V krátkosti:
- Bez zajištěné přístupové cesty nelze legálně stavět.
- Zajištěným přístupem se rozumí cesta ve vlastnictví obce nebo soukromá cesta zatížená nájmem či věcným břemenem průchodu a průjezdu.
- Samotné zakreslení cesty do územního plánu nestačí.
- Úzká polní cesta nemusí stačit jako přístup k rodinnému domu. Úřady mohou požadovat rozšíření až na 8 metrů.
- Vlastník stavebního pozemku nemá nárok na to, aby mu obec vybudovala nebo přispěla na vybudování dostatečně široké cesty. Získat legální cestu často znamená vzdát se části stavebního pozemku.
A teď podrobně. Řada lidí si najde inzerát se stavebním pozemkem na zelené louce. V územním plánu ověří, že místo je určeno k zastavění a vede k němu přístupová cesta. Pokud v tomto okamžiku přestanou ověřovat a pozemek koupí, můžou narazit.
Zdroj: AdobeStock - vidu-gunaratna
Veřejná polní cesta nestačí
Stává se, že k pozemku vede polní cesta, po které jezdí každý. Dokud pozemek zůstává loukou, nebývá to problém. Ve chvíli, kdy na něm chcete stavět, je problém na světě. Stavební úřad a úvěrující banka se vás zeptá, jak máte zajištěno právo přístupu. Odpověď, že cesta je zakreslena v územním plánu, nebude stačit. Pokud cesta nepatří obci, ale soukromníkovi, budou chtít vidět nájemní smlouvu nebo smlouvu o věcném břemeni průchodu a průjezdu. Pokud ji nemáte a vlastník cesty se nebude chtít dohodnout, musíte si cestu vymoci soudně. O tom jsme psali v dřívějším článku.
Je obecní cesta dost široká?
Pokud k pozemku vede obecní cesta, ani pak nemáte vyhráno. Je-li úzká, zpravidla nebude mít dostatečné parametry na to, aby sloužila jako legální přístup k vašemu domu. Podle stavebních předpisů musí vést k rodinnému domu zpevněná přístupová cesta o šíři alespoň 2,5 m, která končí nejdále 50 metrů od domu. To se jeví jako docela mírný požadavek. Nebavíme se ovšem o veřejně přístupné komunikaci. Když se podíváte do normy o projektování místních komunikací, zjistíte, že věc je mnohem složitější a vyžaduje posouzení projektantem.
Veřejná cesta o šířce cca 2,5 m je výjimka pro velmi málo frekventované části obce. Navíc byste měli na každé straně počítat s krajnicí. A jste třeba na 3,5 metrech celkové šířky. Do věci se vloží hasiči, kteří budou ve stísněných poměrech požadovat u domu nějaké obratiště, což zabere další plochu. A pokud se bavíme o standardním řešení, pak veřejné prostranství, zjednodušeně řečeno silnice plus chodníky vedoucí k novým rodinným domům, mají mít celkovou šířku 6,5 metru pro jednosměrný provoz a 8 metrů pro provoz obousměrný. Toto řešení má smysl v nové zástavbě, kde si komunikace zachovávají plnou šíři až po napojení na hlavní silnici. V místech, která se nacházejí za „úzkým hrdlem“ stísněné staré zástavby, se smysl širokého uličního úseku ztrácí. Stavební úřady jej přesto nezřídka požadují.
Zdroj: AdobeStock - brian-jackson
Vlastníci se vzdávají části pozemků ve prospěch cesty
Dostatečně širokou cestu tak někdy nelze vybudovat, aniž by vlastníci oddělili pruh svých stavebních pozemků ve prospěch budoucí cesty. To může dost bolet, neboť stavební pozemky bývají malé a drahé. Nelze očekávat, že stavebníci dostanou za oddělený pozemek tržní cenu, kterou zaplatili prodávajícímu. Pokud si tedy zjistí požadavky úřadů na přístupovou cestu ještě před koupí pozemku, mohou je využít při vyjednávání o kupní ceně.
Plánovací smlouvy
Někteří vlastníci stavebních pozemků mají pocit, že by jim obec měla vybudovat přístupovou cestu, nebo na ni aspoň přispět, když si jejich pozemky označila v územním plánu jako stavební. Ve skutečnosti nemají nárok ani na jedno.
Obce k budování cest přistupují různě. Neexistuje jednotné pravidlo. Každá obec by si však měla vypracovat jednotnou metodiku, kterou uplatní vůči všem zájemcům o výstavbu. Jinak by se mohla dopustit diskriminačního jednání. Se zájemci pak může uzavřít tzv. plánovací smlouvu, v níž se dojedná vše potřebné. Jak má cesta vypadat, kdo ji zaplatí a za jakých podmínek se z ní stane regulérní místní komunikace, o kterou se bude obec starat. Pro povolení výstavby domu by stavebnímu úřadu mělo stačit uzavření takové smlouvy, eventuálně po splnění podmínky pravomocného povolení pro cestu. Cesta samotná však ještě nemusí existovat. Kvalita plánovací smlouvy pak ovlivní skutečnost, zdali cesta skutečně vznikne, v jaké podobě a odkdy ji obec převezme do své péče. Obsahu plánovací smlouvy je proto vhodné věnovat velkou pozornost.
Autor děkuje za odbornou konzultaci Mgr. Michalu Knechtovi, specialistovi v oblasti stavebního práva.
Sdílet / hodnotit tento článek