REKLAMA
Hledat
Nový stavební zákon
estav.tvnový videoportál
Všechna témata

Bydlení jako v oříšku. Pasivní dům dle německé školy a japonské filosofie

V určitý moment možná dosáhnete poznání, že není až tak podstatná rozlehlost vašeho obydlí, jako to, co se vlastně nachází v těsném okolí vašeho domu a celoživotního prostoru k obývání. A tehdy nejspíš přijdete na chuť konceptu, za kterým už dlouho stojí japonský architekt Tono Mirai, jeden ze skalních zastánců (původem německé) baubiologie. Co to je? Napůl vědní obor, jehož název je překládán jako stavební biologie, ale svou hloubavostí má nakonec velmi blízko i k filozofii. A dle takových myšlenek byl postaven i dům, který vypadá jako by se ukrýval ve skořápce.

V praxi jde o to, že stavby, které jsou tak nějak všední součástí našich životů, na nás pronikavě působí a formují nás. Aby ne, pod střechou trávíme podstatnou část svého času, ať už doma anebo v práci. Jde o to, že pokud jsou tyto stavby vytvořené z komplexních a moderních upravených materiálů, je i jejich působení na naše zdraví a duševní pohodu nečekaně komplexní. Dá se to vysvětlit na příkladu. Naši předci sice neznali praktických výhod nehořlavého azbestu, ale také nemuseli řešit fibrózu a karcinomy plic, spojené s jeho vdechováním. Nevěděli nic o pěnové izolaci stěn a stropů, ale neřešili problém s kontaminací mikroplasty. Netušili nic o zdravé výměně vzduchu v interiéru, jenže také neměli takové problémy s astmatem a alergiemi. Neměli ponětí o moderních adhezivech, ale nemusel je trápit vliv hormonálních disruptorů.

Německá škola, japonský styl

I když se pohybujeme na poměrně tenkém ledě, dá se říct, že výhodnost moderních stavebních materiálů a technologií užitých při stavbě není jistě zadarmo, a někde za ně nejspíš splácíme dluh. Třeba svým zdravím a pohodou. A velkým obloukem se zvolna navracíme zpět k tomu, co bylo na začátku. Původní a přirozené. Principy baubiologie pak věnují velkou pozornost tomu, jak, kde a z čeho se má stavět. Pozemek, těsné okolí domu, je pro projekt rovněž velmi podstatné. A stavební materiál? Důraz se klade na ty „biologicky prozkoumané“, přírodní prvky. Dřevo, kámen, nepálené cihly.

Foto: Takeshi Noguchi

Údělem nadšených architektů, kteří tomu směru fandí, je pak postarat se o to, aby projekt plně odpovídal požadavkům na moderní bydlení, byť je svým materiálovým složením poněkud středověký. Jde to? Tono Mirai a jeho Shell House, Dům ve skořápce, je toho názorným příkladem. Kombinuje prvky německé myšlenkové školy s japonským minimalismem a úsporností, s velmi životaschopným výstupem na konci.

Dům, který je součástí svého okolí

Zásadní roli tu pochopitelně sehrálo přání klienta, který baubiologii také drží palce. A proto sám nepovažoval za přehnanou skromnost, když ze zalesněné stavební parcely o rozloze 290 metrů čtverečních nehodlal více jak 20 % proměnit v zastavěnou plochu. Protože na harmonickém okolí domu záleží stejně, jako na stavbě samotné. Projekt architekta byl nakonec realizován na ploše pouhých 38 metrech čtverečních. S tím, že z designu bydlení rozhodně nenabudete pocitu, že se nacházíte v jakémsi skanzenu minulosti. Shell House je totiž ve všech ohledech vzhledným, moderním domem.

Foto: Takeshi Noguchi

Jen trochu netradičním, tím, jak přísně se drží snahy nenarušit okolní prostředí. Respektive, jak se s ním snaží splynout. Tomu napomáhá organický tvar, vycházející z dimenzí „přírodní předlohy“. Spirál zatočené ulity, která podpírá sama sebe. Tato pevná slupka vykresluje vnější obvod stavby, drží ji uzavřenou vůči severnímu a západnímu směru, ale do široka jí otevírá na východ a jih. Teplu a slunci. Dům ve skořápce tedy nemá nouzi o sluneční paprsky, ani o čerstvý vzduch. A byť je dobře z třetiny své fasády otevřený do okolí, obyvatel nepociťuje ani nedostatek soukromí. Ploty a vizuální bariéry mu vynahrazuje rozrostlý les, který prozíravě ušetřil. Napojení na „outdoor“ je dokonalé.

