Rezidence primátora hlavního města Prahy se nachází v budově Městské knihovny na Mariánském náměstí, kterou nechala postavit v letech 1925–1928 Pražská městská spořitelna jako jubilejní dar hlavnímu městu Praze při příležitosti 10. výročí Československé republiky. Budovu včetně interiérů navrhl český architekt František Roith. Ve své době šlo o moderní a špičkově vybavený víceúčelový objekt. Nacházely se v něm kromě samotné městské knihovny také knihovny pro mládež, slepce nebo komunální zaměstnance. Dále dva přednáškové sály, obrazárna Vlastenecké společnosti přátel umění, loutkové divadlo Říše loutek, místnosti pro zamýšlené Muzeum Antonína Sovy i kanceláře městského statistického úřadu. Stavbu prováděla tehdy velmi známá stavební firma Nekvasil a firma bratří Kavalírů. Spodní podlaží s velkorozponovými oblouky bylo provedeno jako železobetonová konstrukce, horní část budovy je již zděná.
Kubistická vila na Libušince má krásný výhled na Vltavu. Její autor měl pohnutý osud. Podívejte se dovnitř
přečíst článekSamotná budova postavená v neoklasicistním slohu má velmi elegantní jednoduchou fasádu obloženou travertinem, nijak nekonkurující okolním barokním domům na Mariánském náměstí. O to více možná překvapí interiér rezidence, který je velmi zdobný. Mísí se v něm styl pozdní secese se silným vlivem českého art deca, módního v 20. letech 20. století. Primátorská rezidence se nachází v prvním a druhém patře jižního křídla budovy a je přístupná samostatným vchodem. V prvním patře jsou umístěny reprezentační a přijímací místnosti, v druhém patře soukromý byt primátora, soukromá pracovna a tři oddělená apartmá pro ubytování hostů. Ve třetím patře se nacházely ještě servisní prostory – především kuchyně, odkud se přesouvaly připravené pokrmy dolů jídelním výtahem. Součástí rezidence byla i velká střešní terasa se zahradní úpravou orientovaná do dvora budovy, která měla sloužit relaxaci.
Dámský salon. Foto: Martina Dokoupilová
Trvale tuto rezidenci obýval se svou rodinou skutečně jen Karel Baxa, který byl primátorem v letech 1919-1937. Všichni další jí užívali spíše formálně k protokolárním a reprezentačním účelům. Význam těchto prostor ještě více vzrostl po zničení části Staroměstské radnice v květnu 1945 a stal se tak trvale dějištěm oficiálních a reprezentačních akcí konaných pražskými primátory.
Laichterův dům: nenápadná realizace Jana Kotěry. Sloužil jako nakladatelství, zabavili ho komunisté. Dnes je zpět v rodině
přečíst článekChodbou ve stylu Art deco se návštěvník dostane do tří hlavních reprezentačních prostor samotné rezidence, kterými jsou vstupní salon, velký recepční sál a jídelní salon. Z těchto místností se pak vstupuje do menších salonků – dámského, pánského, hudebního, citronového a hráčského. Interiér se od roku 1928 dochoval plně v původní podobě. Vše, co je zde vidět, bylo navrženo vždy přímo pro tu konkrétní místnost, ať jde například o koberce, závěsy nebo tapety. Nábytek a vybavení má převážně jednoduché geometrické tvary, zato si autor vyhrál s materiály a barvami. Vybavení v saloncích, jako například porcelán, sochy nebo knižní vazby jsou často dary od oficiálních návštěv. Najdeme zde i repliku staroměstského orloje, kterou dostal bývalý primátor Pavel Bém.
Hudební salon. Foto: Martina Dokoupilová
Na výzdobě a zařízení se podílelo kromě Františka Roitha i několik umělců, vyzdvihněme zde především Františka Kyselu, který je autorem stropní výmalby, koberců, tapiserií, potahových látek a textilních tapet.
