáhal při řešení interiéru, dal ale architektům hodně práce, když přišlo na prosvětlení místností.

Foto: Thomas Jantscher

Beton se skrývá pod dřevěnou skořepinou

Původní objekt totiž disponoval v zásadě jen jediným „světlým“ vstupem, a to dveřmi vedoucími z přízemí a z balkonového schodiště na boku stodoly. Z nich se tedy v rámci rekonverze stala okna široká okna, které by ale k prosvětlení interiéru nestačila. „Tím, že se vnitřní prostor mezipatry rozdělil, se nám naštěstí zvýšil operační prostor pro vytváření řady úzkých průhledů ve stěnách,“ podotýkají architekti. „Podstatné přitom bylo, abychom zbytečně nenarušili původní koncept. Proto jsme se snažili plochy oken minimalizovat a instalovat je tam, kde to umožňoval profil vnější obálky.“ I tak se podařilo s jejich pomocí zvýšit „dialog s okolním světem“.

Základ celé stavby spolu se zanořenou přízemní částí je vystavěn z betonu, jehož neopracovaná část proniká i do obydlí. Uvnitř betonu je přitom zakomponován stavební a zbytkový kámen z původní lokality. Tento poněkud rázný a kontrastní materiál však celé pojetí stavby nenarušuje a je velmi nenápadný. Kromě zabetonovaných průhledů v suterénu je totiž celý masiv objektu překryt dřevem bývalého srubu. Z hlediska úpravy interiéru se vděčným prvkem staly obklady ze „světle teplého“ dubového dřeva, a v koupelně pak vyhlazeného texturovaného betonu. Geometrické zpracování mezipater a podlážek vytvořilo velmi příjemné a komfortní obytné „ostrovy“ uvnitř bývalé stodoly. Architekti ze studia Savioz Fabrizzi Architectes dokázali, že své práci skutečně rozumí.

Foto: Thomas Jantscher

Údaje o projektu

Sdílet / hodnotit tento článek

Související témata