Jen žádné plasty, prosím

Dosáhnout co nejlepšího skóre environmentální udržitelnosti u stavby samozřejmě není jen tak, v Německu ani v Japonsku. Proto se tu kvůli minimalizaci dopadů na životní prostředí pracovalo s lokálním certifikovaným dřevem (podle standardů FSC). Těžkou stavební techniku tu nahradila práce dovedných lidských rukou. K výplňovému a stavebnímu materiálu patřila i jílovitá zemina, užitá pro obklady a omítky, a také podkladové kameny, pocházející přímo z místa stavby. Zásadním požadavkem, nutno říci, že dost komplikujícím, pak byla úplná absence tzv. petrochemických materiálů. Prostě žádné plasty, v jakékoliv podobě.

Foto: Takeshi Noguchi

Může to znít jako banalita, ale jen do doby, než se něco takového pokusíte emulovat u vlastní stavby. Plasty a jejich deriváty jsou totiž téměř všudypřítomné. Střešní/fasádní obklady tedy tvoří dřevěné šindele, upravené opalováním, a stavební hlína pochází přímo z místa stavby.

Praktický rozměr i duchovní hloubka

Obvejčitá stavba domu, lehce vyzvednutá nad terén, se rozkládá do dvou pater. První, výrazně rozšířené o venkovní terasu bez zábradlí, těží z nepřítomnosti stěny směrem k lesu. Celostěnné okno totiž zajišťuje kuchyni, jídelně a obývacímu pokoji dostatek světla. Druhé patro je vsazeno mezi spletitou konstrukci z trámoví, která zajišťuje strukturní stabilitu objektu. Je z něj patrné, o jak důkladné tesařské dílo se jedná. Interiéru jednoznačně dominuje dřevo. Trámy, podlahy, obklady, nábytek, pracovní desky na něj v maximální míře sází. Hliněné hlazené omítky pak atmosféru domu dovedně doplňují. Po stránce designu jsme zavaleni organickými tvary, křivkami a oblouky, kterými tu a tam prosvítá geometrická pravidelnosti. Třeba roury krbových kamen, které zajišťují vyhřívání objektu.

Foto: Takeshi Noguchi

Pokud bychom měli popis přidržet blíže duchovnímu rozměru stavby, pak oněch 7 nosných pilířů stavby, zrozených ze Země a ze stěn vystupujících, měly by symbolizovat odhalený cyklus zrození člověka a univerza. Tomu pak, opět v duchovní rovině, odpovídají o oba opsané kruhy, křivky stěn. „Je to architektura, která k člověku hovoří a připomíná mu, že vše začíná a končí zemí,“ říká Tono Mirai.

Standard, překonávající konvence

Celý Shell House je vedený v pasivním standardu. Vnější (fasádní) stěna, střecha i strop vykazují průměrný koeficient přenosu UA 0,49 (W/m2K). Podle japonských standardů hodnocení energetické efektivity CASBEE S (jedná se o podobný systém certifikace, jako například LEED), dosahuje 5 hvězdiček. Přičemž se drží nad požadovaným limitem i 111 %, ve srovnání s japonskou domácností. Hliněná zeď, v kombinaci se 180 milimetry vlněné izolace dosahuje hodnoty U = 0.207 (W/m2K).

Foto: Takeshi Noguchi

Projekt Shell House dokazuje, že domy vybudované na principech baubiologie nemusí být zastaralé a nevzhledné. Jejich autentické materiálové vyznění zvyšuje jejich kvalitu i dlouhověkost, a garantují svým obyvatelům pohodu, kterou moderní stavby obvykle zaručit nemohou.

