Chata, kterou někdo v osmdesátých letech rozestavěl, ale už nedokončil. Tečka. Protože tím by nejspíš měl celý příběh rekreačního objektu ve stráni nad Jiřetínem skončit. Co totiž chcete dělat s nedohotovenou „boudou“, kde se břízolitová omítka snoubí s nekvalitním zdivem, a vše je už za ta léta nacucané vlhkostí a plísní? Chatu, kterou trefnými slovy projektantů charakterizuje ne zrovna pohádkový příměr: „Za devatero prožranými prkny od kousavých mravenců a devatero hromadami skelné vaty…“. Jenže příběh, jakkoliv se to zdá nepravděpodobné a ekonomicky nerozvážné, tentokrát tečkou prostě neskončil.
Znovu a lépe
Pokračovat v jeho vyprávění se rozhodli mladí majitelé, kteří měli dost energie a hlavně odvahy na to, aby se tu pustili do práce. A když už jim začali docházet síly a na konci tunelu pořád nebylo světlo, pomohli radou a skutkem architekti ze studia Mjölk. Kteří si tenhle námět prostě nemohli nechat ujít. Nedá se přitom říct, že tu z ničeho vzniklo něco. Právě to něco, co už tu bylo přítomné, bylo zdrojem komplikací. Na nekvalitu se prostě špatně navazuje kvalitou. Po běžných, řekněme čistících pracích, bylo prostě zapotřebí přehodnotit celé podání záměru. Do koše ale úplně odsunut nebyl.
Přeci jen, v oněch 80. letech minulého století možná nebyly stavební materiály na výši a úroveň domáckých stavitelů a zedníků nebyla jedničková, ale když už nic jiného, lidé si ještě mohli vybírat z dobrých lokalit. A zrovna ta, na které se chata nad Jiřetínem, ve svahu na Bukové, kousek nad údolím Horské Kamenice, nachází, stála opravdu za to. Byl to jeden ze zásadních důvodů, proč pokračovat v práci. Byť tedy konečným výsledkem bude něco jiného, než co tu naznačila 40 let stará stavba. Ta by ostatně aktuální výsledek nepoznala.
Přistání u ptačí budky
Současná Chata pod Bukovou, diskrétně krytá bukovým hájem od silnice s příjezdovou cestou, teď vévodí svahu s naprosto suverénní jistotou, protože si dokonale podmanila okolí. Její základní rámec tvoří konstrukce z „poctivých jizerských trámů“, kryje se šedivou dřevěnou fasádou z latí, která je identická se zastřešením, a do údolí shlíží širokými panoramatickými okny. Její osobitou identitu podtrhuje neobvyklé provedení kulatých světlíků ve štítech. To vše ve velmi celistvém, kompaktním provedení.
Ano, na první pohled to vypadá spíš jako velká ptačí budka uhlově černé barvy. Jak k tomu došlo? „Abychom se vyhnuli chemické ochraně dřeva, rozhodli jsme se fasádu opálit a tuto metodu jsme zvolili i ve volbě krytiny střechy,“ říkají architekti. Tisíciletá japonská technika shou sugi ban se už i v Čechách stává skoro standardem, na efektu jí to ale nikterak neubírá. Zvlášť pod Bukovou.
Hravý a přitom střídmý interiér
Jak zmiňují architekti, ani v interiéru nezůstal kámen na kameni. Centrem chalupy se stal velký otevřený prostor obývacího pokoje a na něj navazující prostorem velkorysé kuchyně. Vizuální předěl tu vytváří krb. Architekti majitelé se počítají k vyznavačům materiálové čistoty, skandinávský design je ostatně signaturou Mjölk, a tak se v interiéru potkáme jen s pár vzorky. Jednoduchost a upřímnost provedení nahrává pohodové atmosféře a snadné orientaci. Přehledné uspořádání je totiž něco, co duševní rekreaci prospívá.
K působivé sestavě přírodních materiálů patří přiznaná dřevěná konstrukce, která působí hřejivým dojmem, doplněná pro kontrast a funkčnost bílou omítkou. Souboj mezi černou a bílou soudcuje neutrální leštěná betonová podlaha. „Na bosé nohy je to příjemné,“ dodávají architekti. A protože se interiér umí krásně prohřát, můžete si tenhle komfort klidně vyzkoušet. Interiér je plný hravých nápadů. Například nenápadné „tajné“ dveře, které kryjí vstup na schodiště do patra.
Dobré konce potěší
Prostoupit jimi a vydat se k ložnici znamená, že vlastně musíte prolézt skříní. Jen se trefit do té správné. Do zóny, kterou můžeme označit za dětskou, se zase můžete propracovat po žebříku. A nečekaná návštěva může přespat ve vyloženém okně. Koupelna už je s kreativními gesty střídmější, a zachovává si jednoduchou eleganci, s bílou keramikou a černými ocelovými prvky, které doplňují celý interiér. Zapomenout bychom určitě neměli ani na malý a nenápadný objekt, stojící v povzdáli.
„Tenhle baráček byl původně dřevník a teď poskytuje krom sauny i útočiště pro možné návštěvníky sympatické rodiny. Velkým oknem přímo do sauny pak spolu všichni můžou pozorovat zapadající slunce nad údolím nebo prohánějící se zajíce pod domem,“ prozrazují bodře architekti.
„Máme štěstí na lidi. Společně s našimi klienty realizujeme věci, který jsme dřív jen obdivovali v časopisech. Opravovat starej dům je vždycky odvaha, protože není nikdy úplně jasný, co vás v průběhu prací čeká. Tuhle spadne nějaká zeď, tady se zase zjistí, že dům nemá ani základy, nebo se někde najde pár kostí ze středověku a všechno se musí měnit. O to větší radost máme, když všechno dobře dopadne.“
Údaje o projektu
| Název projektu: | Haus Koeris |
| Typ projektu: | Dřevostavba |
| Architektonické studio: | Mjölk architekti |
| Lokalizace: | Jiřetín pod Bukovou, ČR |
| Vedoucí projektu: | Jan Mach, Jan Vondrák |
| Dodavatel stavby: | AronHouse |
| Dodavatelé materiálu: | Harvia, Ikea, AronHouse |
| Klient: | soukromá osoba |
| Zastavěná plocha: | chata: 85,5 m2 , sauna: 21 m |
| Využitelná plocha: | 294,7 m2 |
| Stavební parcela: | 1289 m2 |
| Zahájení projektové činnost: | 2016 |
| Rok dokončení: | 2020 |
Sdílet / hodnotit tento článek