Na přeložení otvorů vnitřních stěn jsem použil systémové překlady PTH. U těchto překladů musíte dbát na správnou polohu při ukládání tak, aby tlustší prut výztuže směřoval dolů (nyní se ve výrobě na překlady kreslí šipky). Překlady se kladou na maltové lože a pokud jich vedle sebe umisťujete více, je vhodné je k sobě přidrátovat, aby se neklátily. Výhodou těchto překladů je jejich okamžitá únosnost (po zatvrdnutí malty).
Různé druhy překladů: Pozor na správné použití
Místy jsem v podkroví použil i ploché překlady s nadezdívkou. Tyto překlady musíte při montáži podepřít, aby se neprohýbaly a dle požadované únosnosti na ně zdít předepsaný počet řádků zdiva. Tady ale pozor, nadezdívka se na rozdíl od zbytku zdiva musí zdít na maltu a promaltovávají se i styčné spáry mezi tvárnicemi tak, aby se dosáhlo požadovaného spřažení. Podporu překladů můžete odstranit až po té, co bude malta dostatečně vytvrdlá, takže vám mohou podpory dlouho překážet. V podkladech výrobce jsem našel velmi přehledné a srozumitelné podklady pro navrhování a montáž překladů, takže pokud jste to nikdy nedělali, doporučuji prostudovat. Nalezne zde i požadované délky uložení prvků a výrobní délky, abyste věděli, který typ objednat.
Kvůli značným zatížením, které na překlady působily vlivem velkých rozponů stropů, s ohledem na dvoumetrovou světlost otvorů (otvor na terasu má 3m) a také kvůli malé tloušťce zdiva 250 mm, při které jste schopni vyskládat pouze tři kusy systémových překladů vedle sebe, jsem musel na obvodových stěnách využít jiného řešení. Jak se říká, trefil jsem dvě mouchy jednou ranou a použil tzv. spřažené překlady s obvodovými věnci. Pozední věnce jsem musel stejně provést a pokud je v místech okenních otvorů trochu vyztužíte nebo zvětšíte účinnou výšku průřezu, máte zároveň i překlady. Množství výztuže vám běžně musí určit statik už v projektu DSP. Nad okny staticky vyšel překlad výšky 250mm stejně jako věnce, ale u velkého trámu u schodiště, v obýváku a u překladu nad terasovými dveřmi byla nutná výška 500mm.
Osazení překladů do zdiva
Malou nevýhodou je, že musíte překlady bednit a po dobu zrání betonu musejí být podepřené. Podpěry musíte buď řezat z trámů nebo fošen a klínovat, můžete použít přímo betonářské podpěry, které se však kradou, anebo v případě broušených tvárnic vyskládat na sebe požadovaný počet tvarovek (konstrukce musejí být navrženy ve výškovém modulu), protože od začátku zdíte perfektně vodorovně a všechny tvárnice jsou broušeny na jednotnou výšku. Na dvoumetrové světlosti otvoru jsme použili celkem dvě podpory na krajích a dvě v poli, jejich odstranění jsme provedli až po předpisových 28 dnech.
Pozední věnec - bednění a výztuž
K bednění překladů i pozedních věnců jsme použili desky OSB tl. 18mm použitelné i v mokru, ale byla to veliká chyba. Doufal jsem že je následně dále využiji na hrubou podlahu půdy, ale při odbedňování se dost poškodí a jsou hodně nasáté vodou, takže různě bobtnají a kroutí se. Pravda je, že jsem je použil na bedněni základů, věnců prvního i druhého patra, a některé použitelné se budou hodit pro bednění střechy zahradního domu. Cena desek je vzhledem k možnosti použití běžného řeziva (prkna, fošny) druhé jakosti několikanásobná. Snad jedinou výhodou je jejich relativně nízká hmotnost a odpadá spojování prken svlaky. Ať už použijete desky nebo prkna, musíte bednění nějak uchytit ke stěně, vyvázat vytuž věnců, osadit distanční tělíska a zalít betonem.
Desky jsme nařezali na šířky 417mm (třetina šířky desky) následně je do tvárnic stěny postupně uchycovali natloukacími hmoždinkami nejdříve z jedné strany zdi tak, aby byla jejich horní hrana vodorovná a korespondovala s výškou věnce. To nám pak urychlilo srovnávání horního povrchu betonu.
Do takto připraveného bednění jsme začali vyvazovat ocelovou výztuž věnce a překladů. Podotýkám vyvazovali a ne svařovali (viz. základy). Ocel jsem měl nařezanou a zohýbanou z hutního závodu včetně třmínků dle výkresů statiky. Zde bych se opět zastavil nad svojí naivitou. Materiál jsem objednal u přímého dodavatele a ne na stavebninách v naději, že dostanu dobrou cenu. Až když jsem měl výztuže hotové a zabetonované jsem se dozvěděl, že by na stavebninách byla cena mnohem nižší. Pro ilustraci kilo nařezaného a zohýbaného železa se může pohybovat kolem 16-20 korun. Na stavbu byla potřeba takřka tuna oceli (sítě do desky základů nepočítám).