Údaje o projektu

Název projektu: Shell House
Typ projektu: atypický dům v pasivním standardu
Architektonické studio: Tono Mirai Architects
Lokalizace: Karuizawa, pref. Nagano, Japonsko
Vedoucí projektu: Tono Mirai
Dodavatel stavby: Terashima Construction Company
Klient: soukromá osoba
Zahájení projektové činnosti: 2011
Zahájení stavebních prací: 2016
Rok dokončení (finalizace): 2018
Počet podlaží: 2
Pozemek: 290 m2
Zastavěná plocha: 37,8 m2
Užitná plocha: 58,4 m2

Sdílet / hodnotit tento článek

Mohlo by vás zajímat

foto: João Carranca

Domek na stromě pro dvě hrdličky je skromný rozměry ale útulný jako hnízdo

Melides je vesnicí, kterou ti co nejsou místní, většinou jen profrčí. Protože už doslova větří vodu. Z téhle malebné vesničky je to k pobřeží - a jedné z nejnádhernějších pláží Portugalska - už jen nějakých osm kilometrů, a tak jsou důvody k přestávce minimální.

Foto: Tõnu Tunnel

Romantické hnízdečko skryté v lesích připomíná šišku

Jen 50 minut jízdy od Tallinnu nabízí nezbytné teplo uprostřed severské divočiny, a k tomu ještě štědrou porci pohodlí. Svým obyvatelům umožňuje ponořit se do hlubin samoty. A dopomáhá jim k poznání, že les je vlastně v dnešní uspěchané době takovou zelenou tichou katedrálou.

Foto: Soeren Larsen

Luxusní posed: Dům, kterému prorůstá strom ložnicí

Prapůvodní geneze tohoto projektu trochu připomíná počátek anekdoty. Co se stane, když se v dánském baru potká inženýr lesnické školy, architekt a konzultant pro cestovní ruch? Takový vtip by nicméně gradoval nečekanou pointou, protože na jeho konci stojí počátek v Evropě unikátního hotelu. Jeho příběh zatím zdá se…

Zdroj: Tõnu Tunnel, Priidu Saar

Dřevostavba skytá v lesích. Hotýlek nominovaný na Evropskou cenu za architekturu

Evropská cena za architekturu, Mies van der Rohe Award, co dvě léta rozčeří stojaté hladiny kontinentální architektury, aby ze vzniklého vlnobití vystoupilo na světlo pár šampionů. Který ze 449 momentálně vybraných projektů nakonec v roce 2022 zvítězí, je zatím nejisté. Už teď je ale patrné, že nominace odhalují…

Zdroj:  Petr Polák

Chata na konci světa vyplouvá z lesa jako dřevěná loď

Chata v příjemně izolovaných končinách Karlovarska, která se po všech stránkách jeví být ideálním místem pro poklidnou dovolenou. Současně ale stavba, která se běžné typologii vymyká tím, jak důvěrně známé rysy tradiční chalupy interpretuje v dost netušených souvislostech.

Zdroj: Luc Buthker

Hravá dřevostavba s fasádou ze slámy. Do patra po lezecké stěně, dolů po skluzavce

Dům ze dřeva a slámy? Ano, trochu to připomíná pohádku o třech prasátkách, jejich stavebním umu a následných potížích s hladovým vlkem. A ona pohádková hravost se vám nejspíš při prohlídce projektu nizozemského rodinného dobu bude opakovaně vracet. Je to totiž dům plný energie a nápadů, který je plně adaptován pro…

Foto: Martin Innerdal Dalen

Černý diamant září na bílé stráni. Horská chata spojuje staré a nové technologie

Sněhové vločky se pod mikroskopem jeví přepestré a nekonečné ve svých tvarech, jako vzácné křišťálově čisté klenoty. Stavební počin norských architektů, stojící v kraji Trøndelag, je také klenotem. Diamantem. Svou velikostí i zpracováním nepřehlédnutelným. Navíc černým, kontrastním proti sněhem zavátým údolím.

Foto: César Béjar Zdroj: Zeller & Moye

Les s okny, která vedou do domu. Moderní symbiotické eko-bydlení

Ať už se nám momentální environmentální vlna líbí anebo ji máme jen za pomíjivou módu, v Německu se jí architekti drží a berou jí vážně. Moderní dům je pro současně domem ekologickým, a tyto pojmy od sebe neoddělují. Dokládá to názorně i Haus Koeris, navenek skromný soukromý dům, vsazený doprostřed lesa.

REKLAMA