Jan Laichter z Dobrušky
Jan Laichter se narodil v Dobrušce do rodiny pekaře. Vyučil se kupcem, později se mu podařilo získat vysněné zaměstnání v nakladatelství Jana Otty. Zde začínal na pozici skladníka, později měl na starost různé edice knih a také časopis Athenaeum, do kterého přispíval i Tomáš Garrigue Masaryk. S ním a s dalšími významnými autory založil v roce 1893 revue Naše doba, která měla společensko-vědní obsah s kulturním přehledem. Díky tomuto časopisu získal možnost vybudovat své vlastní nakladatelství a už v roce 1896 začal vydávat svojí publikaci Výbor nejlepších spisů poučných. Díla převážně filozofická, sociologická a jinak odborná vycházela ve formě sešitů, aby mohla být prodávána levněji a mohli si je dovolit i méně bohatí studenti.
Laichterův dům, Open House Praha. Foto: Tomáš Sysel.
Dům od Jana Kotěry
V roce 1908 se Laichter obrátil na architekta Jana Kotěru s přáním, aby mu navrhl dům sloužící k vlastnímu bydlení a potřebám nakladatelství. Inspirací se tomuto domu stal Plantinům dům v Antverpách, kde nakladatelova rodina zároveň žila i pracovala. V přízemí domu bylo Laichterovo nakladatelství, v patře za cihlovým arkýřem se nacházel byt majitele. Architekt oba provozy propojil velkorysou schodišťovou halou, ze které se vcházelo také do Laichterovy soukromé pracovny s výhledem do zahrady. Ve vyšších patrech byly byty pro syny a nájemní byty, do této části se vstupovalo vlastním vchodem. V roce 1937 bylo k domu přistavěno čtvrté patro. Architektonicky pojatá je i zahrada domu.
Nakladatelství s bývalou písárnou se nacházelo ve velké prosvětlené místnosti s bílými zdmi a s okny do ulice, oproti zdobené hale velmi minimalisticky pojaté. Z této místnosti se dalo sejít po kovovém točitém schodišti vedoucím do bývalých skladů knih v podzemí. Z balírny se knihy dopravovaly pomocí malého výtahu na ruční pohon. Další dochovanou zajímavostí je trezor určený k ukládání spisů a textů. V malé vitrínce původního knihkupeckého pultu jsou k vidění některé ze zdejších publikací, mimo jiné i první sci-fi kniha vydaná v českých zemích, a to Cesta na Měsíc.
Laichterův dům. Foto: Martina Dokoupilová.
V místnosti je i ochoz s nástěnnými policemi, kde byla vystavována díla, která si zde mohli návštěvníci prohlédnout a rovnou zakoupit. Ve skladu knih o patro níže býval unikátní mobilní systém na ukládání knih, navržený Kotěrou přímo na míru, ten však byl v 70. letech nahrazen stávajícím. Vzduchotechnika taktéž není původní. Již v návrhu byla tato místnost vyřešena tak, aby zde byla udržena pro knihy potřebná konstantní vlhkost. Vše zde sloužilo původnímu účelu nakladatelství od roku 1910 až do roku 2021.
Umělecké detaily v modernistickém domě
Architekt dostal od stavebníka úplnou svobodu v navrhování. Dům tak dostal přísně geometrickou uliční fasádu s čtvercovými okny, horizontálně členěnou pásy hrubé a jemnější omítky, ve spodní části doplněnou o sloupoví a obklad z režného zdiva, za kterou se skrývá překvapivě zdobená hala s malbami Františka Kysely a dřevěným vyřezávaným zábradlím u schodištěm. Dominantním prvkem je také lustr z dílny Františka Anýže. Zajímavý je i detail vyřezávaných sov v dřevěném zábradlí u schodiště jako symbolu moudrosti a vzdělanosti, odkazující na zaměření nakladatelství. Dle původního návrhu měly být na fasádě umístěné dvě sochy od sochaře Karla Dvořáka, z finančních důvodů však nikdy nebyly realizovány. Dvorní fasáda směrem do zahrady opatřená hrubou omítkou je potom téměř puristicky čistá, členěná okny, balkony a jednoduchým segmentovým arkýřem. Pojetí domu vypovídá o tom, že se Kotěrova tvorba v druhé polovině desetiletí odpoutala od dřívější zdobnější formy se secesními a folklórními prvky a začala směřovat k větší racionalizaci a tvarové čistotě.
Laichterův dům, Open House Praha. Foto: Tomáš Sysel.
Komunisté rodinu vystěhovali, nakladatelství zlikvidovali. Nyní je opět v rodině Laichterů
V roce 1945 jako dosud jedinému nakladateli udělila Univerzita Karlova Janu Leichterovi čestný doktorát (Dr.h.c.) za jeho životní zásluhy o vývoj české knižní kultury. V pozdějších letech už však historie nebyla tak růžová. V roce 1946 po jeho smrti převzal rodinné nakladatelství syn František. V rámci komunistického zákona, který zakazoval působení soukromých nakladatelství, však bylo v roce 1949 i toto nakladatelství zrušeno. V roce 1961 byla potom z domu vystěhována i rodina. Zpět jim byl dům navrácen až po revoluci v restituci. Dům je překvapivě památkově chráněn již od roku 1958, nemohl se na něm tedy podepsat minulý režim, jako se to stalo u jiných staveb a díky tomu se zachoval v původní podobě.
Nyní dům obývá a spravuje pravnuk nakladatele Štěpán Laichter, který se o dům s láskou stará a nepravidelně ho otevírá veřejnosti, a dokonce tu i sám provází. I tato reportáž vznikla díky partnerství s Open House Praha, které se reportérka ESTAV.cz účastnila. Navíc jsou v domě bytové i nebytové prostory, které jsou od opuštění domu nakladatelstvím Paseka v roce 2021 pronajímány na různé kulturní nebo soukromé akce.
Sdílet / hodnotit tento článek