Stěny velkého recepčního sálu jsou obloženy pravidelnými vertikálními pásy z italského mramoru Giallo venato členěné tenkými proužky z drobné modrozlaté mozaiky. Po jedné delší straně sálu jsou okna s výhledem na Mariánské náměstí, na druhé straně jsou dva krby s ozdobnými mřížemi s plaketami s figurálními reliéfy. Na nich je zpodobněn autor budovy, představitelé knihovny a samozřejmě Pražské městské pojišťovny, kteří stavbu financovali. Nad krby jsou umístěny velké reliéfy vytesané do opuky, a to znak Velké Prahy a znak Starého Města pražského. Kvůli svojí velikosti a hmotnosti museli být dělené a údajně do sálu stěhované okny. Výrazným dekoračním prvkem jsou také křišťálové lustry s Kamenického Šenova. Původní busta T. G. Masaryka v čele sálu byla v době protektorátu odstraněna. V 90. letech 20. století se však na původní místo vrátila nová od sochaře Antonína Lhotáka.
Hudební salon slouží jako takové předsálí mezi vstupním salonem a velkým sálem. Je úplně jinak barevně laděný než ostatní interiér. Tmavě modré stěny doplňuje strop celoplošně pokrytý plátkovým zlatem. Zlatá barva je ještě zvýrazněná důmyslným nasvícením světly skrytými na vršcích dřevěných polosloupů. Mezi sloupy jsou napjaty látkové stěny, které připomínají látkové tapety, ale z akustických důvodů je mezi nimi a zdí mezera. Je tu patrná i akustická ozvěna z toho důvodu, aby křídlový klavír umístěný v rohu místnosti rozezvučil celý prostor. Pro pohodlný poslech hudby je salon zařízen sedacím nábytkem.
Velký reprezentační sál. Foto: Martina Dokoupilová
Jídelnímu salonu dominují dřevěné obklady a masivní nábytek. Zajímavé je opět osvětlení lustry a přisazenými stropními svítidly. Speciálním prvkem zde je „akustické okno“ do hudební komory. To je zakryto akusticky průzvučnou látkou a dekorativní mříží. Hosté tak můžou poslouchat při jídle hudbu, ale hudebníci jsou skrytí. Hudba se odsud přenáší i do velkého recepčního sálu.
Protikladem reprezentačních salonů je zimní zahrada obložená bílým kamenem. Zde je kromě sochařské výzdoby také vodní kaskáda, z níž stéká voda po stěně dolů do květinového záhonu.
Po celé délce velkého recepčního sálu je navržena přístupová chodba, která spojuje vstupní salon a poslední jídelní salon. Zároveň jsou z ní vstupy do hudebního salonu, velkého recepčního sálu a na toalety. Chodba slouží především obsluhujícímu personálu, ale také tudy přicházel primátor mezi své hosty. Z chodby je vchod do místnosti příručního zázemí sálu, odkud vede interní schodiště spojující první a třetí servisní patro.
Osvětlení jídelního salonu. Foto: Martina Dokoupilová
Vlastní primátorský byt v druhém patře je s reprezentativními prostory prvního patra propojen vnitřním schodištěm a výtahem. V bytě se nachází hala, dámský salon, pánská pracovna, obytný prostor a jídelna s přípravnou. Ložnice jsou v samostatném bloku. Jsou tu i tři apartmány pro hosty. Plnohodnotné bydlení však vyžadovalo velký počet personálu, z tohoto důvodu zde, jak jsme již říkali, kromě prvního primátora Karla Baxy jiný primátor trvale nebydlel. Další primátoři využívali z bytu pro přijímání návštěv pouze obývací pokoj a jídelnu. Apartmány sloužící pro ubytování hostů byly oproti tomu dlouho využívány, v dnešní době se zde však opět z provozních důvodů hosté již neubytovávají.
Poslední rekonstrukce interiérů probíhala v letech 1994 až 1995, při níž byla restaurována veškerá umělecká výzdoba a došlo také k modernizaci všech sociálních zařízení.
Sdílet / hodnotit tento článek