Od samého začátku jsme byly rozhodnuti pro sádrové omítky. Jako bývalý prodejce stavebních materiálů jsem měl jasno a nikdo by mi je nevymluvil. Jsou to jednovrstvé jednokrokové omítky vhodné snad na všechny typy běžného zdiva, na keramické tvárnice obzvlášť. Jednokrokové zpracování znamená, že jsou zhotoveny do finální podoby v jednom kroku, tedy najednou. Nemusíte čekat na vyzrání jádrové omítky a po měsíci štukovat, ušetříte tedy čas i peníze.
Pozitivní vlastnosti a jednoduchá aplikace
Sádra je na rozdíl od vápenocementové formy pružnější, není náchylná na rozdílné tloušťky v ploše, při vyzrávání nepraská a snese malé nebo naopak i velké aplikační vrstvy v jednom kroku. Běžná aplikační tloušťka je kolem jednoho centimetru, na rozdíl od dvou a půl centimetru vápenocementového jádra. Vyrábí se i ve formě tenkých stěrek určených pro velmi přesné zdivo pro tloušťky do pěti milimetrů. Nanášení omítek je možné ručně, jejich výhoda však tkví v možnosti strojní aplikace, která velmi šetří čas. Navíc je možné ji dodat ve velkoobjemovém zásobníku a nedřít se s pytli omítkové směsi. Sádrové omítky se zpracovávají dvojím způsobem a dle toho se také drobně liší jejich složení.
Gletovaná omítka se po nanesení a zavadnutí hodně namočí, rozhoubuje a vyhlazuje gletovacím hladítkem. Tato procedura se nejméně dvakrát opakuje až je finální povrch dokonale ,,vyleštěný“. Povrch omítek je bezvadně hladký (téměř jako sklo) a nelpí na něm tolik prach. Nevýhodou gletu je nutnost použití lepších interiérových barev, aby po hladkém povrchu nestékaly. Tato varianta je všeobecně pro svoji časovou náročnost a pracnost dražší.
Filcovaná omítka se svým konečným povrchem blíží jemnému štuku. Jeho výhodou je nižší pracnost a méně vody, které musí po zpracování vyschnout. Pokud vyzrálou omítku před výmalbou jemně přebrousíte sádrokartonářskou mřížkou, dostanete hladký povrch, který se ještě vylepší samotnou výmalbou, která zalije všechny droboučké dolíčky od vybroušeného plniva.
Všechno má své nevýhody
Nevýhodou sádrové omítky je její kyselý charakter. Na rozdíl od zásaditého cementu, který chrání kovy proti korozi (princip železobetonu), v kyselém prostředí sádry je urychlena oxidace většiny kovů, a proto se musí před stykem se sádrou chránit minimálně základním nátěrem (proto se nesmí v anhydritu používat kovové výztuže).
Jako další drobnou nevýhodu musím uvést fakt, že je pro zpracování sádrových omítek nutné velké množství záměsové vody. Tato voda je potřebná pro zajištění vysoké konzistence a snadného zpracování. Při samotném filcování a gletování vnášíme do objektu další vodu. Na rozdíl od cementu, který ji snáší dobře a využívá vnitřní vlhkost při zrání, tak u sádry musíme veškerou přebytečnou vodu, která není nutná k hydrataci, během zrání omítek vyvětrat přirozeně, nebo, pokud není jiná cesta, nuceně a to ventilátory či elektrickými nebo plynovými vysoušeči. Jejich výkon nesmí být vysoký, aby se povrch omítek prudce nevysušil. V takovém případě by mohla začít praskat.
Sádra je částečně rozpustná ve vodě a při dlouhodobém působení vlhkosti ztrácí svoji pevnost. Proto se nesmí používat v exterieru a na místa s trvale vlhkým provozem, jako jsou bazény nebo velkokapacitní sprchy. V bytové výstavbě se do koupelny použít mohou, výrobce však doporučuje použít co nejméně prodyšnou výmalbu (akrylátovou disperzi), která průnik vlhkosti do omítky zbrzdí.
Poslední důležité upozornění se týká lepení obkladů a dlažeb na sádrové podklady (omítky, anhydrity). Sádra s běžným cementovým lepidlem může chemicky reagovat a vytvářet krystaly, které svým nabýváním mohou narušit soudržnost podkladu s lepidlem. Proto se buď používají speciální lepidla určená pro podklady na bázi sádry, nebo je nutné před použitím cementového lepidla podklad důkladně napustit hloubkovou penetrací, která sádru od cementu oddělí.
Strojní aplikace
Pokud zvolíte strojní aplikaci omítek ze sila, musíte mít dopředu zajištěný příjezd silonosiče na staveniště a možnost postavení velkoobjemového zásobníku na zpevněnou rovnou plochu. Nezbytná je přípojka na elektickou energii s dostatečným jištěním (32A, třída C) a přípojka vody s dostatečným tlakem. Obyčejně se rodinné domy jističem 32A nejistí, za každou ampéru platíte hodně peněz, proto se běžně používají jističe s pětadvaceti ampéry. U vašeho oblastního dodavatele energie je možné po domluvě zajistit krátkodobé navýšení jističe. Pokud nemáte dostatečný tlak vody, existuje varianta přídavného čerpadla a zásobovat stroj z nějaké nádrže (velký sud, kubíková kostka). Pokud není možné postavit na pozemek silo (svažitý terén, bahno, špatný vjezd), existuje omítačka upravená pro zpracování pytlované směsi.
Potřebujeme kvalitní podklad
Přípravu podkladu pod omítky již zajišťovali sami omítkáři. Keramické tvárnice stačí před aplikací pouze namočit vodou. Hodně savé materiály je nutné předem pořádně napenetrovat, aby nevysály všechnu vodu z omítky, nesavé podklady se opatřují kotevním můstkem. Kotevní můstek je hrubá hmota, která se nanáší většinou válečkem a vytváří svým povrchem větší plochu pro navázání omítky (povrch je hrubý jako smirkový papír). Perfektně drží na hladkých nesavých podkladech.
Všechny instalace vedoucí pod omítkami již musí být hotové a kabely zafixované stavební sádrou. Přechody materiálů (betonový věnec × zdivo) se musí předem vyztužit omítkářskou síťovinou. Tato síťovina má, na rozdíl od perlinky určené pro výztužnou vrstvu zateplovacích systémů, velká oka (asi 1×1cm). Pokud by se použila fasádní perlinka, mohla by vlivem velké hustoty ok působit naopak jako separační vrstva. Na všechny rohy okenních otvorů je nutné předem osadit rohovníky, zaslepit krabičky zásuvek a vypínačů a osadit omítníky.
Omítkáři, kteří prováděli sádrovky u nás doma, zvládli ve dvou plochu asi 400m² i s přípravou a úklidem za necelý týden. Za to si i s veškerým materiálem, síťovinami a rohovníky řekli 250Kč/m². Omítací stroj měli vlastní a byl započítán v ceně.
Sdílet / hodnotit tento článek