Pruty jsme rozložili po stěnách a postupně navlékali třmínky, pak jsme tenkým železným drátem postupně v předepsaných rozestupech uvázali napřed spodní pruty a následně ty horní. Je nutné, aby byly drátky pevně utažené a výztužný koš tuhý. Práce je to nepříjemná a hodně z toho bolí prsty. Jakmile bylo vše vyvázané, osadili jsme distanční kroužky na dno i po bocích výztuže. Rozhodně bych ocel nepodpíral kameny nebo dřevem, jak jsem už také viděl. Beton musí veškerou ocel obalit a musí mít určité krytí ze všech stran, které nebývá menší než 20-25 mm. Na toto požadované krytí si pořídíte kroužky o dané výšce. Jeden vyjde asi na dvě koruny a použili jsme jich kolem pěti set kusů.
Vnitřní stranu bednění jsem prováděli obdobně jako vnější na natloukací hmoždinky a snažili jsme se dbát co nejvíce na vodorovnou horní hranu. Jakmile bylo bednění zaklopené, nařezali jsme z plastové trubky stejně dlouhé kusy vymezující šířku zdiva a vkládali je v rozestupech asi 0,5m do bednění v místech vysokého trámu a překladů. Následně jsme desky bednění provrtali a trubkou protáhli závitovou tyč prům. 12 mm, na kterou jsme nasadili roznášecí fošny a z obou stran stáhli matkou. Měl jsem strach, aby bednění nepovolilo, přeci jenom půl metru betonu vyvodí stejný tlak jako sloupec metru vody. Plastová trubka slouží jako distanční vložka určující šířku bednění při utahování závitové tyče a zároveň ji chrání, aby ji bylo možné po odbednění vyjmout. Trubky v betonu mohou zůstat, ale pokud je před betonáží namažete, půjdou vyndat také.
V místech s výškou věnce 250mm jsme pouze shora desek natloukli prkýnko, aby při následném utahování rádlovacího drátu udrželo správnou šířku. Drát, kterým jsem dvě protilehlé desky bednění k sobě stahovali měl průměr 1,2 mm, prodává se po kilogramech, spotřebovali jsme ho asi deset kilo. Desky proti sobě provrtáte na dvou místech v rozteči asi půl metru, protáhnete jimi drát přes roznášecí podložku (prkno) a utáhnete ho postupným zakroucením buď šroubovákem nebo tlustší hladkou tyčkou.
Betonáž pozedního věnce
Do takto připraveného bednění jsme čerpadlem ukládali beton. Hubice betonářského čerpadla má běžný průměr asi 15cm, beton je dopravován do velké výšky hydraulického ramene, odkud padá prakticky volným pádem a odpadává a stříká všude kolem. Zde vřele doporučuji, abyste si s obsluhou čerpadla domluvili použití nástavce (náhubku), který by s sebou měli vozit. Tento nástavec redukuje průtok betonu a materiál skrz něj teče pomaleji (jako když se točí zmrzlina). Ukládání betonu by mělo proběhnout co nejrychleji, za každou půlhodinu provozu čerpadla platíte velké peníze, i tak se ale vyplatí. Čerstvý beton jsme následně rychle hutnili pícháním tyčí a prkýnek. Z horní části bednění jsem odtrhali distanční prkna a celý horní povrch zatáhli dřevěným hladítkem. Druhý den je beton pochozí a je nutné jej několikrát denně kropit vodou po dobu alespoň jednoho týdne, aby nepopraskal a měl dostatek vody k hydrataci.
Na věnce a překlady přízemí jsme spotřebovali asi 6 m3 betonu a jeho uložení trvalo asi třicet minut. Na podkroví bylo, vzhledem k menšímu půdorysu a výšce překladů již pouze 250 mm, betonu podstatně méně - cca 3 m3. Jakýkoli materiál, který nevyužijete, odvezou zpátky do betonárny, kde jej za poplatek zrecyklují a použijí jako plnivo do jiné záměsi, nebo vám ho vyklopí na staveništi. Trochu jsem litoval toho, že jsem před dovezením betonu neměl připravenou drobnou betonářskou práci, například kousek základu pro plot, kam bych přebytek nasypal.
Vnitřní boky bednění jsme odstranili asi po jednom týdnu zrání, vnější boky jsme prozatím nechali pro napojení bednění věnce stropních panelů. Malé kousky drátů , které vyčnívají z betonu mi bylo doporučeno zamáznout stavebním lepidlem. V sádrové omítce, kterou jsme si vybrali jako povrchovou úpravu stěn, by totiž s ohledem k její kyselosti mohla být urychlena koroze a omítka by se mohla v těchto místech odloupnout, anebo by skrze ní mohly vylézat rezavé skvrny. Základová barva odděluje omítku od drátu, cementové lepidlo zase svým zásaditým charakterem drát chrání proti korozi.
Sdílet / hodnotit tento článek